ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.216.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 216/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně PROMINECON GROUP a s. (dříve pod obchodní firmou NAVATYP a.s.), se sídlem v Praze 1, Revoluční 25/767, PSČ 110 00, IČ 25110977, proti žalované AVIA, a.s., se sídlem v Praze, Letňanech, Beranových 140, PSČ 199 03, IČ 45273227, o zaplacení částky 438 668,50 Kč s příslušenstvím oproti vrácení osobního automobilu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 40/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2007 č. j. 12 Cmo 118/2007-158, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2007, č. j. 12 Cmo 118/2007-158, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2006, č. j. 19 Cm 40/2006-103, ten s výjimkou výroku pod bodem I, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem pro zmeškání ze dne 4. prosince 2006, č. j. 19 Cm 40/2006-103, zastavil řízení ohledně nároku na zaplacení 3% úroku z prodlení z částky 438 668,50 Kč od 7. 5. 2005 do zaplacení (výrok pod bodem I), uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 438 668,50 Kč oproti vydání osobního automobilu zn. DAEWOO Nexia GLHB 5, identifikační číslo KLATF68Y1VB143888, číslo motoru 582476B (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). Žalobkyně se svého nároku domáhala na základě tvrzení, že dle exkluzivní smlouvy uzavřené se žalovanou byla oprávněna k distribuci a prodeji vozidel a výrobků DAEWOO v České republice, podle níž prodala vozidlo tohoto typu kupujícímu Petru Štefkovi. Vzhledem k vadám prodaného vozidla, následnému odstoupení od smlouvy kupujícím a soudnímu sporu, vyvolaným Petrem Štefkou, bylo žalobkyni Obvodním soudem pro Prahu 1 uloženo zaplatit mu kupní cenu vozu s příslušenstvím a náklady řízení oproti vrácení předmětného vozidla. Podle názoru žalobkyně jí tak vznikl nárok na náhradu nákladů, které jí v souvislosti s prodejem vadného vozidla vznikly. Soud nařídil jednání na den 4. prosince 2006, na které se žalovaná nedostavila, přičemž soudní obsílka jí byla doručena dne 11. 9. 2006. Soudu prvního stupně bylo dne 27. 11. 2006 doručeno podání žalované, jímž se z uvedeného jednání omlouvala z důvodu náhlé a dlouhodobé nepřítomnosti své právní zástupkyně a z důvodu časové zaneprázdněnosti nové zástupkyně, která se nemohla seznámit se spisem. Uvedené podání žalovaná doložila potvrzením o pracovní neschopnosti pověřeného zaměstnance ze dne 22. 11. 2006 s potvrzeným nástupem na mateřskou dovolenou dne 23. 11. 2006, tj. 12 kalendářních a 7 pracovních dní před nařízeným jednáním a dále doložila nové pověření dalšího zaměstnance žalované k zastupování v předmětné věci, které bylo datováno dnem 29. 9. 2005. Soud prvního stupně vyšel z §153b občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů a ve věcech uvedených v §118b o. s. ř. nejméně třicet dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který je o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle závěru soudu prvního stupně ze zjištěných skutečností vyplývá, že za žalovanou byl v rozhodné době zmocněn jednat i další zaměstnanec, nehledě na to, že se mohl k jednání dostavit oprávněný člen statutárního orgán žalované a její práva bránit. Tvrzení žalobkyně v žalobě o skutkových okolnostech přitom odůvodňují závěr, že žaloba je opodstatněná.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. srpna 2007, č. j. 12 Cmo 118/2007-158, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II a III potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání stanovené v §153b o. s. ř. byly splněny. Žalovaná zmeškala první jednání ve věci, nařízené na den 4. 12. 2006, když předvolání jí bylo do vlastních rukou doručeno dne 11. 9. 2006 a obsahovalo poučení o možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Prokázáno bylo i splnění věcného předpokladu, tj., že z tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě o skutkových okolnostech věci, vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce, když žalobkyně v žalobě a v dokladech k ní připojených uvedla, že svůj nárok opírá též o soudní rozhodnutí ve věci vydaná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž uvedla, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], neboť podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly podle jejího názoru naplněny. Poukázala na to, že zástupce žalované v této věci byl v pracovní neschopnosti a poté ukončil pracovní poměr a druhý zástupce žalované, který převzal veškerou jeho agendu, neměl možnost se na jednání připravit. Právě z tohoto důvodu a z důvodu neúměrného nárůstu agendy způsobené odchodem stávajícího zaměstnance se žalovaná z jednání omlouvala. Soud prvního stupně měl vzít v úvahu i to, že se žalovaná k žalobě předtím vyjádřila a navrhovala provedení důkazů. Podle názoru žalované nebylo prokázáno ani splnění věcného předpokladu, totiž, že z tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě o skutkových okolnostech vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce. Žalobkyně totiž neprokázala, že v záruční době odstoupila od uzavřené kupní smlouvy, a pokud uplatňuje nároky z vad věci, namítá, že žalobkyně neprokázala řádné uplatnění práv v souladu s obchodním zákoníkem v době platnosti záruky za jakost. Tvrzení žalobkyně neposkytovala spolehlivý podklad pro meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně, a to konkrétně pro přiznání nároku na zaplacení částky 43 668,50 Kč jako kupní ceny vozidla oproti vydání osobního automobilu, které bez dalšího převzal odvolací soud ve svém rozhodnutí a ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, aniž by zkoumal, zda podle žalobních tvrzení lze přiznat právě to plnění, kterého se žalobkyně v žalobě domáhá. Žalovaná navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání zhodnotila dovolání žalované jako nedůvodné, což dovozuje z toho, že žalovaná svůj souhlas s napadeným rozhodnutím vyjádřila tím, že na účet žalobkyně připsala dne 26. 9. 2007 žalovanou částku i s náklady řízení, a převzala si podle tohoto rozhodnutí i předmětné vadné vozidlo DAEWOO NEXIA GLHB5 podle předávacího protokolu ze dne 25. 9. 2007 u Dopravního inspektorátu hlavního města Prahy. Napadené rozhodnutí nemůže mít ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, je zjevně bezdůvodné, a proto žalobkyně navrhuje jeho odmítnutí s tím, že náklady řízení nepožaduje.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje stanovené náležitosti, zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Dospěl přitom k závěru, že dovolání v dané věci je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud řešil právní otázku v rozporu s ustanovením §153b o. s. ř.
Podle §153b odst. 1 o. s. ř. ve znění k datu konání prvního jednání ve věci (4. 12. 2006) zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§45b o. s. ř.) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů a ve věcech uvedených v §118b o. s. ř. nejméně třicet dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.
Předmětem dovolacího přezkumu učinila dovolatelka otázku naplnění některých podmínek stanovených v §153b odst. 1 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro zmeškání.
Nejprve namítla pochybení odvolacího soudu při posuzování důvodů, které v omluvě své nepřítomnosti na prvém jednání ve věci uvedla.
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že dovolatelka omlouvala svoji nepřítomnost u jednání nařízeného na 4. prosinec 2006 svým podáním datovaným dnem 24. 11. 2006 náhlým a dlouhodobým onemocněním její pověřené zaměstnankyně s tím, že nová pověřená osoba se nemohla s věcí seznámit pro její časovou zaneprázdněnost. K podání bylo přiloženo potvrzení o pracovní neschopnosti pověřené zaměstnankyně žalované ze dne 22. 11. 2006 s potvrzeným nástupem na mateřskou dovolenou dnem 23. 11. 2006, tj. 12 kalendářních a 7 pracovních dní před nařízeným jednáním. Současně s omluvou předložila i pověření k zastupování pro svoji další zástupkyni, které bylo datováno, jak vyplývá ze spisu, již dnem 29. 9. 2005. S ohledem na výše uvedené nelze dospět k jinému závěru, než že neúčast žalované u jednání dne 4. 12. 2006 nebyla vyvolána důležitými důvody, které by bylo možno hodnotit jako omluvitelné. Konečně v této souvislosti je nutno poukázat i na tu okolnost, že občanský soudní řád ostatně jinou než desetidenní lhůtu stanovenou jako jeden z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu §153b odst. 1 o. s. ř. (event. třicetidenní lhůtu ve věcech uvedených v §118b o. s. ř.) neznal ani v ustanovení §115 odst. 2 o. s. ř. ve znění k datu 4. 12. 2006, podle něhož musí být předvolání k jednání účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně deset dnů přede dnem ve věcech uvedených v §118b o. s. ř. nejméně třicet dnů přede dnem, kdy se jednání má konat. Jestliže tedy žalovaná měla k přípravě na jednání dobu delší, nic jí ani při tvrzené vytíženosti její pověřené zaměstnankyně nebránilo zvolit pro účely již nařízeného jednání svého zástupce z řad advokátů, který by ji na tomto jednání, event. v celém řízení, zastupoval.
Pokud dovolatelka namítala, že odvolací soud před vydáním rozsudku pro zmeškání nepřihlížel k „předchozí procesní aktivitě žalované“, pak dovolací soud je nucen konstatovat, že odvolací soud tímto postupem nepochybil. Ustanovení §153b o. s. ř. přesně vymezuje předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání a vyjádření žalovaného k žalobě či jiné jeho obdobné úkony nejsou mezi vyjmenovanými předpoklady pro jeho vydání, takže okolnost, že žalovaný již před prvním nařízeným jednáním vznášel námitky proti skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě a na podporu své skutkové verze případu nabízel soudu důkazy, vydání rozsudku pro zmeškání nebrání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1910/2000, publikovaný pod číslem SJ 122/2001 v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu 10/2001).
Nejvyšší soud však shledal důvodnou námitku dovolatelky, že rozsudek odvolacího soudu postrádá naplnění posledního - věcného předpokladu pro vydání rozsudku pro zmeškání, kterým je právní posouzení věci. Předpokladem pro vydání rozsudku pro zmeškání je totiž také to, že z tvrzení žalobce obsažených v žalobě o skutkových okolnostech věci vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce. Zmeškání totiž nemá za následek, že žalovaný spor bez dalšího prohrává. Zákon tu vytváří fikci, podle které se v důsledku zmeškání žalovaného považují tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná; soud je pak povinen tímto způsobem „zjištěný“ skutkový stav právně posoudit a kontumační rozsudek může vydat jen tehdy, je-li nárok žalobce z hlediska tímto způsobem „zjištěného“ skutkového stavu věci po právu (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád, komentář, I. díl, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2006, strana 705). V posuzované věci však rozsudek odvolacího soudu zmíněné právní posouzení nároku postrádá, obsahuje pouze konstatování, že žalobce „svůj nárok opírá též o soudní rozhodnutí ve věci vydaná“, a soud prvního stupně, jehož závěry odvolací soud považoval za správná, taktéž pouze obecně konstatoval, že „tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech sporu odůvodňují závěr, že žaloba je opodstatněná“. Soudy obou stupňů přitom ve svých rozhodnutích neuvedly ničeho ani o vlastních skutkových okolnostech týkajících se sporu, chybí v nich tudíž i závěr o skutkových zjištěních, která měla být předmětem právního posouzení. Z žaloby přitom vyplývá pouze ta skutečnost, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu týkající se distribuce a prodeje vozidel a výrobků značky Daewoo v České republice, co však bylo obsahem této smlouvy z žaloby nevyplývá, nelze tudíž dovodit, o jaký závazkový vztah účastníků se jednalo, přičemž z žaloby a jejího doplnění není ani zřejmé, jaké nároky z tohoto vztahu žalobkyně v daném řízení uplatňuje. Za této situace dospívá dovolací soud k závěru, že uplatněný nárok z žalobních návrhů nevyplývá, není tudíž v dané věci naplněna tato základní podmínka pro vydání rozsudku pro zmeškání stanovená v §153b o. s. ř.
Lze tedy uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil; protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud také toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2010
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu