ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.874.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 874/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně Becker Bohemia s. r. o. , se sídlem v Plzni, Hrádecká 7, PSČ 312 00, IČ 61776572, zastoupeného JUDr. Pavlem Truxou, advokátem, se sídlem v Rokycanech, Josefa Knihy 177, proti žalovaným: 1) Statutárnímu městu Plzeň , se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 1, IČ 00075370, a 2) Plzeňské teplárenské, a. s. , se sídlem v Plzni, Doubravecká 2578/1, PSČ 304 10, IČ 49790480, o zrušení rozhodnutí prvního žalovaného o námitkách ze dne 24. 4. 2008, zn. TN/397/08, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 13 C 115/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. srpna, č. j. 11 Co 409/2008-24, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. srpna, č. j. 11 Co 409/2008- 24, jakož i usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 11. července 2008, č. j. 13 C 115/2008- 16, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň - město k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň – město usnesením ze dne 11. července 2008, č. j. 13 C 115/2008-16, řízení ve shora označené věci zastavil (výrok pod bodem I) s tím, že po právní moci tohoto usnesení se věc postupuje Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (výrok pod bodem II). Zároveň rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku (výrok pod bodem III).
Žalobkyně se v projednávané věci domáhala rozhodnutí, jímž by bylo zrušeno rozhodnutí prvního žalovaného o jejích námitkách ze dne 24. 4. 2008, zn. TN/397/08. Uvedla, že první žalovaný jako zadavatel v soutěži o návrh podle ustanovení §103 a násl. zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, jíž se účastnily žalobkyně a druhá žalovaná, rozhodl dne 27. 3. 2008 o výběru nejvhodnějšího návrhu tak, že jako nejvhodnější byl vybrán návrh druhé žalované. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, jimž první žalovaný svým rozhodnutím ze dne 24. 4. 2008, zn. TN/397/08, nevyhověl. Žalobkyně, která toto rozhodnutí zadavatele považuje za nezákonné a zadání a průběh soutěže o návrh za vadné, podala návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Protože je jí známo, že tento úřad je ve své rozhodovací praxi veden názorem, že není příslušný k přezkoumávání rozhodnutí zadavatele o námitkách účastníka soutěže o návrh, domáhá se zároveň touto žalobou, aby úkony zadavatele v soutěži o návrh a jeho rozhodnutí o jejích námitkách přezkoumal soud v řízení podle ustanovení §244 a násl. občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“); má totiž za to, že první žalovaná jako orgán územního samosprávného celku rozhodla podle zvláštního zákona o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních a obchodních vztahů, a táž věc tedy může být projednána v občanském soudním řízení.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že není dána pravomoc soudu pro projednání a rozhodnutí věci, neboť předmětem řízení je přezkum rozhodnutí zadavatele veřejné zakázky o námitkách, přičemž zákon č. 137/2006 Sb. stanoví v §111 odst. 2, že pokud zadavatel námitkám nevyhoví, uvědomí stěžovatele v písemném rozhodnutí o možnosti podat ve lhůtě podle §113 odst. 3 návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Podle názoru soudu prvního stupně je tak dle zákona pro vydání rozhodnutí o přezkoumání úkonu zadavatele, kterým nebylo vyhověno námitkám stěžovatele, příslušný pouze Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Soud prvního stupně proto podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavil a rozhodl o postoupení věci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též jen „Úřad“).
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. srpna 2008, č. j. 11 Co 409/2008-24, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že není dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí této věci, neboť předmětem řízení je přezkum rozhodnutí zadavatele veřejné zakázky o námitkách, jenž je ustanovením §111 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb. svěřen do pravomoci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Argumenty rozhodnutí Úřadu ze dne 30. 6. 2008, č.j. S 140/2008//VZ-11848/208/540/Šm, odkazující na ustanovení §112 odst. 2 citovaného zákona, nejsou podle názoru odvolacího soudu namístě, neboť toto ustanovení se vztahuje k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, nikoliv k rozhodování o námitkách proti postupu zadavatele při přezkoumání námitek.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a jež odůvodnila tak, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ohlásila tedy dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nesprávnost právního závěru odvolacího soudu žalobkyně spatřuje v tom, že ve spojení s právním názorem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vyjádřeném v jeho rozhodnutí ze dne 30.6. 2008, č. j. S140/2008/VZ-11848/2008/540/Šm, vytváří situaci, že žalobkyně je sice v postavení účastníka soutěže o veřejnou zakázku, konkrétně v soutěži o návrh, oprávněna podat námitky proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejhodnějšího návrhu, ale již tu není orgán, který by byl nadán pravomocí rozhodnutí zadavatele o těchto námitkách přezkoumat. Právní závěr, že úkony zadavatele učiněné v soutěži o návrh nejsou žádným orgánem přezkoumatelné, odporuje podle názoru žalobkyně obecnému principu přezkoumatelnosti jakéhokoliv výběrového řízení vyšší instancí.
Žalobkyně oznámila, že její rozklad proti shora uvedenému rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže byl rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 5. 11. 2008, č. k. R146/2008/02-22137/2008/30-Ku, zamítnut, a vyjádřila názor, že negativní kompetenční konflikt mezi Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a soudy postihuje její ústavně zaručené právo domáhat se ochrany svých práv u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Rozhodnutí zadavatele o námitkách účastníka soutěže musí být přezkoumatelné, a není-li pravomoc k přezkumu svěřena Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, pak je tento přezkum podle ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř. v pravomoci soudů. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud provedl důkaz rozhodnutím předsedy Úřadu, popřípadě celým správním spisem, a poté aby usnesení odvolacího soudu zrušil.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb., Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovodil, že dovolání proti výroku tohoto usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř., je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Řízení před odvolacím soudem vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, zatížena je.
Podle ustanovení §1 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se podle tohoto zákona postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále jen "pravomoc") vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy, b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví (odstavec 1). Kompetenčním sporem je též spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků (odstavec 2, věta druhá).
Podle ustanovení §2 odst. 1, věty první, zákona č. 131/2002 Sb. kompetenční spor projedná a rozhodne o něm zvláštní senát složený ze tří soudců Nejvyššího soudu a tří soudců Nejvyššího správního soudu.
Podle ustanovení §3 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu je oprávněna podat některá z jeho stran nebo účastník řízení ve věci, v níž se otázka pravomoci vydat rozhodnutí stala spornou.
Podle ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. zvláštní senát rozhodne usnesením o tom, kdo je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení.
V projednávané věci ze spisu vyplývá, že žalobkyně uplatnila týž požadavek na zrušení shora označeného rozhodnutí první žalované jako zadavatele soutěže o návrh jak u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, jenž je správním orgánem, tak u soudu; o téže věci mezi týmiž účastníky bylo tedy zahájeno jednak správní řízení, jednak řízení před soudem. V pořadí první rozhodl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, jenž rozhodnutím ze dne 30. 6. 2008, č. j. S 140/2008//VZ-11848/208/540/Šm, správní řízení podle ustanovení §114 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb. zastavil a vyslovil, že není věcně příslušný k rozhodnutí o takovém návrhu. Dospěl-li za tohoto stavu soud prvního stupně k závěru, že táž věc nespadá do pravomoci soudů, takže je tu neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (§104 odst. 1 o. s. ř.), a že příslušným orgánem je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, pak tu nastal (objektivně vzato, bez zřetele na to, zda byl soud s rozhodnutím Úřadu obeznámen) negativní kompetenční spor o pravomoc ve smyslu ustanovení §1 odst. 2, věty druhé, zákona č. 131/2002 Sb. V této procesní situaci nebyly předpoklady pro to, aby soud prvního stupně řízení zastavil a věc postoupil Úřadu jako příslušnému správnímu orgánu, nýbrž bylo povinností tohoto soudu podat zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb. návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu (§3 zákona č. 131/2002 Sb.) a vyčkat rozhodnutí zvláštního senátu o tom, kdo je příslušný vydat rozhodnutí ve věci (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.) – srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. září 2006, č. j. Konf 32/2005-4, www.nssoud.cz .
Jestliže takto soud prvního stupně nepostupoval a řízení zastavil pro nedostatek pravomoci s tím, že věc bude po právní moci rozhodnutí postoupena Úřadu, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci. Náprava za odvolacího řízení být zjednána nemohla (srov. právní názor vyslovený v citovaném rozhodnutí zvláštního senátu), odvolací soud měl tedy rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení s pokynem, aby postupoval v intencích zákona č. 131/2002 Sb. (ledaže by zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně proto, že věc podle jeho názoru spadá do pravomoci soudů). Neučinil-li tak a na základě přezkumu správnosti rozhodnutí správního orgánu, který mu nepřísluší, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, též zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř. zrušil, včetně závislého výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení [§242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud proto podle ustanovení §243b odst. 3, věty druhé, o. s. ř. zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1, část věty před středníkem, ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. března 2010
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu