ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.2581.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 2581/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Pražská energetika, a.s., se sídlem v Praze 10, Na Hroudě 1492/4, IČO: 60193913, proti žalovanému Ing. M. M. , zastoupenému JUDr. Františkem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 7, o 340.596,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8 C 193/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2008, č.j. 14 Co 445/2007-92, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 6. 6. 2007, č.j. 8 C 193/2005-63, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 340.596,90 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že na základě smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 6. 9. 1995 žalobkyně dodávala žalovanému elektrickou energii do odběrného místa v Praze 10, Janderova 32/585. Při kontrole odběrného místa 10. listopadu 2004 byl zjištěn neoprávněný odběr elektřiny spočívající v tom, že mezi přípojkovou skříní na hranici pozemku a elektroměry T 363465 a T 359616 byla vyvedena neměřená odbočka umístěná pod verandou domu, z níž vedlo vedení dále do domu žalovaného a jeho manželky. Neměřená přípojka byla umístěna před elektroměry, došlo tedy k odběru elektřiny bez měřícího zařízení a bez měření odebírané elektřiny ve smyslu §51 odst. 1 písm. e) zák. č. 458/2000 Sb. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení soud uložil žalovanému jako odběratetli povinnost uhradit žalobkyni skutečně vzniklou škodu, která byla vypočtena znalcem Ing. Soukupem dle vyhl. č. 297/2001 Sb.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18.1. 2008, č.j. 14 Co 445/2007-92, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud doplnil řízení provedením důkazů, jež byly navrženy v řízení před soudem prvního stupně, a znaleckým posudkem Ing. Soukupa. K provedeným důkazům uvedl, že soud prvního stupně sice v odůvodnění svého rozhodnutí opomenul zdůvodnit, proč tyto žalobcem navržené důkazy neprovedl, nejde však o vadu řízení, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť provedení těchto důkazů bylo
nadbytečné a pro zjištění skutkového stavu neměly žádný význam, s předmětem sporu nijak nesouvisejí a žádné významné skutečnosti z nich nevyplývají. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že bylo spolehlivě prokázáno napojení vodičů z neměřených částí hlavního domovního vedení do domu žalovaného, a došlo tedy k neoprávněnému odběru energie dle §51 odst. 1 písm. e) zák. č. 458/2000 Sb., přičemž je nerozhodné, kdo neoprávněný zásah do elektrických zařízení fakticky provedl. Protože přes poučení poskytnuté žalovanému odvolacím soudem dle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalovaný nedoplnil skutková tvrzení a neoznačil důkazy ke zjištění výše skutečné škody, byla výše škody na základě prokázaných skutkových okolností znalcem vypočtena správně dle §8 odst. 4 tehdy platné vyhl. č. 297/2001 Sb.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje v otázce porušení zásad při hodnocení důkazů v situaci, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí nehodnotil výpověď svědka L., ačkoliv tento důkaz provedl, což podle odvolacího soudu nemá vliv na správnost napadeného rozhodnutí. Uvádí, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí nehodnotil další dva listinné důkazy, neprovedl některé z navržených důkazů, v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl, jak jednotlivé konkrétní důkazy hodnotil, a dopustil se tzv. souhrnného zjištění, a rozsudek soudu prvního stupně byl proto nepřezkoumatelný. Dále uvádí, co podle jeho názoru prokazují některé z důkazů provedených odvolacím soudem, poukazuje na články v časopise a na televizní pořady, týkající se neoprávněného odběru elektřiny. Nesprávné právní posouzení spatřuje ve způsobu výpočtu výše náhrady škody. Nárok na náhradu škody vychází pouze z technického předpokladu, že teoreticky mohlo dojít ke škodě, ale provozovatel distribuční sítě není schopen existenci škody vůbec prokázat, takže může velmi jednoduše vzniknout bezdůvodné obohacení na straně provozovatele distribuční soustavy. Namítá, že při výpočtu výše náhrady škody je třeba postupovat dle ustanovení §8 vyhl. č. 297/2001 Sb. jednotně pro všechny druhy neoprávněných odběrů, a odvolací soud pochybil, když „odsouhlasil“ výpočet výše náhrady škody v závislosti na technických podmínkách, konkrétně na provedení neměřené odbočky a umístění jističe. Nesouhlasí s názorem v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že náhrada škody dle §8 vyhl. č. 297/2001 Sb. zahrnuje i „jistou sankci za odběr elektřiny“. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu jakož i soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 18. 1. 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. jeho názor, že na věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně nemá vliv ta okolnost, že v písemném vyhotovení jeho rozsudku není uvedeno hodnocení výpovědi svědka L., když z jeho výpovědi žádné podstatné skutečnosti nevyplynuly (svědek vlastní kontrole odběrného místa přítomen nebyl a vypovídal o tom, co útržkovitě zaslechl z rozhovoru kontrolorů se žalovaným). Procesní otázka řešená v rozhodnutí odvolacího soudu sice může mít po právní stránce zásadní význam, avšak nikoliv za situace, že soudem prvního stupně provedený a „nehodnocený“ důkaz evidentně nebyl způsobilý přispět k objasnění skutkového stavu věci, potřebného k rozhodnutí o uplatněném nároku, nehledě k tomu, že posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládá (§241a odst. 3 o. s. ř.). O vady řízení při zjišťování skutkového stavu by se mohlo jednat, jestliže při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s §120 o. s. ř., nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci nebo soud dovodil, že účastník neunesl důkazní břemeno, aniž provedl jím navržený důkaz, ale to vše jen za předpokladu, že mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, popř. jestliže odvolací soud vycházel z jiného skutkového základu, než soud prvního stupně, aniž by postupoval podle §213 odst. 2 o. s. ř. O takový případ se v dané věci nejedná. Přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládají ani další vytýkané vady, jež se týkají vesměs řízení před soudem prvního stupně a odůvodnění jeho rozhodnutí, a samy o sobě žádný zásadní právní význam nemají; k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení dovolací soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Výhrady dovolatele proti způsobu výpočtu výše škody dle §8 odst. 4 tehdy platné vyhl. č. 297/2001 Sb., zejména v závislosti na skutkové otázce (osazení jističe před elektroměrem), nepředstavují žádnou významnou právní otázku. Nesouhlasí-li dovolatel s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav a dovozuje-li z provedených důkazů jiné skutkové závěry, tyto námitky směřují proti správnosti skutkových zjištění.
Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl podle ust. §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř., aniž se věcí mohl zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. září 2010
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu