ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.4172.2008.2
sp. zn. 23 Cdo 4172/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně GE Money Auto, a. s. , se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, IČ: 601 12 743, zast. JUDr. Miroslavem Nyklem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, proti žalovanému V. P. zast. JUDr. Zuzanou Zlatohlávkovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Riegrovo nám. 1493, o zaplacení 12.371.988,54 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 29/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. května 2008, č. j. 25 Co 114/2008-280, takto:
I. Dovolání směřující proti odst. II výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. května 2008, č. j. 25 Co 114/2008-280, jímž byl rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. ledna 2008, č. j. 20 C 29/2004-249, ve věci samé potvrzen, se zamítá .
II. Dovolání směřující proti odst. III. výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. května 2008, č. j. 25 Co 114/2008-280, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalovaný je povinen na jejich náhradu žalobkyni zaplatit částku 50.646,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta, se odmítá .
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 21.180,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta JUDr. Miroslava Nypla.
I.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „ soud prvního stupně “) rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 15. ledna 2008, č. j. 20 C 29/2004-249, uložil žalovanému povinnost oproti vydání osobního automobilu Renault Laguna Combi 2,2 TD, číslo karoserie VF1K5690E16659371, zaplatit žalobkyni částku 218.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 % ode dne 1. 9. 2003 do zaplacení (odst. I. výroku), dále zamítl žalobu, kterou se žalobkyně oproti vydání automobilu domáhala zaplacení částky ve výši 5.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 % ode dne 1. 9. 2003 do zaplacení (odst. II. výroku), uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 21.646,10 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 % ode dne 1. 3. 2004 do zaplacení (odst. III. výroku rozsudku), uložil žalovanému povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku České republice na účet soudu prvního stupně znalečné ve výši 24.166,- Kč (odst. IV. výroku rozsudku), uložil žalobkyni zaplatit na znalečném do tří dnů od právní moci rozsudku České republice na účet soudu prvního stupně částku 556,- Kč (odst. V. výroku rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na jejich náhradu částku 141.182,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (odst. VI. výroku rozsudku).
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. května 2008, č. j. 25 Co 114/2008-280, odmítl odvolání žalovaného směřující proti odstavci II. výroku rozsudku soudu prvního stupně (odst. I. výroku rozsudku odvolacího soudu), ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (odst. II. výroku rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalovaný je povinen na jejich náhradu žalobkyni zaplatit částku 50.646,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta (odst. III. výroku rozsudku odvolacího soudu).
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci, z něhož je zřejmé, že dne 6. 1. 2003 uzavřela žalobkyně jako kupující, zastoupená leasingovým uživatelem P. K., se žalovaným jako prodávajícím, zastoupeným M. Z., podnikatelem podnikajícím pod jménem P. K. - Autobazar Herkules, v souvislosti s leasingovou smlouvou č. 90108454 kupní smlouvu podle §409 a násl. obchodního zákoníku, jejímž předmětem byl použitý osobní automobil Renault Laguna Combi 2,2 TD, číslo karoserie VF1K5690E16659371, a kupní cena byla sjednána ve výši 223.000,- Kč. V kupní smlouvě žalovaný jako prodávající (dle odvolacího soudu odpovídá obsah kupní smlouvy ze dne 23. 12. 2002, uzavřené mezi žalovaným a M. Z., smlouvě zprostředkovatelské a smlouvě příkazní, M. Z. nevystupoval na jejím základě jako vlastník vozidla, a proto je žalovaný ve sporu pasivně legitimován) prohlásil, že vozidlo nemá žádné závady či nedostatky s výjimkou těch, jež jsou zachyceny v předávacím protokolu, který úplně a přesně popisuje technický stav vozidla. Strany dále ve smlouvě sjednaly právo kupujícího reklamovat vady písemně. Prodávající vzal na vědomí, že kupující postoupil práva z odpovědnosti za vady, s výjimkou odstoupení od kupní smlouvy, P. K.. Mezi žalobkyní a a P. K. byla téhož dne uzavřena shora uvedená leasingová smlouva č. 90108454. P. K. bylo vozidlo 6. 1. 2003 předáno. Strany si ve smlouvě sjednaly odpovědnost žalovaného za skryté vady přesahující běžné opotřebení, vyjma vad, jež byly uvedeny do předávacího protokolu. Účastníci se dále dohodli na přiměřené slevy nebo právu odstoupit od smlouvy ze strany žalobkyně v případě skrytých vad přesahující běžné opotřebení. Žalobkyně za vozidlo zaplatil sjednanou kupní cenu ve výši 223.000,- Kč. Dne 31. 3. 2003 žalobkyně prostřednictvím P. K. žalovanému vytkla vady automobilu, jež měly za následek přehřívání motoru, s tím, že po něm marně žádala o odstranění vady, popř. jeho souhlas se zrušením kupní smlouvy. Dle znaleckého posudku Ing. J. D.přehřívání motoru způsobovala skrytá vada – netěsnost způsobující dlouhodobý únik chladící kapaliny. P. K. po zjištění této vady bez zbytečného odkladu uplatnil u žalovaného právo z odpovědnosti za vady dle §428 odst. 1 obchod. zák. a požadoval odstranění vad dle §437 odst. 3 obchod. zák., avšak žalovaný tak v přiměřené lhůtě neučinil (žalovaný nesplnil ani závazek uvedený v čl. V odst. 2 smlouvy určit do 3 dnů po obdržení reklamace čas a místo, kam má být vozidlo přistaveno), a proto žalobkyně od smlouvy odstoupila. V důsledku odstoupení od smlouvy došlo dle odvolacího soudu k jejímu zrušení od počátku a účastníkům vznikla povinnost vrátit si vzájemně poskytnutá plnění ve smyslu §457 občan. zák., k čemuž ze strany žalovaného nedošlo. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, který od výše kupní ceny, jež žalobkyně požadovala vrátit, odečetl částku 5.000,- Kč představující škodu vzniklou při demontáži automobilu, který je po odstoupení od smlouvy ve vlastnictví žalovaného.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 14. 8. 2008 napadl žalovaný odst. II. a III. rozsudku odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a své dovolací námitky podřadil pod dovolací důvod uvedený v ust. §241a odst. 3 o. s. ř., neboť skutková zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr jsou vadná.
V odůvodnění dovolání žalovaný zejména uvedl, že dle čl. V odst. 2 kupní smlouvy ze dne 6. 1. 2003 nemělo být vozidlo v okamžiku přistavení demontováno, avšak tak tomu bylo, jak plyne ze znaleckého posudku V. T. ze dne 20. 3. 2003. Demontáž vozidla nekoresponduje s předmětem reklamace ze dne 31. 3. 2003, jak ji popsal uživatel vozidla, ani se závěry tohoto znalce. Zdůraznil, že dle téhož ustanovení musí mít reklamace písemnou formu a musí být doručena prodávajícímu. Dovolatel poukázal na rozpor mezi čl. 4 bodem 4.4 leasingové smlouvy č. 90108454 a čl. V bodem 2 kupní smlouvy ze dne 6. 1. 2003 ohledně osoby dodavatele leasingu a prodávajícího, jež nejsou dle protokolu z jednání ze dne 14. 9. 2006 toutéž osobou. Odvolacímu soudu žalovaný dále vytkl, že automobil měl skrytou dlouhodobou vadu již v okamžiku uzavření kupní smlouvy, neboť tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Dovolatel zastává názor, že uživatel předmětu leasingu zanedbal údržbu vozidla, poněvadž s ním najel cca 6.000 km, aniž by doplnil chladící kapalinu a po překonání hranice 110.000 najetých kilometrů provedl výměnu oleje. V důsledku užívání předmětu leasingu P.K. mohlo dojít ke vzniku nánosu krystalických usazenin ve spoji zadní části motoru, jež měla za následek zadření motoru. Odvolací soud svůj opačný názor dle žalovaného nedostatečně odůvodnil. S odkazem na znalecký posudek Ing. D. dovolatel namítl, že vozidlo do doby, než se začal motor přehřívat, nevykazovalo vady a stav motoru odpovídal běžnému opotřebení.
Vzhledem k výše uvedenému žalovaný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud nejdříve odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a poté jej spolu s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
V podání ze dne 9. 9. 2008 se k dovolání vyjádřila žalobkyně a zejména uvedla, že považuje dovolání žalovaného za nedůvodné. Vzhledem k tomu, že ve svém dovolání pouze rekapituluje zjištěný skutkový stav, který soudy obou stupňů zjistily správně, navrhla žalobkyně závěrem dovolání jako nedůvodné zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalovaným), včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Dovolatel v dovolání výslovně napadl odst. II. a III. rozsudku odvolacího soudu, jimiž byl rozsudek soudu prvního utone potvrzen a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
V posuzované věci je dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního sutpně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (rozsudkem ze dne 2. 9. 2004, č. j. 20 C 29/2004-58, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveným v usnesení ze dne 11. 5. 2005, č. j. 25 Co 721/2004-78, kterým byl dřívější rozsudek zrušen.
Námitkami podřaditelnými pod dovolací důvod dle ust. §241a odst. 3 o. s. ř. dovolatel namítl, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Pokud žalovaný namítl, že z gramatického výkladu čl. V odst. 2 kupní smlouvy ze dne 6. 1. 2003 nelze dovodit, že vozidlo mělo být k prověření reklamace předmětné vady přistaveno již v demontovaném stavu, je k tomu nutno uvést, že po výskytu vady způsobující přehřívání motoru uživatel předmětu leasingu nechal vozidlo přistavit a zkontrolovat v servisu a teprve při demontáži mohlo být zjištěno, že jde o vadu skrytou, kterou mělo vozidlo již při prodeji, neboť žalovaný jako prodávající odpovídal dle čl. V odst. 1 kupní smlouvy toliko za skryté vady přesahující běžné opotřebení.
Dovolatelem tvrzený rozpor mezi ustanovením čl. V odst. 2 kupní smlouvy a čl. 4 odst. 4.4 leasingové smlouvy týkající se osoby, u níž měly být práva z odpovědnosti za vady uplatňovány, dovolací soud neshledal.
Z čl. 4 odst. 4.4 leasingové smlouvy č. 90108454, uzavřené mezi žalobkyní a P. K. jako leasingovým uživatelem, vyplývá, že práva z odpovědnosti za vady předmětu leasingu, s výjimkou odstoupení od kupní smlouvy, uplatňuje u dodavatele předmětu leasingu vlastním jménem a na svůj účet uživatel.
Z věty prvé čl. V odst. 2 kupní smlouvy ze dne 6. 1. 2003, dle které žalovaný jako prodávající prodal předmětný vůz Renault Laguna žalobkyni jako kupující, se podává, že kupující reklamuje vady písemnou reklamací, kterou doručuje prodávajícímu.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že závěr odvolacího soudu, že žalovaný správně reklamoval předmětné vady u prodávajícího (a nikoli u M. Z., který dle dohody o podmínkách zastoupení ze dne 23. 12. 2002 měl zajistit pro žalovaného „obstarání uzavření kupní smlouvy “ na uvedený vůz (čl. 2 této smlouvy), je správný, poněvadž mezi kupujícím a prodávajícím bylo dohodnuto, že tyto vady budou reklamovány u prodávajícího a takto bude činit dle čl. V odst. 5 kupní smlouvy leasingový uživatel. Proto není rovněž tato námitka důvodná. Námitkou, že přehřívání motoru bylo způsobeno intenzivním užíváním vozu, s nímž leasingový uživatel najel cca 6.000 km, a toto nebylo důsledkem skryté vady existující již při prodeji vozidla, tj. že soudy nehodnotily řádně stanovisko Ing. J. D. žalovaný brojí proti hodnocení důkazů provedenému soudy nižších stupňů, jež však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, nebo ze dne 25. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 1266/2009). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Potud ovšem není odvolacímu soudu, jak je zřejmé z obsahu dovolání, vytýkáno ničeho.
Pokud soudy obou stupňů dospěly při hodnocení důkazů – znaleckého posudku V. T. ze dne 14. 3. 2003 a posudku znaleckého ústavu IBS expert – k závěru, že vozidlo v době prodeje vykazovalo předmětnou skrytou vadu, když z dokazování vyplynulo, že vozidlo v prostoru motoru vykazuje deformace (zřejmě po nárazu) a že „projetí vačkových hřídelí“ odpovídá proběhu 300.000-350.000 ujetých kilometrů a nikoli 109.000 km, které mělo mít vozidlo najeto dle předávacího protokolu, že se motor nacházel na hranici normy životnosti, pak jejich závěru nelze ničeho vytknout.
Upozorňuje-li dovolatel v dovolání na to, že leasingový uživatel mohl závadu spočívající v nedostatku chladící kapaliny lehce (jejím doléváním) odstranit, pak je k tomu nutno uvést, že vada se projevovala neustálým únikem chladící kapaliny, která unikala z přetlakového systému v místě, které není pouhým okem kontrolovatelné, s tím, že o dlouhé době existence této vady svědčí výskyt nánosu usazeniny ve spoji na zadní části hlavy motoru.
Protože se žalovanému závěry rozsudku odvolacího soudu ve věci samé zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud České republiky s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že jeho dovolání není důvodné, a proto jej podle dle ust. §243b ost. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Dovolatel výslovně dovoláním napadl též rozhodnutí odovalcího soudu o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Dovolatel výslovně napadl rovněž výrok odvolacího soudu o nákladech řízení před soudem prvního stupně (odst. III. výroku). Takový výrok, ač je součástí rozsudku, má povahu usnesení, u nějž je přípustnost dovolání poměřována ustanoveními §237, §238a a §239 o. s. ř. Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení však není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek, číslo sešitu 1/2003), a proto Nejvyšší soud ČR rozhodl tak, že dovolání směřující proti výroku soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. tak, že neúspěšnému žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na jejich náhradu částku 21.180,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5, §10 odst. 3, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu