ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.4283.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 4283/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně České kanceláře pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, IČ 700 99 618, zastoupené JUDr. Janem Bébrem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského 3, proti žalované ZEO TRADE, s.r.o., se sídlem v Záhoří ll, 398 l8 Záhoří u Písku, IČ 251 59 623, zastoupené JUDr. Jaroslavem Šebánkem, advokátem se sídlem v Písku, Prokopova 339, o zaplacení 502 166 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 114/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. května 2009, č.j. 6 Co 1073/2009-194, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 28 770 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jana Bébra, advokáta se sídlem v Praze 5, Ostrovského 3.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 21. května 2009, č.j. 6 Co 1073/2009-194, poté, co zrušil dřívější rozsudek Okresního soudu v Písku se závazným právním názorem, potvrdil s výjimkou výroku v odstavci II. rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 27. ledna 2009, č.j. 9 C 114/2007-169, ve znění opravného usnesení ze dne 5. března 2009, č.j. 9 C 114/2007-181, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 502 166 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a náklady řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem.
Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, vyšel ze zjištění, že dne 13.2.2004 zavinil řidič K. K. dopravní nehodu ve Španělsku a že v důsledku toho byla žalobkyní vyplacena španělskému úřadu pojišťovatelů automobilů v přepočtu částka 502 166 Kč vzhledem k tomu, že kamionová souprava řízená K. K. nebyla v době dopravní nehody pojištěná na odpovědnost za škodu způsobenou provozem motorových vozidel podle zákona č. 168/1999 Sb. Řidič, jako zaměstnanec, uzavřel s žalovanou, jako jeho zaměstnavatelkou dne 31.1.2004 dohodu, podle níž byl zaměstnanec od 1.2.2004 do 31.3.2004 dočasně přidělen k výkonu práce u společnosti ZELPOT, spol. s r. o. V dohodě bylo sjednáno, že po dobu dočasného přidělení bude zaměstnanci poskytovat mzdu a náhradu cestovních výdajů zaměstnavatel a že zaměstnanci bude jménem zaměstnavatele ukládat pracovní úkoly, organizovat práci, řídit a kontrolovat jeho práci a dávat mu k tomu účelu pokyny společnosti ZELPOT, spol. s r. o. Dne 31.1.2004 uzavřela žalovaná se společností ZELPOT, spol. s r. o. dohodu, podle níž společnost ZELPOT, spol. s r. o. souhlasila s dohodou o dočasném přidělení zaměstnance žalované Karla Kolafy k výkonu práce řidiče kamionu po dobu od 1.2.2004 do 31.3.2004 u společnosti ZELPOT, spol. s r. o. Z tohoto skutkového zjištění oba soudy dovodily, že řidič prováděl pracovní činnost pro žalovanou, která mu uložila, že bude dočasně vykonávat práci u firmy ZELPOT, spol. s r. o., a že odpovědnost za škodu žalované je dána ustanovením §420 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), podle něhož je škoda způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.
Soudy uzavřely, že v dané věci je žalovaná pasivně legitimována i když v době nehody řidič nevykonával příkazy svého zaměstnavatele, ale příkazy společnosti ZELPOT, spol. s r. o.. Oba soudy vyšly zároveň z ustanovení §24 odst. 2 písm.b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění platném do 30.4.2004 (dále jen „z.č. 168/1999 Sb.“), podle něhož Česká kancelář pojistitelů (dále jen „kancelář“) poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti, a dále z ustanovení §24 odst. 7 z.č. 168/1999 Sb., podle něhož má kancelář právo proti tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. b), na náhradu toho, co za něho plnila.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a dovolávajíc se důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým namítá nesprávné právní posouzení věci. Dovolatelka má za to, že odvolací soud měl vyložit ustanovení §420 odst. 2 obč. zák. tak, že pro naplnění odpovědnosti za škodu je třeba splnit dva předpoklady, a to že škoda byla způsobena osobami, které podnikatel použil ke své činnosti a že ke škodě došlo v rámci plnění činnosti podnikatelského subjektu. Dovolatelka poukazuje na to, že řidič způsobil škodu při plnění pracovního úkolu pro společnost ZELPOT, spol. s r. o., která mu dala příkaz k jízdě, při níž došlo k nehodě a vzniku škody. Zdůrazňuje, že jednání řidiče, při němž byla způsobena škoda, nemělo žádný místní, časový a věcný vztah k plnění úkolů provozní činnosti žalované, a proto považuje právní závěr odvolacího soudu o tom, že žalovaná je odpovědna za škodu způsobenou řidičem ve smyslu §420 odst. 2 obč. zák. za nesprávný.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla odmítnutí dovolání pro jeho nedůvodnost. Je přesvědčena, že odvolací soud posoudil nárok žalobkyně na náhradu škody v souladu s §420 odst. 2 obč. zák., jestliže ze skutkového zjištění vyplynulo, že mezi řidičem K. K. a obchodní společností ZELPOT, spol. s r. o. nebyl žádný pracovně-právní ani jiný obdobný vztah, a pokud tato společnost řidiči ukládala pracovní úkoly, pak tak činila ve smyslu dohody o dočasném přidělení řidiče Karla Kolafy k výkonu práce u společnosti ZELPOT, spol. s r. o. jménem zaměstnavatele řidiče, tedy žalované.
Podle článku II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (21.5.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť bylo podáno proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (rozsudek ze dne 3.7.2008, č.j. 9 C 114/2007-133), protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil (usnesení ze dne 13.11.2008, č.j. 6 Co 2216/2008-160). Dovolání vychází ze způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani takové vady nenamítá.
Dovolací soud se proto dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. nesprávným právním posouzením věci, kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Podle §420 odst. 2 obč. zák. je škoda způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.
Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl v souladu s hmotným právem správně, pokud dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá žalobkyni za škodu. Žalobkyně správně ve vyjádření k dovolání žalované poukazuje na důkaz provedený soudem dohodou ze dne 31.1.2004 o dočasném přidělení zaměstnance žalované K.K. k výkonu práce řidiče kamionu po dobu od 1.2.2004 do 31.3.2004 u společnosti ZELPOT, spol. s r. o., v níž bylo mimo jiné dohodnuto, že zaměstnanci K.K.bude ukládat pracovní úkoly, organizovat práci, řídit a kontrolovat jeho práci a dávat mu k tomu účelu pokyny obchodní společnost ZELPOT, spol. s r. o., a to výslovně „jménem zaměstnavatele“, tedy jménem žalované. Odvolací soud tedy správně dovodil, že řidič prováděl pracovní činnost pro žalovanou, která mu uložila, že bude dočasně vykonávat práci u společnosti ZELPOT, spol. s r. o., jež mu jako zaměstnanci žalované bude ukládat úkoly jménem žalované. Je tedy správný závěr, že škoda, která vznikla při dopravní nehodě řidiče kamionu, vznikla při jednání osoby, kterou žalovaná k činnosti řidiče použila, a to tím, že jej dočasně přidělila k výkonu práce k jiné právnické osobě. Bylo namístě přisvědčit žalobkyni, která ve vyjádření k dovolání žalované poukázala na to, že mezi řidičem K. K. a společností ZELPOT, spol. s r. o. nebyl žádný právní vztah, tudíž nebylo možno ani dovodit, že by škoda vzniklá jednáním řidiče byla způsobena společností ZELPOT, spol. s r. o., neboť nebyla naplněna podmínka ustanovení §420 odst. 2 obč. zák., že škoda byla způsobena při činnosti této společnosti osobou, kterou k činnosti použila. K činnosti řidiče použila Karla Kolafu žalovaná, byť výkonem jeho činnosti u společnosti ZELPOT, spol. s r. o.
Dovolací důvod vycházející z nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl tedy uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ), proto dovolání žalované podle §243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za sepis vyjádření k dovolání, ve výši 23 675 Kč (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, v platném znění) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění) a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 4 795 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty), tedy celkem ve výši 28 770 Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 20. září 2010
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu