ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.4138.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 4138/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně TEFAL, S. A. , se sídlem v Zi des Granges, 74150 Rumilly, IČ TGI 301 520 920, Francouzská republika, zast. JUDr. Michalem Růžičkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 37, proti žalované FAST ČR, a. s. , se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 2111, IČ: 267 26 548, zast. Mgr. Michalem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Americká 17, o ochranu proti jednání nekalé soutěže, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 63/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2008, č. j. 3 Cmo 279/2007-135, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.550,- Kč k rukám jejího právního zástupce JUDr. Michala Růžičky, advokáta.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. dubna 2008, č. j. 3 Cmo 279/2007-135, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „ soud prvního stupně “) ze dne 23. března 2007, č. j. 15 Cm 63/2005-101, jímž tento soud uložil žalované povinnost zdržet se nabídky vlastního prodeje i další distribuce výrobku SENCOR SWK 1800 a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit na jejich náhradu částku 10.175,- Kč k rukám jejího právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na jejich náhradu částku 4.800,- Kč k rukám jejího advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se žalobkyně jako zahraniční právnická osoba zabývající se mj. výrobou rychlovarných konvic bílé barvy s modrými prvky prodávaných na tuzemském trhu pod označením TEFAL Vitesse, žalobou domáhala, aby se žalovaný jako tuzemská právnická osoba s předmětem podnikání mj. specializovaný maloobchod, velkoobchod a zprostředkování obchodu zdržel nabídky, vlastního prodeje a distribuce rychlovazné konvice SENCOR SWK 1800, poněvadž podobností tohoto výrobku s výrobkem žalobkyně dochází vzhledem k nabídce těchto rychlovarných konvic na stejných prodejních místech v řetězcích hypermarketů ke klamání spotřebitele s tím, že toto jednání žalované představuje jednání nekalé soutěže vyvoláním nebezpečí záměny a parazitování na pověsti.
Odvolací soud po doplnění dokazování listinnými důkazy, jež byly jako důkazy navrženy před soudem prvního stupně, avšak nebyly provedeny, konkrétně fakturami vystavenými žalobkyní, společností Groupe SEB ČR s. r. o., rozkládacím propagačním letákem konvice žalobkyně a sešitovým katalogem Tefal s podtitulkem „ Tefal myslí na všechno “, a dále vizuální prohlídkou vyobrazení z obalu výrobku TEFAL Vitesse. Shledal, že výrobcem konvice TEFAL Vitesse je žalobkyně, jež je majitelkou průmyslového vzoru vztahujícího se k předmětné rychlovarné konvici. Dle názoru odvolacího soudu existoval mezi žalobkyní a žalovanou soutěžní vztah a jednání žalované je nutno považovat za jednání v hospodářské soutěži, poněvadž se žalobkyně jako výrobce rychlovarné konvice TEFAL Vitesse a žalované jako dovozce a distributora konvice SENCOR SWK 1800 střetávaly na tuzemském trhu. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že jednání žalované spočívající v nabídce a distribuci rychlovarných konvic SENCOR SWK 1800 je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jinému soutěžiteli, protože tato rychlovarná konvice je pro spotřebitele zaměnitelná s konvicí žalobce TEFAL Vitesse v bílém provedení s modrými prvky, čímž došlo ze strany žalované k nekalému soutěžnímu jednání dle §44 odst. 1 obchod. zák., vyvolání nebezpečí záměny dle §47 obchod. zák. a parazitování na pověsti dle §48 obchod. zák.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 29. 7. 2008 napadla žalovaná rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání j epřípsutné dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a své dovolací námitky podřadila pod ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., neboť je přesvědčena, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V odůvodnění dovolání žalovaná odvolacímu soudu zejména vytkla, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně byla soutěžitelem ve smyslu ust. §41 obchod. zák., a proto se nemohla domáhat ochrany dle §44 obchod. zák. Je přesvědčena, že žalobkyně nebyla osobou, jež uvedla na trh výrobek TEFAL Vitesse, přičemž předložené důkazy k opačnému tvrzení žalobkyně byly „ zcela neprůkazné “. Rovněž žalobkyně dle dovolatelky neprokázala, že uvedla na český trh předmětnou rychlovarnou konvici již v roce 2001. Dovolatelka dále brojí proti nesprávnému výkladu ust. §47 písm. c) obchod. zák. učiněného odvolacím soudem. Je přesvědčena, že není-li výrobek TEFAL Vitesse v České republice formálně chráněn a nejedná-li se o výrobek, jehož vzhled by byl originální, neboť tvar rychlovarných konvic vychází z tvaru porcelánových čajových konvic, nelze ustanovením §47 obchod. zák. nahrazovat tuto chybějící formální ochranu. Žalovaná akcentovala, že svůj výrobek od výrobku žalobkyně dostatečně odlišila uvedením své ochranné známky a dalšími identifikačními prvky. Dovolaetlka dále spatřuje naplnění dovolacího důvodu uvedeného v ust. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. v tom, že odvolací soud v rozporu s ust. §118b a §205a o. s. ř. doplnil dokazování v odvolacím řízení.
Dále namítla zásadní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu obou stupňů ohledně prokázání přítomnosti žalobkyně na trhu, uvedení žalobkyně jako výrobce na obalu výrobku a průvodních dokladech a časové priority, přičemž tato skutková zjištění nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Závěrem proto žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V podání ze dne 24. 2. 2009 ze k dovolání vyjádřila žalobkyně a zejména uvedla, že dovolání není dle jejího názoru přípustné. Ztotožnila se se skutkovými a právními závěry soudů obou stupňů. Je přesvědčena, že ze strany žalované došlo u konvice SENCOR SWK 1800 k otrockému napodobení a obě konvice jsou - rovněž z pohledu spotřebitele - zaměnitelné. Žalobkyně popřela, že by odvolací soud provedl dokazování v rozporu s občanským soudním řádem. Odvolací soud konstatoval, že zásada koncentrace řízení se v řízení vzhledem k absenci poučení soudem prvního stupně nepoužije. Doplnění dokazování v souladu s ust. §213 o. s. ř. bylo dle názoru žalobkyně v souladu se zákonem. Je proto přesvědčena, že řízení není postiženo vadou ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a že není naplněn ani dovolací důvod §241a odst. 3 o. s. ř.
Závěrem žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popř. shledá-li jej přípustným, pak aby jej jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že dovolání bude s ohledem na čl. II bod 12 zák. č. 7/2009 Sb. projednáno a rozhodnuto o něm podle procesních předpisů účinných do 30. 6. 2009 (dále jen „ o. s. ř. “). Poté dovolací soud shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalovanou), včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
V posuzované věci není dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci.
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem – zde je nutno akcentovat - včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.
Dovolatelce lze přitakat v tom, že při posuzování nekale soutěžního jednání je nutné hodnotit též to, zda byly subjekty soutěžiteli či nikoli. O nekalou soutěž by nešlo, pokud by v době, kdy mělo dojít k tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání, by dovolatelka (žalovaná) nebyla soutěžitelem. Okolnost, že se stala soutěžitelem později, je však bez právního významu (viz též rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 1997, sp. zn. 2 Cm 24/1994, publikované v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu: 18/98 pod značkou SJ 132/98). K tomu je třeba uvést, že pokud odvolací soud při posuzování existence první podmínky generální klauzule nekalé soutěže, tj. existence soutěžního vztahu mezi účastníky, zjišťoval, zda jednání jednoho soutěžitele zasahuje do sféry činnosti druhého soutěžitele, přičemž dospěl ke kladnému závěru, pak je tento jeho postup správný a v souladu s relevantní judikaturou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1345/2009).
K tomu je zapotřebí dodat, že z rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že v řízení bylo prokázáno, že účastníci řízení soutěžiteli byli. Pokud dovolatelka tvrdí opak a dovozuje, že soutěžní vztah mezi ní a žalobkyní prokázán nebyl, pak přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 o.s.ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jak tomu je v souzené věci.
Jak dovolací soud opakovaně uvedl, soud se může dopustit nesprávným postupem při provádění dokazování i tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; také k ní je však možné přihlížet jen v případě přípustného dovolání (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.), nikoli však u dovolání, jehož přípustnost je zvažována dle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. , a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad (procesněprávního) předpisu.
O uvedený případ však v souzené věci nejde. Dovolatelka nesouhlasí se skutkovými závěry soudů obou stupňů a dovozuje, že z předložených důkazů v řízení nevyplynula existence podmínek, jež musí být splněny, aby šlo o nekalou soutěž dle §44 obchod. zák. Podstatou těchto námitek je nesouhlas se skutkovým stavem věci, neboť nesouhlasí s tím, jak odvolací soud (a též soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné) hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům z provedených důkazů dospěl. Tyto námitky však nemohou, jak shora uvedeno, založit přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Stejně je tomu v případě tvrzených vad řízení (odvolací soud dle dovolatelky měl mj. doplnit dokazování v rozporu s ust. §118b a §205a o. s. ř.), jež nemohou založit přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
K námitce dovolatelky, že rychlovarná konvice SENCOR SWK 1800 není napodobeninou výrobku TEFAL Vitesse, nýbrž že jde o samostatný výsledek její tvůrčí činnosti s tím, že totožné znaky těchto konvic jsou funkčně esteticky či technicky předurčeny a jsou společné pro všechny rychlovarné konvice, je nutno uvést, že dle §47 písm. c) obchod. zák. je výslovně vyloučeno poskytnutí ochrany u napodobení těch prvků výrobků, které jsou účelem, pro který je výrobek určen, již co do svého technického nebo estetického ztvárnění předem předurčeny (shodně viz Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. ( 2009): Obchodní zákoník. Komentář. C. H. BECK. Praha, 2009, s. 183).
V souzené věci však dovoaltelka (žalovaná) jako soutěžitel uvedla na trh výrobek funkčně shodný s výrobkem jiného podnikatele (žalobkyně), aniž zajistila jeho řádné odlišení, čímž se dopustila nekalosoutěžního jednání (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2962/2009). Výrobky jsou nejen z technického hlediska, pohledem průměrného spotřebitele, stejné, ale též i z estetického, přičemž se nelze ztotožnit s názorem žalované, že estetické prvky a tvar konvice SENCOR SWK 1800, tvar rukojeti, tvar a estetické ztvárnění víka konvice, umístění loga firmy (názor žalované, že k odlišení výrobku SENCOR SWK 1800 došlo již samotným uvedením loga firmy není správný; rozhodné je, zda umístěním loga firmy a dalších, mimo jiné shora uvedených prvků, došlo k odlišení se od výrobku žalobkyně) byly předem předurčeny. Právě při porovnání těchto prvků, jejich velmi podobného řešení, umístění a zpracování, se lze ztotožnit se závěrem soudů nižších stupňů, že se žalovaná dopustila nekalosoutěžního jednání spočívajícího v napodobení cizího výrobků, konkrétně rychlovarné konvice TEFAL Vitesse, přičemž neučinila taková opatření, která bylo možné od ní požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučila nebo alespoň podstatně omezila.Protože se dovolatelce prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v ust. §241a odst. 2 púísm. b) o. s. ř. nepodařilo předestřít právní otázku, pro kterou by bylo dovolání dle tohoto ustanovení shledáno přípustným, Nejvyšší soud ČR rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl (§243d odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243d odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšné žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta na jejich náhradu 2.550,- Kč (§2 odst. 1, 8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, §13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné usnesení, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu