ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.1139.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 1139/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně GREEN LION-spol. s r. o., se sídlem v Praze 9 - Horní Počernice, Jasenná 8, IČ: 25056107, zastoupené JUDr. Petrem Kalenským, advokátem se sídlem v Praze 2, Hálkova 2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 162.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 236/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2007, č. j. 35 Co 333/2007-98, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 9. 10. 2007, č. j. 35 Co 333/2007-98, potvrdil rozsudek ze dne 13. 4. 2007, č. j. 20 C 236/2003-73, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu na zaplacení 162.000.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně neshledal důvodným nárok žalobce na náhradu škody z nesprávného vyznačení doložky právní moci na usnesení ve věci obchodního rejstříku, neboť mezi nesprávným úředním postupem Městského soudu v Praze a škodou, kterou způsobil svým deliktním počínáním na majetku žalobkyně M. P., není vztah příčinné souvislosti.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a jež odůvodňuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. Aniž formuluje konkrétní otázku zásadního právního významu, vytýká soudům obou stupňů neprovedení důkazů a z toho plynoucí nesprávné skutkové i právní závěry. Namítá, že učinila důkazní návrhy k prokázání vztahu příčinné souvislosti, avšak soudy se jimi ani nepokoušely zabývat. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) vzhledem k ustanovení bodu 12. čl. II části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009, neboť dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 9. 10. 2007. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem, zákona č. 7/2009 Sb.), pak odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Prokázání existence příčinné souvislosti je však otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025, C. H. Beck), pokud se v řízení zjišťuje, zda právem kvalifikovaná okolnost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, a v tomto směru odvolací soud nepochybil. Správnost závěru o nedostatku příčinné souvislosti dovolatelka zpochybňuje kritikou nedostatečnosti skutkových zjištění, nicméně uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. (skutkové zjištění v podstatné části nemá oporu v provedeném dokazování) přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezakládá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1992, sp. zn. 7 Cdo 9/92, publikovaný pod č. 8 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994). Jde zde navíc o natolik individuální konkrétní okolnosti případu (odvolací soud se jimi podrobně zabýval), že jejich posouzení je významné pouze pro rozhodnutí v dané věci, nikoliv pro rozhodovací praxi soudů vůbec, jak vyžaduje ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Jestliže tedy rozsudek odvolacího soudu v uvedených otázkách, jejichž vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), nelze považovat za zásadně právně významný, směřuje dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. srpna 2010
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu