ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.2815.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 2815/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně M. M. proti žalovanému označenému jako MV Praha ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o 32.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 9/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2006, č. j. 11 Co 204/2006-77, takto:
I. Řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 17. 8. 2006, č. j. 11 Co 204/2006-77, Městský soud potvrdil usnesení ze dne 21. 2. 2006, č.j. 30 C 9/2004-58, jímž Obvodní soud pro Prahu 7 odmítl odvolání žalobkyně jako opožděné. Ztotožnil se s jeho závěrem, že ačkoliv byla žalobkyně řádně poučena, omylem podala odvolání u nepříslušného soudu a ztratila tak možnost ovlivnit včasnost jeho doručení soudu procesnímu, jemuž bylo doručeno až po uplynutí odvolací lhůty.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně podáním označeným jako „odvolání proti usnesení 11 Co 204/2006-77“.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 7. 2008, č.j. 30 C 9/2004-92, žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 14 dnů soudu sdělila, co míní svým podáním, nazvaným odvolání, a poučil ji, že proti rozhodnutí odvolacího soudu nelze podat odvolání.
V odpovědi ze dne 13. 12. 2008 žalobkyně sdělila, že i když proti usnesení nelze podat odvolání, přesto tak činí.
Vzhledem k datu vydání usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Odvolání je podle §201 o. s. ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout (a tím se domoci přezkumu) rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutí obvodních soudů v Praze rozhoduje Městský soud v Praze. Oproti tomu (pravomocné) rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li zákonem připuštěno, dovoláním (§236 odst. 1 o. s. ř.) a soudem příslušným k rozhodování o něm je Nejvyšší soud (§10a o.s. ř.).
Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád – k projednání (naopak) odvolání proti takovému rozhodnutí – neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že žalobkyně „odvolání“ přesto podala, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominula. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
K projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu není sice upravena funkční příslušnost soudu, vzhledem však k tomu, že k rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů je příslušný Nejvyšší soud, který je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, rozhodl též o podání žalobkyně (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99).
Na tom, že podaný opravný prostředek má být posuzován jako „odvolání“, žalobkyně setrvala, ačkoliv byla - ve smyslu výše uvedeného výkladu – řádně poučena. I v případě, že by žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolacího soudu řádné dovolání, Nejvyšší soud by je jako nepřípustné odmítl (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001 sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 5/2003).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první, o. s. ř., když žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu