ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.1806.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 1806/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: Česká televize , se sídlem v Praze 4, Kavčí hory, IČ: 00027383, proti žalovanému: Řepora, a.s ., se sídlem Dřevčice 1, Praha – východ, IČ: 25776151, zastoupenému Mgr. Janem Řezníkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Ježkova 9, o 162.705,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 214/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2007, č.j. 6 Cmo 254/2007-63, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. května 2007, č.j. 48 Cm 214/2005-28, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 52.279,- Kč s příslušenstvím, žalobu co do částky 110.426,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobkyni vznikla škoda v prokázané výši 52.279,- Kč zničením výpravných prostředků a techniky v důsledku jednání žalovaného, jenž při předvádění dobových činností v jím vlastněném skanzenu dne 17. 12. 2004 založil oheň v topeništi jednoho z objektů, přičemž jiskry z komínu zapálily střechu tohoto objektu a požár se následně rozšířil na sousední objekt, který si žalobkyně pronajala za účelem natáčení. Žalovaný jako majitel skanzenu prováděl v uvedených objektech svou provozní činnost a za způsobnou škodu odpovídá dle §420a odst. 1, 2 obč. zák, přičemž žádné liberační důvody dle odst. 3 citovaného ustanovení nebyly zjištěny.
K odvolání žalobkyně i žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. listopadu 2007, č.j. 6 Cmo 254/2007-63, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrdil a v zamítavém výroku a ve výroku o náhradě nákladů řízení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že ke škodě na majetku žalobkyně došlo při činnosti žalovaného mající provozní povahu a nebylo prokázáno způsobení této škody neodvratitelnou událostí, nemající původ v provozu, nebo vlastním jednáním poškozeného. Škoda na požárem zničených výpravných prostředcích byla prokázána ve výši 52.279,- Kč, zatímco ohledně dále požadovaných částek soud prvního stupně pochybil, když žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, aniž by předtím žalobkyni řádně poučil dle §118a odst. 1, 3 o. s. ř. Proto byl napadený rozsudek v zamítavém výroku a v závislém výroku o náhradě nákladů řízení zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam spatřuje v tom, že definice „provozu“ se v současné době s ohledem na úroveň a složitost hospodářských procesů jeví jako „nejednoznačná“, přičemž právní praxe se nesjednotila v přístupu k uplatňování tzv. liberačních důvodů, zejména ve výkladu liberačního důvodu spočívajícího v protiprávním jednání poškozeného. Dovolání podává z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť nebyly provedeny důkazy navrhované žalovaným a soudy obou stupňů se spokojily s důkazy žalobkyně, aniž by byla zkoumána jejich hodnověrnost. Uvádí, že popis skutkového děje není opřen o žádný důkaz, a navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 19. listopadu 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen pro řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Dovolatel sice uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam, ale žádné konkrétní právní otázky, na nichž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, neuvedl. Výklad definice provozu v obecné poloze nečiní rozhodnutí odvolacího soudu právně významným ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. stejně jako otázka „protiprávního jednání poškozeného“, která nemá žádnou přímou vazbu na zjištěný skutkový stav.
Otázkou zásadního právního významu není ani námitka, že nebyly provedeny všechny navržené důkazy a že se soudy obou stupňů spokojily s důkazy žalobkyně, aniž by zkoumaly jejich hodnověrnost. Tato námitka sama o sobě totiž žádný zásadní právní význam nemá a k případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné. Hodnocení důkazů soudem (§132 o. s. ř.) vede ke skutkovému zjištění a rovněž není otázkou právního názoru.
Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl podle ust. §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř., aniž se věcí mohl zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů řízení rozhodne soud v konečné rozhodnutí o celém předmětu řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. srpna 2010
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu