ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.3144.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 3144/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Pavla Horáka, Ph. D., ve věci žalobce JUDr. L. M., správce konkurzní podstaty úpadce Víceúčelové komerční zařízení, veřejná obchodní společnost , se sídlem ve Sloupně čp. 13, p. Skřivany, PSČ 503 52, IČ 13585282, zastoupeného JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Fráni Šrámka 1139, PSČ 500 02, proti žalovaným 1. Východočeská energetika, a.s., se sídlem v Hradci Králové, Sladkovského 215, PSČ 501 03, IČ 60108720, 2. ČEZ Prodej, s.r.o., se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, PSČ 140 53, IČ 27232433, o zaplacení částky 137 203 Kč s příslušenstvím, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce Karla Půše, narozeného 15. prosince 1944, bytem ve Sloupně 21, zastoupeného Mgr. Karlem Půšem, advokátem se sídlem ve Sloupně, Komenského 13, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 Cm 137/2001, o dovolání vedlejšího účastníka na straně žalobce a o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. dubna 2008, č. j. 11 Cmo 360/2007-158, takto:
Dovolání se odmítají .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 3. září 2007, č. j. 34 Cm 137/2001-130 nepřipustil vstup úpadce Víceúčelové komerční zařízení, veřejná obchodní společnost, do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobce.
K odvolání úpadce a vedlejšího účastníka na straně žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. dubna 2008, č.j. 11 Cmo 360/2007-158 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud vyšel z ustanovení §93 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož se jako vedlejší účastník může vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku, pokud nejde o řízení o rozvod, neplatnost manželství, nebo určení, zda tu manželství je či není. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutím ve věci samé nebude dotčeno právní postavení úpadce jako vedlejšího účastníka, který není oprávněn podat žalobu, není účastníkem řízení na straně žalobce, neboť mu nesvědčí právo dispozice s majetkem. Rozhodnutím ve věci samé proto nebude dotčeno právní postavení úpadce jako vedlejšího účastníka, který nemůže s majetkem disponovat.Proti usnesení odvolacího soudu podali úpadce a vedlejší účastník na straně žalobce společným podáním dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Druhá žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry soudů obou stupňů. Ostatní účastníci se k dovoláním nevyjádřili.
Dovolání vedlejšího účastníka ani úpadce nejsou přípustná.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, když dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit pod žádný z v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovaných případů.
Oproti očekávání dovolatelů nelze přípustnost dovolání dovodit ani z ustanovení §237 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění vstupu vedlejšího účastníka do řízení, není rozhodnutím ve věci samé. Pojem "věc sama" je v právní teorii i v soudní praxi vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro něž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy věcí samou nárok uplatněný žalobou (§79 odst.1 o. s. ř.), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, které bylo uveřejněno pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). Napadené usnesení odvolacího soudu je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutím o věci samé.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o nepřípustnosti vedlejšího účastenství podle ustanovení §93 odst. 2 o.s.ř., není přípustné (srov. usnesení ze dne 26. března 2008, sp. zn. 21 Cdo 1775/2007 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2005, sp. zn. 29 Odo 908/2004).
Nejvyšší soud proto dovolání vedlejšího účastníka na straně žalobce a úpadce proti usnesení odvolacího soudu, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým nebyl připuštěn vstup úpadce do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2010
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu