Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.06.2010, sp. zn. 25 Cdo 1377/2010 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.1377.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.1377.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 1377/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně K. K. , zastoupené JUDr. Vladimírou Smetanovou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Vodičkova 20, proti žalované Krajské nemocnice, příspěvkové organizaci , se sídlem Ústí nad Labem, Sociální péče 3316/12A, IČ 00673544, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 25 C 16/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. listopadu 2009, č.j. 11 Co 369/2009-95, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24. 11. 2009, č.j. 11 Co 369/2009-95, potvrdil usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 4. 2009, č.j. 25 C 16/2004-87, jímž soud prvního stupně zamítl návrh, aby do řízení na straně žalované přistoupila Krajská zdravotní, a. s., IČ 254 88 627. Soud prvního stupně zjistil, že původní žalovaná Nemocnice Teplice, příspěvková organizace, prodala svůj podnik Krajské zdravotní, a. s., a poté zanikla sloučením s příspěvkovou organizací Krajské nemocnice, o jejímž procesním nástupnictví v předmětném řízení rozhodl okresní soud usnesením ze dne 19. 1. 2009, č.j. 25 C 16/2004-79, a která nadále existuje. Na základě těchto zjištění dospěl k závěru, s nímž se odvolací soud ztotožnil, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro postup podle §92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), neboť institut přistoupení účastníka do řízení slouží k odstranění nedostatku věcné legitimace, který existoval v době zahájení řízení, nikoli k odstranění nedostatku věcné legitimace nastalého až v jeho průběhu. Dojde-li ke skutečnosti, s níž právní předpisy spojují přechod či převod práva nebo povinnosti, v průběhu řízení, přichází v úvahu toliko postup podle §107a o. s. ř. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž uvedla, že se v daném případě jedná o posouzení právní otázky zásadního významu a že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Je přesvědčena, že za situace, kdy Krajské nemocnice, příspěvková organizace, ve svém vyjádření ze dne 29. 1. 2009 (podaném poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o jejím procesním nástupnictví v předmětném řízení) zpochybnila svou pasivní věcnou legitimaci zejména s odvoláním na smlouvu o prodeji podniku uzavřenou mezi původní žalovanou Nemocnicí Teplice, příspěvkovou organizací, a Krajskou zdravotní, a. s., podle níž Krajská zdravotní, a. s., vstupuje do všech práv, povinností a závazků prodávající Nemocnice Teplice, příspěvkové organizace, je postup podle §92 odst. 1 o. s. ř. zcela namístě. Jelikož v době podání návrhu na přistoupení účastníka do řízení nebyly provedeny žádné důkazy stran pasivní věcné legitimace a jelikož žalobce má právo disponovat žalobním návrhem, nejedná se v daném případě o obcházení institutu záměny účastníka. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., a je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Přezkoumal proto usnesení odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce. Podle odst. 2 tohoto ustanovení může soud na návrh žalobce se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí v případech uvedených v §107a (odst. 3). Podle ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107. Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř., a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (§107a odst. 2 věta první o. s. ř.). Navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen jestliže je soud připustí; přistoupení do řízení nastává dnem právní moci usnesení. Přistoupení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, publikované pod č. 9 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002). Soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení také tehdy, bylo-li navrženo jen z důvodu žalobcovy nejistoty o tom, zda po zahájení řízení nastala skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod povinnosti, o niž v řízení jde (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 28 Cdo 337/2007, uveřejněné pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2008). Účelem přistoupení dalšího účastníka do řízení podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. je – jak správně uvádí odvolací soud – odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby, přičemž se ukazuje, že je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči další osobě; dojde-li ke změně aktivní nebo pasivní věcné legitimace až v průběhu řízení (tj. tehdy, nastane-li po zahájení řízení taková právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod práva nebo povinnosti na jiného), řeší situaci tím vzniklou ustanovení §107a o. s. ř. a užití ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. je výslovně vyloučeno (§92 odst. 3 o. s. ř.). Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podala návrh na přistoupení dalšího účastníka na straně žalované poté, co žalovaná ve vyjádření ze dne 29. 1. 2009 zpochybnila svou pasivní legitimaci v dané věci s odvoláním na smlouvu o prodeji podniku uzavřenou mezi původní žalovanou Nemocnicí Teplice, příspěvkovou organizací, a Krajskou zdravotní, a. s., dne 1. 9. 2007, tj. po zahájení řízení. Důvodem pro podání návrhu na přistoupení dalšího účastníka je tedy zjevně nejistota žalobkyně v otázce věcné pasivní legitimace v důsledku okolností, které nastaly po podání žaloby. Zaměření žaloby vůči dalšímu žalovanému návrhem na jeho přistoupení jen z důvodu žalobcovy nejistoty v tom, zda nastala skutečnost, s níž právní předpis spojuje převod práva, v rámci téhož řízení však není možné (bez ohledu na to, zda žalobce svým návrhem fakticky sledoval obcházení institutu záměny účastníka či nikoliv). Žalobkyně v případě svých pochybností o tom, zda pasivní legitimace přešla na jiný subjekt, musí provést volbu, neboť svůj stav právní nejistoty může řešit pouze návrhem podle §107a odst. 1 o. s. ř., anebo podáním nové žaloby proti podle ní věcně legitimovanému účastníkovi (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 28 Cdo 337/2007, uveřejněné pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2008). Přísné rozlišení postupů podle §92 a §107a o. s. ř. je odůvodněno jejich odlišnými důsledky: zatímco ten, kdo nastupuje do řízení namísto dosavadního účastníka řízení ve smyslu §107a o. s. ř., musí přijmout stav řízení, jaký je tu v době jeho nástupu do řízení (viz §107 odst. 4 ve spojení s §107a odst. 3 o. s. ř.), totéž neplatí pro účastníka, který do řízení přistupuje podle §92 odst. 1 o. s. ř., což má vliv např. na posouzení otázky promlčení, nutnost opakování dokazování atd. Jelikož dovolání nebylo shledáno opodstatněným, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl. Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí a o všech dosavadních i dalších nákladech řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. června 2010 JUDr. Robert Waltr, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/15/2010
Spisová značka:25 Cdo 1377/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.1377.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní nástupnictví
Přistoupení do řízení
Dotčené předpisy:§92 odst. 1 o. s. ř.
§107a o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-10