ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.1564.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 1564/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: ZEMOS Orlické Podhůří a.s., se sídlem Velká Skrovnice čp. 25, IČ 25272021, zastoupeného JUDr. Petrem Nuckollsem, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Balcarova 2, proti žalované: ČSOB Pojišťovna, a.s., člen holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích, Zelené Předměstí, Masarykovo náměstí čp. 1458, IČ 45534306, o 485.253,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 92/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2006, č. j. 9 Cmo 57/2006-215, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2006, č. j. 9 Cmo 57/2006-215, se v zamítavém výroku o věci samé a v závislém výroku o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové poté, co usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2005 byl zrušen jeho předchozí rozsudek ze dne 3. 12. 2003, jímž bylo vzájemné žalobě na zaplacení částky 485.253,- Kč s příslušenstvím plně vyhověno, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, rozsudkem ze dne 23. 11. 2005, č. j. 37 Cm 92/2002-187, zamítl vzájemnou žalobu žalované pojišťovny na zaplacení dlužného pojistného ve výši 485.253,- Kč s 23 % úrokem z prodlení od 31. 8. 1998 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázáno, že pojistný vztah mezi účastníky, založený pojistnou smlouvou na dobu od 1. 1. 1998 do 31. 12. 1998, zanikl k 31. 8. 1998 výpovědí, kterou žalovaná akceptovala. Z písemného prohlášení pracovnice právního předchůdce žalované soud dovodil, že pojistné za období do 31. 8. 1998 bylo zaplaceno. Protože podle ust. §803 obč. zák. (ve znění tehdy účinném) žalované náleželo pojistné pouze do doby zániku pojištění, neshledal soud vzájemnou žalobu důvodnou.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 6. 2006, č. j. 9 Cmo 57/2006-215, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalované 141.731,- Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 17. 8. 2001 do zaplacení, a žalobu zamítl ohledně 23 % úroku z prodlení z částky 141.731,- Kč od 31. 8. 1998 do 16. 8. 2001 a 14,5% úroku z prodlení z této částky od 17. 8. 2001 do zaplacení a dále ohledně částky 343.522,- Kč s 23 % úrokem z prodlení od 31. 8. 1998 a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalované náleží pojistné za dobu trvání pojištění, tedy do 31. 8. 1998. Vzhledem k tomu, že pojištění zaniklo dohodou účastníků, neshledal důvodným požadavek žalované, aby základem pro výpočet splátek pojistného byla částka ročního pojistného bez zohlednění tzv. komerční slevy. Pokud jde o výši nároku žalované, vycházel z částky sjednaného ročního pojistného, tj. z částky 531.492,- Kč i pro určení splátek pojistného. „Z obsahu spisového materiálu“ odvolací soud jako nesporné dovodil, že žalobce uhradil k datu zániku pojištění dvě splátky pojistného, což dle výpočtu soudu činí 212.597,- Kč. Žalované proto náleží na pojistném za dobu trvání pojištění rozdíl mezi částkou ve výši 8/12 sjednaného ročního pojistného a částkou žalobcem zaplacenou, tj. 141.731,- Kč. Protože žalovaná neprokázala skutečnosti rozhodné pro určení počátku prodlení žalobce k 31. 8. 1998, odvolací soud při určení počátku prodlení žalobce vyšel z data, kdy byla žalobci doručena žaloba (vzájemný návrh).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a odůvodňuje je podle §241a odst. 3 o. s. ř. Namítá, že žalobce zaplatil na pojistném pouze částku 53.149,- Kč, což je uvedeno i v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 12. 2003, č.j. 9 Cmo 543/2004-160, a v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. 37 Cm 92/2002, a žalobce nikdy netvrdil, že zaplatil více. Dále namítá, že žalobce se dostal do prodlení s placením pojistného již k 1. 9. 1998, tj. okamžikem nedodržení splatnosti druhé splátky pojistného, a měly jí být proto přiznány úroky z prodlení od této doby ve výši 23 %. Nesouhlasí s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, jež neodpovídá zásadě vyjádřené v §142 odst. 2 o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že je považuje za nedůvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nevychází ze skutkového zjištění, jež by bylo učiněno na základě dokazování, nýbrž závěr o zaplacení částky 212.597,- Kč na pojistném vychází z nesporných skutečností, že žalobce uhradil částku do výše dvou splátek pojistného a že první dvě splátky představovaly 40 % ročního pojistného. Jestliže roční pojistné činilo 531.492,- Kč, pak 40 % ročního pojistného činí 212.597,- Kč. Zdůraznil, že pouze zjištění o výši ročního pojistného (531.492,- Kč) učinil soud na základě dokazování, zatímco zjištění o zaplacení částky 212.597,- Kč vychází z nesporných skutečností, o nichž se dokazování neprovádí. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. není proto dle jeho názoru naplněn. Navrhl zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání do zamítavého výroku rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a je důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 28. 6. 2006, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. , tj., že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění o výši částky zaplacené žalobcem, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. O skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, se jedná, jestliže soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo.
Podle §120 odst. 4 o. s. ř. může soud vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.
Shodná tvrzení účastníků jsou údaje o skutkové stránce věci. Pokud se však účastníci ve svých tvrzeních o téže skutkové okolnosti rozcházejí, musí se taková skutková okolnost prokazovat pomocí důkazních prostředků (srov. např. R 76/2003).
Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „z obsahu spisového materiálu lze jako nesporné dovodit, že žalobce uhradil pouze část pojistného v rozsahu sjednaných dvou splátek“. Nehledě k tomu, že není zřejmé, z obsahu jakých listin ve spise odvolací soud k tomuto závěru dospěl, nelze přehlédnout, že v podaném odvolání žalovaná výslovně uvedla, že žalobce zaplatil na pojistném pouze jednu splátku ve výši 53.149,- Kč (č.l. 193 spisu) a že zaplacením 53.149,- Kč nebylo pojistné za dobu trvání pojištění uhrazeno. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že sjednané pojistné za období 1. 1. – 30. 8. 1998 je zaplaceno, a při odvolacím jednání uvedl, že k datu 31. 8. 1998 byly na pojistném zaplaceny dvě splátky ve výši sjednané v pojistné smlouvě. Jestliže za této situace odvolací soud na základě „nesporných tvrzení účastníků“ učinil zjištění o zaplacení částky 212.597,- Kč, pochybil, neboť k žádnému shodnému tvrzení účastníků v tomto směru nedošlo a toto skutkové zjištění neodpovídá ani údajům účastníků v jejich písemných podáních, když žalovaná tvrdila zaplacení částky 53.149,- Kč a žalobce tvrdil zaplacení dvou splátek, aniž by vůbec uvedl jejich výši. Ostatně ani údaj žalobce o zaplacení dvou splátek pojistného se neshoduje s tvrzením žalované a je evidentní, že účastníci se ve svých tvrzeních o této skutečnosti rozcházejí.
Skutkové zjištění o výši zaplaceného pojistného, z něhož odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve shodných tvrzeních účastníků ani v provedeném dokazování. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. je naplněn.
Z uvedených důvodů dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta za středníkem, odst. 3, věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1, věta za středníkem, a §226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. srpna 2010
JUDr. Marta Škárová , v. r.
předsedkyně senátu