ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.3900.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 3900/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně Sokolovská uhelná, právní nástupce, a. s., se sídlem Staré náměstí 69, 356 00 Sokolov, IČ 26348349, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem Karolíny Světlé 301/8, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Ing. P. T., zastoupenému Mgr. Radimem Smolenem, advokátem se sídlem V Celnici 1031/4, 110 00 Praha 1, o ochranu proti jednání nekalé soutěže, k dovolání žalobkyně vedené u Krajského soudu v Praze, sp. zn. 48 Cm 64/2007, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2009 č. j. 3 Cmo 339/2008 – 176, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radima Smolena, advokáta se sídlem V Celnici 1031/4, 110 00 Praha 1.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala ochrany proti nekalé soutěži žalobou, v níž požadovala, aby žalovanému byly uloženy následující povinnosti:
- zdržet se výkonu práv spojených s kmenovými akciemi č. 9 až 14, emitovanými společností Sokolovská uhelná, právní nástupce, a. s., vydanými na jméno a v listinné podobě, každá o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč,
- zdržet se získávání informací prostřednictvím akcionáře společnosti Sokolovská uhelná, právní nástupce, a. s., které jsou obchodním tajemstvím a týkají se obsahu a podmínek smluv, jejichž smluvní stranou je žalobkyně, a to smluv, jejichž předmětem je provedení díla, dodávka zboží, zajištění pohledávek, poskytnutí úvěrů, půjčky, prodej produktů vyráběných žalobkyní, prodej nebo dodávka hnědého uhlí, prodej nebo dodávka elektrické energie, prodej nebo dodávka tepla, prodej nebo dodávka chemických produktů, prodej investičního majetku žalobkyně, koupě cenných papírů, koupě obchodního podílu,
- zdržet se informací prostřednictvím akcionáře společnosti Sokolovská uhelná, právní nástupce, a. s., které jsou obchodním tajemstvím a týkají se obsahu, podmínek a realizace smluv uzavřených mezi žalobkyní a společností Acquisitions and Investments International, s. r. o., IČ 62580949, anebo společností Siemens Fuel Gasification Technology GmbH, nebo společností Chemoprojekt, a. s., IČ 45273383, nebo společností HEDVIGA GROUP, a. s., IČ 25380796, nebo společností EMULZ, a. s., IČ 26830400, nebo společností TRKO s. r. o., IČ 64618561,
- zdržet se jakéhokoliv jednání, které souvisí nebo může souviset s výkonem práv spojených s akciemi č. 9 až 14, emitovanými společností Sokolovská uhelná, právní nástupce, a. s., vydanými na jméno a v listinné podobě, každá o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč, jejichž majitelem je ing. J. K., CSc.,
- poskytnout žalobkyni přiměřené zadostiučinění v podobě peněžité, a to zaplacením částky 1,000.000,- Kč.
Uvedené nároky žalobkyně uplatnila podle §53 obch. zák. z jednání nekalé soutěže žalovaného. Podle žalobního tvrzení se žalovaný dopouští nekalosoutěžního jednání tím, že prostřednictvím kyperské společnosti Indoverse Czech Coal Investments Limited (ICCIL) je významným držitelem podílu akcií (40 – 49 %) konkurenční společnosti Mostecká uhelná a. s., jejíž podnikatelskou činnost a strategii významně tak ovlivňuje. Je soutěžitelem ve smyslu §41 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), působí-li na relevantním trhu s uhlím. V rámci hospodářské soutěže žalovaný jedná ve vztahu k žalobkyni v rozporu s dobrými mravy soutěže, když vyvíjí snahu k získání citlivých informací o podnikatelské činnosti žalobkyně se záměrem získání výhod v soutěži na úkor žalobkyně, nedůvodným napadáním žalobkyně poškozuje její dobré jméno a důvěryhodnost u obchodních partnerů ve snaze způsobit žalobkyni újmu. V žalobě podrobně popsanými aktivitami žalovaného došlo podle žalobkyně k naplnění skutkové podstaty nekalé soutěže podle §44 odst. 1 obch. zák.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. července 2008 č. j. 48 Cm 64/2007-99 z a m í t l žalobu v celém rozsahu (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 2. června 2009 č. j. 3 Cmo 339/2008-176 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ve výroku I. potvrdil , změnil ve výroku II. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (I. výrok), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (II. výrok).
Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně měl na základě rozsáhlého dokazování k dispozici pro rozhodnutí dostatek skutkových zjištění, z nichž pak vyvodil správné skutkové závěry i správně věc posoudil. Řízení před soudem prvního stupně netrpělo žalobkyní tvrzenými vadami řízení, které by měly za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.
Odvolací soud shodně se závěry soudu prvního stupně dovodil, že soutěžní vztah mezi účastníky není dán, neboť žalovaného nelze v daném případě považovat za soutěžitele ve vztahu k žalobkyni. Absence soutěžního vztahu účastníků jako jednoho ze základních předpokladů ustanovení §44 odst. 1 obch. zák. pak má ten důsledek, že jednání žalovaného nelze považovat za jednání nekalé soutěže ve smyslu §44 odst. 1 obch. zák. a žaloba z tohoto titulu nemůže být úspěšná.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním, které považuje za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se podle ní jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost svého dovolání opírá žalobkyně o ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Zásadní právní význam (viz str. 2 – 8 dovolání) spatřuje dovolatelka zejména v otázce 1) existence soutěžního vztahu mezi účastníky řízení a dále v otázce 2) přípustnosti novinových článků jako důkazního prostředku v občanském soudním řízení.
Ad 1) Dovolatelka se domnívá, že otázka existence soutěžního vztahu mezi účastníky řízení ve své konkrétní podobě dosud nebyla ze strany Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR) posuzována. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu (a rovněž i soudu prvního stupně), že v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl právní stanovisko, že mezi žalobkyní a žalovaným, tj. mezi akciovou společností a mezi významným nepřímým akcionářem jiné akciové společnosti, která je přímým konkurentem žalobkyně a na jejíž podnikatelskou činnost a strategii má žalovaný značný vliv, neexistuje soutěžní vztah. Podle dovolatelky je tedy zřejmé, že uvedené stanovisko mělo pro rozhodnutí projednávané věci zásadní význam a má přitom zásadní význam i z hlediska rozhodovací činnosti soudů v obdobných případech, neboť v této věci dosud nebyla ze strany dovolacího soudu přijata relevantní judikatura. Dovolatelka uvádí, že sice problematika soutěžního vztahu mezi účastníky byla již opakovaně předmětem rozhodování NS ČR (viz usnesení NS ČR sp. zn. 32 Odo 230/2005, sp. zn. 29 Odo 106/2001), k výše uvedené konkrétní právní otázce, tj. zda může být dán soutěžní vztah mezi akciovou společností a nepřímým akcionářem jiné akciové společnosti, která je jejím konkurentem a na jejíž podnikatelskou činnost a strategii má nepřímý akcionář významný vliv, se tento soud dosud výslovně nevyjádřil.
Dovolatelka má za to, že zásadní právní význam při posuzování této otázky lze spatřovat v tom, že odvolací soud posoudil otázku soutěžního vztahu v rozporu s ustanovením §44 odst. 1 obch. zák. a jeho výkladem zastávaným v judikatuře dovolacího soudu a v odborné literatuře. Dovolatelka se namítá, že pokud by akcionář nebyl považován v daném případě za soutěžitele, bez ohledu na to, zda akciový podíl vlastní přímo či zprostředkovaně a zda je členem orgánů této společnosti či zda svůj vliv na řízení této společnosti vykonává „pouze“ fakticky, mohl by svým jednáním přinést „své“ akciové společnosti neoprávněnou výhodu, aniž by byl za své jednání postižitelný dle pravidel nekalé soutěže. V důsledku absence soutěžního vztahu by se pak postižení soutěžitelé proti tomuto nezákonnému jednání nemohli cestou ochrany proti nekalé soutěži nijak bránit. Soutěžitel – akciová společnost by, podle názoru dovolatelky, mohla profitovat z nekalosoutěžního jednání svých akcionářů, přičemž za toto nezákonné jednání by nebyla nijak odpovědna (nebyla by v daném případě jednající osobou) a odpovědni by nebyli v důsledku neexistence soutěžního vztahu ani jednající akcionáři.
Dovolatelka k této otázce uzavírá, že v případě akceptace výkladu pojmu soutěžní vztah tak, jak je prezentován v rozsudku odvolacího soudu, by došlo k nepřípustnému a protizákonnému zúžení institutu soutěžního vztahu a tento výklad je v rozporu s ustanovením §44 odst. 1 obch. zák. Z tohoto důvodu má rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku definice soutěžního vztahu v rozporu s hmotným právem, a to jak z hlediska rozhodnutí v projednávané věci, tak z hlediska soudní judikatury v obdobných případech.
Ad 2) Dovolatelka se domnívá, že mělo být provedeno dokazování novinovými články předloženými žalobkyní, neboť podle jejího názoru mají zásadní vliv pro objasnění skutkového stavu posuzovaného případu. Podle mínění dovolatelky je právní názor odvolacího soudu (a rovněž i soudu prvního stupně), že novinové články nepředstavují relevantní důkazní prostředek a jejich důkazní hodnota je nižší než důkazní hodnota jiných důkazních prostředků, v rozporu s ustanovením §125 o. s. ř. a jeho výkladem zastávaným dovolacím soudem. Podle názoru dovolatelky uvedené stanovisko obou soudů mělo zásadní význam pro rozhodnutí ve věci samé, neboť v jeho důsledku nedošlo k provedení relevantních důkazů, a je rovněž významné i pro rozhodovací činnost soudů v jiných případech. Také z tohoto důvodu má rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku přípustnosti novinových článků jako důkazního prostředku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatelka dále ve svém dovolání uvádí dovolací důvody (viz str. 8 – 12 dovolání), a to nesprávné právní posouzení skutečností významných z hlediska rozhodnutí ve věci (existence soutěžního vztahu mezi účastníky řízení, přípustnost novinových článků jako důkazního prostředku v občanském soudním řízení, nekalosoutěžní povaha jednání žalovaného) a procesní vady (odvolací soud a soud prvního stupně v daném případě v rozporu s ustanovením §120 o. s. ř. nezjišťovaly veškeré relevantní skutečnosti a neprovedly relevantní důkazy, přestože byly dovolatelkou řádně tvrzeny a k jejich prokázání označeny příslušné důkazy). Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu i soudu prvního stupně, že vůbec nezjišťovaly skutkové okolnosti věci ve vztahu žalovaného ke společnosti Mostecká uhelná a. s. a jeho vlivu na tuto společnost, dále rovněž řádně nezjišťovaly skutkový stav věci ve vztahu k nekalosoutěžní povaze jednání žalovaného, a to konkrétně vztah žalovaného k Ing. K. a jeho vlivu na výkon akcionářských práv Ing. K. ve společnosti dovolatelky (žalobkyně) a k získávání informací o obchodní činnosti dovolatelky využitelných v hospodářské soutěži.
Podle názoru dovolatelky tak tím, že odvolací soud a rovněž i soud prvního stupně řádně nezjišťovaly veškeré relevantní skutečnosti pro posouzení a rozhodnutí projednávané věci, a to ačkoliv byly tyto skutečnosti ze strany dovolatelky řádně tvrzeny a k jejich prokázání byly řádně označeny relevantní důkazy, došlo k zatížení řízení vadou, která ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. mohla mít za následek (a dle dovolatelky také měla) nesprávnost rozsudku odvolacího soudu.
V doplnění dovolání ze dne 28.12.2009 dovolatelka upozorňuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2009, č. j. 14 Cmo 262/2008-227, ze kterého vyplývá, že postup Ing. K. byl označen za šikanozní výkon práva. Podle dovolatelky žalovaný prostřednictvím svého vlivu na výkon akcionářských práv Ing. K. se snaží získat citlivé informace o obchodní činnosti dovolatelky, které jsou využitelné v hospodářské soutěži. Soudy se však v posuzované věci těmito skutečnostmi odpovídajícím způsobem nezabývaly a paušálně odmítly provést dovolatelkou navrženými důkazy k této otázce, čímž zatížily řízení jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný podal obsáhlé vyjádření k dovolání (13 stran), v němž se vyjadřuje k tvrzené přípustnosti dovolání (ad B Nepřípustnost dovolání) a k tvrzeným důvodům dovolání (ad C Nedůvodnost dovolání). Namítá, že dovolání podané žalobkyní je nepřípustné, neboť ani jedna z dovolatelkou předestřených otázek není otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., že otázka soutěžního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným zjevně postrádá judikaturní přesah a odvolací soud ji vyřešil zcela v souladu s hmotným právem i ustálenou judikaturou, že otázka přípustnosti novinových článků jako důkazního prostředku nemůže založit přípustnost dovolání. Podle žalovaného je dovolání nejen nepřípustné, ale zároveň nedůvodné (viz str. 12 -13 vyjádření). Žalovaný navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné a aby uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady řízení. Pro případ, že by dovolací soud posoudil dovolání jako přípustné, navrhuje žalovaný, aby je zamítl jako nedůvodné a aby uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady řízení.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
V projednávané věci - jak je patrno z obsahu dovolání - dovolatelka vytýkala odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil věc, když tvrdil, že žalovaný není v daném případě v soutěžním vztahu k žalobkyni a tudíž se nemohl dopustit nekalosoutěžního jednání, a dále, když tvrdil, že novinové články obecně nepředstavují relevantní důkazní prostředek. Dovolatelka požaduje, aby rozsudek odvolacího soudu byl proto považován NS ČR za rozhodnutí, které má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam. Podle dovolatelky je řízení předcházející vydání rozsudku odvolacího soudu zatížen vadou, která mohla mít (a podle dovolatelky i měla) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť soudy v rozporu s §120 o. s. ř. nezjišťovaly veškeré relevantní skutečnosti (neprovedly relevantní důkazy), přestože byly dovolatelkou řádně tvrzeny a k jejich prokázání označeny důkazy. Podané dovolání považuje dovolatelka za důvodné ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, dovodil, že soud prvního stupně ani odvolací soud nepochybily ve svých rozhodnutích, že v daném případě nelze přiznat žalobkyni ani jeden z uplatněných nároků, tj. konkrétně že nelze žalovanému uložit, aby se tvrzeného nekalosoutěžního jednání zdržel a aby uhradil žalobkyni částku 1,000.000,- Kč jako přiměřené zadostiučinění za tvrzenou újmu. Dovolací soud na základě skutkových zjištění soudů, že nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalovaný vykonává práva spojená s akciemi emitovanými žalobkyní, jež jsou nadále v majetku akcionáře Ing. K., dále že získal informace o činnosti žalobkyně, natož že získané informace použil ve prospěch konkurenčního soutěžitele, dovodil, že nejsou v daném případě žádné důvody k poskytnutí ochrany práv žalobkyně proti tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání žalovaného.
Dovolací soud, stejně jako odvolací soud i soud prvního stupně, dospěl k závěru, že jednání žalovaného nelze kvalifikovat jako nekalosoutěžní, neboť žalovaný není v daném případě soutěžitelem, tím zde není dán soutěžní vztah mezi žalovaným a žalobkyní a není tedy splněna první podmínka generální klauzule podle §44 odst. 1 obch. zák., jíž je jednání v hospodářské soutěži. Dovolací soud, stejně jako oba soudy, uzavřel, že žalovaný, je-li nepřímým akcionářem jiné (konkurenční) akciové společnosti a není-li jeho jednání vedeno soutěžním záměrem, není v daném případě soutěžitelem žalobkyně, což však neznamená, že obecně mezi akciovou společností a nepřímým akcionářem jiné akciové společnosti, která je jejím konkurentem nemůže v některých jiných případech existovat soutěžní vztah. Otázka soutěžního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným není tedy, jak uvádí dovolatelka, otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jde pouze o konkrétní posouzení konkrétního případu, které je v souladu s hmotným právem i ustálenou judikaturou NS ČR a které je významné pouze pro daný případ mezi účastníky posuzovaného řízení.
Dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu je v souzené věci.
Obecně vzato se může soud dopustit nesprávným postupem při provádění dokazování i tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i tento dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., avšak jen v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. Tak tomu však není v případě tvrzených vad dovolatelkou. (přípustnosti důkazů). K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Lze tak uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení §243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost usnesením o d m í t l (ustanovení §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c) o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. , když náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 10.000,- Kč /§3 odst. 2, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)/, z paušálních náhrad hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a z částky 2.060,-Kč představující 20% DPH (§173 odst. 3 o. s. ř.)., tedy celkem 12.360 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí
V Brně dne 27. října 2010
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu