ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.2790.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 2790/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobce Energizer Czech, spol. s r. o. se sídlem v Praze 6, Evropská 846/176a, IČ 18620931, proti žalované J. B., zastoupené JUDr. Štefanem Adamem, advokátem se sídlem Němetice 44, Kelč, PSČ 756 43, o zaplacení 343.477,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 Cm 110/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. července 2007, č. j. 4 Cmo 207/2007-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem pro uznání ze dne 29. května 2003, č. j. 5 Cm 110/2002-21, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 343.477,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 800,- Kč od 19. 11. 2001 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně z částky 342.677,- Kč od 16. 12. 2001 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 51.120,- Kč na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem, v záhlaví označeným, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení 24.983,- Kč (výrok II.).
Odvolací soud především k námitce žalované, že spolu s platebním rozkazem jí nebyl doručen stejnopis žaloby, vyhověl jejímu návrhu, aby byl proveden důkaz výslechem svědka P. B., jejího manžela, který byl přítomen dne 3. 4. 2003 doručení písemnosti, jež byla označena na dodejce údajem „platební rozkaz + žal“. Výpověď tohoto svědka, že při otevření zásilky byl v obálce toliko platební rozkaz, považoval odvolací soud za nevěrohodnou pro příbuzenský poměr k žalované a zainteresovanost svědka na výsledku sporu i na určité rozpory v jeho výpovědi. Podle názoru odvolacího soudu údaj na doručované písemnosti uvedený zkratkou „žal“ lze vyložit jedině jako zkratku slova „žaloba“.
K námitce žalované, že usnesení podle ustanovení §114b odst. 1 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) nemohlo být kumulováno do jedné listiny s platebním rozkazem, odkázal odvolací soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2602/2004, podle kterého je třeba uvedené usnesení a platební rozkaz doručit žalovanému jedinou zásilkou, popř. obě tato rozhodnutí pojmout do jedné listiny.
Odvolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované není důvodné, neboť k namítanému nedostatku předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání nedošlo a tudíž napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§219 o. s. ř.)
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jímž „napadá celý výrok“ a odkazuje na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a na důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že závěr odvolacího soudu, že žalovaná výslechem manžela jako svědka neprokázala, že spolu s platebním rozkazem jí nebyl doručen stejnopis žaloby, i když svědek potvrdil, že při otevření obálky žalovanou byl přítomen a viděl, že v obálce byl jen platební rozkaz.
Dále dovolatelka vytýká, že se odvolací soud nezabýval její námitkou, že v době převzetí poštovní zásilky nemohla znát obsah zásilky, který nebyl na obálce uveden: Poštovní doručenku, na které mělo být uvedeno „platební rozkaz + žal“ si po podepsání žalovanou převzala poštovní doručovatelka, takže žalovaná nemohla vědět, že v zásilce byl i stejnopis žaloby. Závěr odvolacího soudu proto není přesvědčivý.
Dovolatelka navrhuje zrušení obou rozsudků – jak soudu odvolacího, tak i soudu prvního stupně – a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud nejprve konstatoval, že podle čl. II bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), se musel na prvním místě zabývat přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
V posuzovaném případě může být dovolání přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s.ř. – na které dovolatelka též odkazuje – tj. v případě, že rozhodnutm odvolacího soudu bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a tak tomu v daném případě není] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
V takovém případě pak lze uplatnit jako jediný způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, kterýžto důvod uvádí též dovolatelka.
Dovolatelka však především nikterak nevymezuje, v čem má napadené rozhodnut zásadní právní význam, a to jak z hlediska obecného judikatorního přesahu (tj. významu pro všechna obdobná rozhodnutí téhož druhu), tak i případného konkrétního rozporu s hmotným právem, popř. neoznačuje zásadní procesní otázku v rozhodnutí řešenou.
Zásadní námitka dovolatelky, že poštovní zásilka neobsahovala žalobu – jak bylo podle jejího názoru v řízení prokázáno svědectvím jejího manžela – nepředstavuje právní námitku, nýbrž jen námitku skutkovou a nemůže proto jít o zásadní právní otázku, která je předpokladem pro posuzování přípustnosti dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.. K odůvodnění odvolacího soudu lze pouze zdůraznit, že údaj „žal.“ na doručence (dodejce) či na obálce je v soudní praxi používán běžně jako zkratka „žaloby“, takže vzhledem ke konkrétním okolnostem tohoto případu jde o přesvědčivý důkaz o obsahu poštovní zásilky (ve spise dodejna na č. l. 16).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů uzavřel, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, dovolání je proto nepřípustné a tudíž je podle §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolán bylo odmítnuto, avšak žalobci podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu