ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.2366.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 2366/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce Ing. K.S., zastoupeného prof. JUDr. Vladislavem Davidem, DrSc., se sídlem v Brně, Přívrat 12, proti žalované České podnikatelské pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 4, Budějovická 5, IČ 639 98 530, o zaplacení 3 519 421 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 19 C 87/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2009, č.j. 23 Co 558/2008-122, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. ledna 2009, č.j. 23 Co 558/2008-122, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. září 2008, č.j. 19 C 87/2008-106, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 3 519 421 Kč a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, vyšel ze zjištění, že žalobce, jako pojištěný, uzavřel dne 23.10.2001 s žalovanou, jako pojistitelem, pojistnou smlouvu pro případ ztráty, poškození nebo zničení ultralehkého vrtulníku CH-7 Kompress, poznávací značky OK-GHA-04 s příslušenstvím. Dne 30.3.2002 došlo k havárii vrtulníku, který pilotoval T.F. na základě dohody s žalobcem ze dne 7.1.2002. Žalobce zaplatil za opravu vrtulníku 3 569 421 Kč a po odečtení spoluúčasti ve výši 50 000 Kč se domáhá po žalované zaplacení 3 519 421 Kč.
Podle čl. II. pojistné smlouvy bylo pojištění sjednáno pouze s podmínkou, že vrtulník bude používán výhradně pro účely pojištěného. Součástí smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění podnikatelů a doplňkové pojistné podmínky pro havarijní pojištění letadel, v nichž v čl. I. písm. a) bylo stanoveno, že plnění pojišťovna poskytuje za nahodilé poškození nebo zničení letadla a jeho příslušenství, přičemž v čl. I. bylo sjednáno, že pojištění se nevztahuje na poškození nebo zničení jednotlivých částí letadla, k němuž došlo mimo jiné následkem nesprávné obsluhy nebo údržby a oprav.
Z obsahu k důkazu připojeného trestního spisu bylo zjištěno, že poté, co pilot vrtulníku splnil pracovní úkol pro žalobce – provedení fotodokumentace věže Eurotel u obce K., přistál na zpáteční cestě pro svého kamaráda Ing. K. a s ním následně odletěl sledovat Rallye Vysočina do katastru obce R., jak měli domluveno. Následně se pilot rozhodl přistát, ale nesprávně vyhodnotil podmínky přistání a v důsledku toho došlo k poškození vrtulníku. Podle zprávy o odborném šetření příčin nehody Letecké amatérské asociace ze dne 7.6.2002 byla příčinou havárie vrtulníku nesprávná technika pilotáže při provádění přistávacího manévru do terénu, čímž došlo k převrácení vrtulníku a jeho destrukci. Závěry uvedené asociace nebyly podle závěrů soudů zpochybněny ani odborným vyjádřením prof. Ing. B.S., DrSc. ze dne 6.9.2000, které soudu předložil žalobce.
Žalobcem navrhované důkazy smlouvou o budoucí darovací smlouvě, fotografiemi závodních automobilů a videonahrávkou automobilových závodů byly shledány ohledem na další důkazy za zjevně nezpůsobilé prokázat tvrzení žalobce, že pilot vrtulníku byl pověřen dne 30.3.2002 žalobcem ke sledování automobilových závodů. Z obsahu trestního spisu, z výpovědí účastníků havárie bezprostředně po havárii vyplynulo, že pilot využíval vrtulník v době havárie pro soukromé účely – sledování automobilových závodů. Teprve až v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobce tvrdil, že k poškození vrtulníku došlo při plnění úkolů pro žalobce, spočívající ve fotodokumentaci automobilových závodů pro reklamní účely.
Oba soudy shodně dospěly k závěru, že k havárii vrtulníku, způsobné chybou při obsluze, tj. nesprávnou technikou pilotáže, došlo nikoliv při provádění úkolů pro žalobce, ale v době, kdy pilot vrtulníku užíval vrtulník pro své soukromé účely, byť se souhlasem žalobce, proto se jedná o výluku z pojištění, neboť vrtulník nebyl v rozhodné době používán pro účely pojištěného – žalobce. Soudy uzavřely, že žalobci nevznikl nárok z pojistné smlouvy uzavřené podle §788 a násl. občanského zákoníku, ve znění ke dni uzavření pojistné smlouvy (dále jen „obč. zák.“) na pojistné plnění podle §797 odst. 2 obč. zák., a proto žalovaná není povinna zaplatit žalobci požadovanou částku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá nesprávný výklad smluvního ujednání účastníků v čl. II. bodu 2. smlouvy, v němž bylo dohodnuto, že letadlo bude používáno výhradně pro účely pojištěného. Nesouhlasí s výkladem obou soudů, podle nichž bylo pojistnou smlouvou kryto užívání vrtulníku pouze pro podnikatelské účely žalobce a nikoliv k soukromým účelům pilota, který pro žalobce vykonával práce spojené s obsluhou a údržbou vrtulníku a byl oprávněn jej užívat též pro soukromé účely. Dovolatel je přesvědčen, že pojištěna je v daném případě věc – vrtulník, a proto je nerozhodné, zda pojištěná věc bude použita pojištěným (žalobcem) pro konání cesty, která neslouží pro účely podnikání dovolatele. Dovolatel je přesvědčen, že se nedopustil žádného jednání, které by odůvodňovalo výluku z pojištění. Má rovněž za to, že nebylo dostatečně prokázáno, že by pilot vrtulníku uskutečnil cestu, při níž došlo k havárii, pro soukromé účely.
Dovolatel nesouhlasí ani se závěrem obou soudů, že k pojistné události došlo v důsledku nesprávné obsluhy letadla, spočívající v nesprávné technice pilotáže. Podle dovolatele soudy nesprávně vycházely jen ze zprávy o odborném šetření příčin nehody Letecké amatérské asociace a nevzaly v úvahu odborné vyjádření prof. Ing. B. S. DrSc., odborníka na civilní letectví, který zpochybnil závěry v uvedené zprávě. Dovolatel upozorňuje, že soudy nepostřehly rozdíl mezi nesprávnou obsluhou a nesprávnou technikou pilotáže, což má stěžejní význam pro závěr, zda byly splněny podmínky pro výluku z pojištění. Poukazuje na letovou příručku, jejímž obsahem není předjímat reakci pilota na vnější faktory, a proto nelze podle dovolatele uzavřít, že pojistná událost byla způsobena nesprávnou obsluhou vrtulníku pilotem, jestliže pilot pouze nesprávně vyhodnotil situaci a sklon svahu a následkem těchto faktorů došlo k havárii vrtulníku.
Z výše uvedených důvodů má dovolatel za to, že rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam v souladu s §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) a je založen na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Podle článku II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (28.1.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byl řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně nebyl vázán při rozhodování o věci samé právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil pro věcnou nepříslušnost soudu.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Pokud žalobce podrobuje kritice úplnost dokazování, kterou zakládá na námitce nepřipuštění některých žalobcem navržených důkazů, je tato námitka ve skutečnosti námitkou, jíž žalobce poukazuje na to, že řízení je postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Je však nutno konstatovat, že z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, jestliže dovolatel pouze napadá konkrétní procesní postup soudu při dokazování.
Je-li dále kritika dovolatele založena i na nesprávném hodnocení důkazů, zejména na nesprávném zhodnocení zprávy o odborném šetření příčin nehody, je třeba konstatovat, že případné nesprávné hodnocení důkazů nemůže být předmětem dovolacího přezkumu (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
Nutno je třeba rovněž připomenout, že při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Odvolací soud v dané věci vyšel ze skutkových zjištění, která nelze, jak výše uvedeno, s úspěchem v dovolání zpochybňovat, že k havárii vrtulníku došlo chybou při obsluze vrtulníku pilotem a došlo k ní nikoliv při provádění úkolů pro žalobce, ale v době, kdy pilot vrtulníku užíval vrtulník pro své soukromé účely, byť se souhlasem žalobce. Námitky dovolatele do uvedených skutkových zjištění jsou nezpůsobilé dovolacího přezkumu.
Jestliže v čl. II. předmětné pojistné smlouvy bylo uvedeno: „Pojištění letadla se sjednává pouze s podmínkou, že toto letadlo bude používáno výhradně pro účely pojištěného“ a jestliže ve Všeobecných pojistných podmínkách pro pojištění podnikatelů a doplňkových pojistných podmínkách pro havarijní pojištění letadel bylo v čl. I. stanoveno, že plnění pojišťovna poskytuje za nahodilé poškození nebo zničení letadla a jeho příslušenství a že pojištění se nevztahuje na poškození nebo zničení jednotlivých částí letadla, k němuž došlo následkem nesprávné obsluhy nebo údržby a oprav, dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud správně v souladu s hmotným právem na základě zjištěného skutkového stavu dovodil, že žalobci nevznikl nárok z uzavřené pojistné smlouvy na pojistné plnění podle §797 odst. 2 obč. zák.
Odvolací soud správně vyložil smluvní ujednání účastníků v pojistné smlouvě a ujednání v uvedených všeobecných smluvních podmínkách tak, že pojištění vrtulníku bylo sjednáno při respektování pojistných podmínek, které byly dány pro pojištění podnikatelů. Pojištění se tedy vztahovalo na pojištěnou věc jen při jejím použití pro účely pojištěného. Za podnikatelskou činnost není pak možno považovat, jak správně dovodily oba soudy, pokud byla pojištěná věc použita, byť se souhlasem pojištěného podnikatele, pro soukromé účely osoby, která sice pro podnikatele vykonávala určité práce, ale nikoliv v době, kdy došlo k pojistné události – havárii letadla.
Za této situace se již nebylo třeba zabývat dalšími námitkami dovolatele. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem, tudíž rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Nemá-li tedy rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání žalobce není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a proto jej podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. září 2010
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu