ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.309.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 309/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně Lesní společnost Přimda, a.s. (dříve Lesní společnost Planá u Mariánských Lázní, a.s.), se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, IČ 45351899, zastoupené Mgr. Renatou Tunelovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Nám. Republiky 2, proti žalovanému J. J. , zastoupenému JUDr. Květoslavou Tomanovou, advokátkou se sídlem se sídlem v Tachově, nám. Republiky 87 , o zaplacení 172 886 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 7 C 75/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. září 2002, č.j. 12 Co 443/2002-107, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. září 2002, č.j. 12 Co 443/2002-107, se zrušuje , a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. září 2002, č.j. 12 Co 443/2002-107, změnil rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 8.4.2002, č.j. 7 C 75/2000-89, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 172 866 Kč s 16% úrokem z této částky od 31.10.1996 do zaplacení a náklady řízení tak, že žalobu na zaplacení 172 866 Kč s příslušenstvím zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud se neztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, který dovodil, že žalovaný, jako kupující, je povinen zaplatit žalobkyni, jako prodávající, žalobou požadovanou částku, jako nezaplacenou kupní cenu za dodanou dřevní hmotu ve dnech 17.7. až 19.7. a 2.8.1996, na základě kupní smlouvy uzavřené ve smyslu §409 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Soud prvního stupně vyšel při svém závěru ze zjištění, že M. K. a žalovaný J. J., jako podnikatelé ještě s J. Š. uzavřeli sdružení TANGA GROUP, jenž od žalobkyně nakupovalo - s identifikačním číslem fyzické osoby žalovaného - dřevní hmotu tak, že dřevo bylo objednáváno a přebíráno pro uvedené podnikatele J. D. Soud prvního stupně vyšel dále ze zjištění, že toto sdružení zaniklo dnem 2.6.1996, ale i po zániku sdružení žalovaný a M. K. dřevo od žalobkyně odebírali, přičemž na dodacích listech bylo uváděno identifikační číslo žalovaného, z čehož soud prvního stupně dovodil, že žalovaný je povinen za zboží zaplatit požadovanou kupní cenu.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, opakoval výslech svědka J. D. a konstatoval, že svědka M. K. se nepodařilo před odvolacím soudem vyslechnout. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že z výpovědi M. K. před soudem prvního stupně lze zcela jednoznačně zjistit, že i po zániku sdružení bylo na dodacích listech žalobkyně používáno razítko sdružení, jako za trvání sdružení, s uvedením identifikačního čísla žalovaného, a dřevo fakticky přebíral zaměstnanec M. K. J. D. Odvolací soud z doplňujícího výslechu svědka J. D. dále zjistil, že J. D. i po zániku sdružení, o němž ani tento svědek nevěděl, resp. nevěděl, kdy sdružení zaniklo, podle zažité praxe zajišťoval nákup dřeva od žalobkyně pro podnikatele M. K. a J. J.
S ohledem na tato skutková zjištění po doplnění dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o závazek M. K., který vznikl tím, že nebylo dostatečně zajištěno, aby po zániku sdružení již nebylo při odběru dřeva používáno razítku zaniklého sdružení. Uzavřel, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by dřevo ve dnech 17.7. až 19.7. a 2.8.1996 objednal a převzal od ní žalovaný, proto změnil rozsudek soud prvního stupně tak, že žalobu zamítl pro nedostatek hmotněprávní legitimace žalovaného.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a z důvodu uvedeného v §241a odst. 3 o. s. ř., neboť má za to, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uplatnila i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a), jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatelka spatřuje vadu řízení v tom, že pokud se odvolací soud chtěl odchýlit od skutkových zjištění soudu prvního stupně v tom směru, že u žalobkyně objednával a odebíral dřevo M. K. a nikoliv žalovaný, byl povinen provést doplňující dokazování k danému zjištění, což však odvolací soud neučinil. Provedl v tomto směru jen doplňující výslech svědka J. D., neprovedl však výslech žalovaného J. J. a ani svědka M. K., a to s odůvodněním, že pro odlišný skutkový závěr o tom, že dřevo objednával a odebíral M. K. postačovala výpověď učiněná svědkem M. K. před soudem prvního stupně. Odvolací soud přitom podle dovolatelky pominul, že před soudem prvního stupně J. J. vypověděl, že od žalobkyně odebíral dřevní hmotu i po zániku sdružení společně s M. K., což bylo potvrzeno i svědkem J. D. Dovolatelka má za to, že z dodacích listů jednoznačně nevyplývá, kdo dřevní hmotu po zániku sdružení přebíral, jestliže dodací listy byly podepsány svědkem J. D. a opatřeny razítkem zaniklého sdružení TANGA GROUP s uvedením identifikačního čísla žalovaného. Dovolatelka se domnívá, že závazek spočívající v uhrazení dodané dřevní hmoty je společným závazkem žalovaného a M. K. Pokud M. K. vypověděl, že předmětný závazek je výlučně jeho závazkem, dovolatelka je přesvědčena, že tato výpověď je v rozporu s ostatními provedenými důkazy. Žalobkyně dále namítá, že odvolací soud postupoval v rozporu se zásadou hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř., čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Oprávněnost uplatnění dovolacího důvodu spočívajícího v tom, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud, ač při posuzování věci vyšel ze skutkového závěru, že sdružení TANGA GROUP zaniklo dne 2.6.1996 vypořádáním, ze skutkových zjištění tato skutečnost nevyplývá, když v dohodě z 2.6.1996 byl sjednán závazek k vypořádání majetku sdružení ve lhůtě do 31.8.1996. Dále poukazuje na výpovědi J. J. a J. D., z nichž vyplývá, že jak J. J., tak M. K. fakticky vyvíjeli činnost spočívající v odběru dřeva od žalobkyně i po zániku sdružení, tedy i v době, kdy vznikl žalobou uplatněný nárok na zaplacení odebrané dřevní hmoty. Tímto zjištěním zpochybňuje závěr odvolacího soudu o tom, že se v daném případě jedná o závazek M. K., a že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že v rozhodné době objednal a převzal dřevo od žalobkyně žalovaný J. J.
Dovolatelka má dále za to, že pokud z dokazování vyplynulo, že žalobkyně nemohla vědět, že v obchodování s dřevní hmotou nastala změna v objednateli, když dodací listy byly podle zavedené praxe nadále opatřovány razítkem sdružení a jako zástupce sdružení s ní stále jednal J. D., nastaly podle dovolatelky důvody pro aplikaci §16 obch. zák. Odvolací soud měl dovodit, že závazek k uhrazení kupní ceny za dodanou dřevní hmotu ve dnech 17.7. až 19.7. a 2.8.1996 je závazkem všech účastníků sdružení pod názvem TANGA GROUP, kteří jsou vůči žalobkyni za tento závazek odpovědni společně a nerozdílně, tedy zároveň i žalovaný J. J.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Se zřetelem k bodu 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm.a), b) a odst. 3 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.
Jiné vady řízení jsou způsobilým dovolacím důvodem a jsou právně relevantní při přezkumu v dovolacím řízení jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Při zjišťování existence takových vad jde o posouzení příčinné souvislosti mezi vadou řízení a nesprávností rozhodnutí, které může vyústit v závěr o nesprávnosti rozhodnutí následkem vady řízení jen tehdy, nelze-li dovodit, že by obsah výroku rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k této vadě řízení vůbec nedošlo.
Vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. je v první řadě nesprávnost zjištění skutkového stavu nikoli z pohledu výsledku hodnocení provedených důkazů, jímž může být skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, nýbrž z pohledu postupu soudu v důkazním procesu. Uvedenou vadu dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud při přezkumné řízení zjistil, že zatímco soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že od žalobkyně odebral dřevní hmotu ve dnech 17.7. až 19.7. a 2.8.1996 žalovaný J. J., odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, že od žalobkyně v uvedené době odebral dřevní hmotu M. K.
Podle §213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud vždy zopakuje dosud provedené důkazy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.
Z obsahu odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je však zřejmé, že odvolací soud opakoval jen důkaz provedený svědeckou výpovědí Jana Dvořáka, ale neprovedl opakování důkazů provedených výpověďmi svědka M. K. a žalovaného J. J., ač od soudu prvního stupně odlišný skutkový závěr opírá mimo jiné i o soudem prvního stupně provedené výpovědi svědka M. K. a žalovaného J. J.
Odvolací soud sice není vázán skutkovým stavem jak jej zjistil soud prvního stupně (§213 odst. 1 o. s. ř.) a může sám zjistit skutkový podklad pro své rozhodnutí, a to i odchylně od stavu, který byl zjištěn soudem prvního stupně. Je ale zásadně nepřípustné, aby - chce-li se od hodnocení důkazů soudem prvního stupně odvolací soud odchýlit - tyto důkazy hodnotil jinak, aniž by je sám opakoval. U důkazu výpovědí svědka (§126 o. s. ř.), stejně jako u důkazu výpovědí účastníka řízení (§131 o. s. ř.) totiž platí, že při jejich hodnocení spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědi i další skutečnosti, které - ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědí - nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1968, pod poř. č. 92). Vycházel-li tedy odvolací soud z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, aniž by postupoval podle §213 odst. 2 o. s. ř. a zopakoval důkazy výslechem svědka M. K. a účastníka řízení J. J., na nichž založil svá zjištění soud prvního stupně, je řízení postiženo jinou vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (srov. Občanský soudní řád, komentář, J. Bureš, L. Drápal, Z. Krčmář, C.H.BECK, 7. vydání, r. 2006, str. 1266).
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. byl uplatněn žalobkyní důvodně.
Dovolací soud se dále zabýval dovolatelkou uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř., který se pojí s námitkami, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nastala situace, jež naplňuje předpoklady tohoto dovolacího důvodu.
Odvolací soud z doplňujícího výslechu svědka J. D. v odvolacím řízení zjistil, že J. D. i po zániku sdružení, o němž ani tento svědek nevěděl, resp. nevěděl, kdy sdružení zaniklo, podle zažité praxe zajišťoval nákup dřeva od žalobkyně pro podnikatele M. K. a J. J. na pile v Chodové Plané. Na základě tohoto zjištění však dospěl ke skutkovému závěru, že zboží bylo odebíráno J. D. pro M. K., že se jedná o závazek M. K., který vznikl tím, že nebylo dostatečně zajištěno, aby po zániku sdružení již nebylo při odběru dřeva používáno razítku zaniklého sdružení.
Dovolatelce je třeba dát za pravdu, že pokud odvolací soud zjistil, že v rozhodné době (tj. i v průběhu měsíce července a srpna 1996) zajišťoval nákup dřeva od žalobkyně J. D. pro podnikatele M. K. a J. J., nebylo možno bez dalšího dospět k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by dřevo ve dnech 17.7. až 19.7. a 2.8.1996 převzal od ní žalovaný. Dovolatel tak důvodně zpochybnil logiku úsudku odvolacího soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, když soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) o tom, že v rozhodné době odebírali zboží M. K. a J. J. učinil nesprávný (logicky vadný) skutkový závěr, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by dřevo v rozhodné době převzal od ní žalovaný J. J.
Dovolací soud se ve smyslu §242 odst. 1 o. s. ř. dále zabýval věcí z pohledu dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
V dané věci odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že k uzavření smlouvy, resp. kupních smluv nedošlo, neboť nebylo prokázáno, že žalovaný objednal a převzal v rozhodné době od žalobkyně dřevo. Podle odvolacího soudu se jednalo o závazek M. K., pro něhož zajišťoval nákup dřeva jeho zaměstnanec J. D., když M. K. nezajistil, aby jeho zaměstnanec nadále používal razítko zaniklého sdružení.
Závěr odvolacího soudu o neuzavření kupní smlouvy považuje dovolací soud za správný, neboť J. D. nemohl, jako zástupce žalovaného, jednat za žalovaného, pokud byl přesvědčen, že jedná za existující sdružení. Ze stejného důvodu pak nemohl jednat ani jako nezmocněný jednatel ve smyslu §32 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), který stanoví: „Jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokyny dané zmocněnci, které nevyplývají z plné moci, nemají vliv na právní účinky jednání, ledaže by byly známé osobám, vůči kterým zmocněnec jednal.“
V následující řízení bude třeba pod odstranění vady řízení provedením řádného doplnění dokazování a přijetí jednoznačného skutkového závěru o tom, kdo skutečně dřevo v rozhodné době od žalobkyně odebral, posoudit žalobu z titulu bezdůvodného obohacení podle §451 obč. zák.
Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., byl tedy rovněž uplatněn důvodně.
Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. března 2010
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu