ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.3208.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 3208/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce J. K., proti žalovanému J. E., o zaplacení částky 117 096 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 244/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. dubna 2010, č. j. 14 Cmo 67/2010-147, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. června 2009, č. j. 16 Cm 244/2003-129, neustanovil žalobci zástupce z řad advokátů k podání dovolání. Žalobce žádal ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, v němž napadl pravomocné usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. března 2008, č. j. 5 Cmo 64/2008-114, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2008, č. j. 16 Cm 244/2003-108, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Soud prvního stupně věc posoudil podle §30 a §138 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Odkazem na §239 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání proti rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je z dovolacího řízení vyloučeno. Z toho vyplývá, že dovolání žalobce je zřejmě bezúspěšným uplatněním práva a nejsou naplněny podmínky podle §30 o. s. ř.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 8. dubna 2010, č. j. 14 Cmo 67/2010-147, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně a podrobně vysvětlil, jaké jsou zákonné podmínky pro osvobození účastníka od placení soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř.. Osvobození od soudních poplatků lze přiznat, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde o svévolné nebo zřejmě neúspěšné uplatňování nebo bránění práva, což znamená, že osvobození od soudních poplatků účastníku soudního řízení nelze přiznat v případě, že právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně, i když poměry účastníka by osvobození od soudních poplatků odůvodňovaly. Žalobce žádá o ustanovení advokáta pro podání dovolání, jehož bezúspěšnost je zřejmá, neboť dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudních poplatků, není přípustné. Bez ohledu na majetkové a sociální poměry žalobce nebyly v tomto případě u žalobce dány předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků. Žalobci proto nelze ani ustanovit advokáta podle §30 odst. 1 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž poukázal na délku řízení, která je podle jeho názoru ovlivněna především chybějícím právním zastoupením na jeho straně.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je zakotvena v ustanoveních §237 až 239 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v §237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí soudu o tom, zda podané žalobě vyhoví nebo ji zamítne. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. června 2009, č. j. 16 Cm 244/2003-129, o neustanovení zástupce z řad advokátů žalobci není rozhodnutím ve věci samé, protože soud důvodnost žaloby vůbec neposuzoval. Rozhodnutím ve věci samé pak není ani usnesení Vrchního soudu ze dne 8. dubna 2010, č. j. 14 Cmo 67/2010-147, kterým bylo rozhodnutí o neustanovení zástupce z řad advokátů žalobci potvrzeno. Dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu tedy není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle §238 o. s. ř., neboť se nejedná o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení.
V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle §238a o. s. ř. O takový případ se však v dané věci nejedná.
V ustanovení §239 občanský soudní řád vyjmenovává další případy, kdy lze podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu.
Z žádného z uvedených ustanovení občanského soudního řádu však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým nebyl účastníku ustanoven zástupce z řad advokátů k podání dovolání. Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce – aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 33 o. s. ř., když žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2010
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu