ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.2645.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 2645/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Mgr. A. S. , zastoupené Mgr. Michalem Doležalem, advokátem se sídlem v Praze 2, Helénská 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 99/2008, o dovolání Mgr. Michala Doležala, advokáta, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2010, č. j. 53 Co 577/2009-103, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 4. 2010, č. j. 53 Co 577/2009-103, k odvolání ustanoveného zástupce Mgr. Michala Doležala, advokáta, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 11. 2009, č. j. 22 C 99/2008-82, jímž mu byla přiznána odměna za zastupování žalobkyně a náhrada hotových výdajů v celkové výši 2.142,- Kč.
Proti tomuto usnesení podal ustanovený zástupce dovolání s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Jako právní otázku řešenou odvolacím soudem v rozporu s hmotným právem označil posouzení nároku advokáta ustanoveného soudem jako zástupce účastníka na zákonem stanovenou odměnu za zastupování a způsob určení jeho výše. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno soudem ustanoveným advokátem (který má při rozhodování o výši odměny postavení účastníka této dílčí fáze řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř, dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
V posuzovaném případě advokát ustanovený žalobkyni, Mgr. Michal Doležal, dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o přiznání odměny za právní zastupování. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, neboť usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto - §79 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. l2. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Rozhodnutí o přiznání či nepřiznání odměny ustanovenému advokátovi za zastupování účastníka v řízení je rozhodnutím procesního charakteru, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou, a není tedy rozhodnutím o věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o. s. ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání Mgr. Michala Doležala směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. srpna 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu