ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.2914.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 2914/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce M. P. , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Mičanem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 50, proti žalovanému Bytovému podniku města Nový Jičín, příspěvkové organizaci, se sídlem Nový Jičín, Masarykovo nám. 15, zastoupenému JUDr. Ondřejem Michnou, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, Slovanská 880/3, o 2.568.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 343/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2008, č.j. 11 Co 650/2007-141, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360 Kč k rukám JUDr. Zdeňka Mičana, advokáta se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 50, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaný byl usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 2. 2006 vyzván, aby se písemně vyjádřil k dané věci ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení, přičemž byl náležitě poučen o důsledcích, které nastanou v případě, že se ve stanové lhůtě řádně nevyjádří (§114b odst. 5 o.s.ř.). Usnesení bylo žalovanému doručeno 27. 2. 2006 a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani nesdělil důvody, které mu v tom bránily. Okresní soud v Novém Jičíně dne 3. 4. 2006 vydal rozsudek pro uznání, proti němuž podal žalovaný odvolání a při odvolacím jednání u Krajského soudu v Ostravě předložil listinu s žádostí o prodloužení lhůty k vyjádření ze zdravotních důvodů opatřenou podacím razítkem Okresního soudu v Novém Jičíně s datem 27. 3.2006, jehož pravost byla zpochybněna. Usnesením ze dne 26. 10. 2006 Krajský soud v Ostravě rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem pro uznání ze dne 7. 8. 2007, č.j. 13 C 343/2005-92, uložil žalovanému zaplatit žalobci 2.568.000 Kč s 2% úrokem z prodlení od 14. 11. 2003 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek. V souladu s §114b odst. 1 a 5 a §153a odst. 3 o. s. ř. soud dospěl k závěru, že v daném případě došlo k naplnění zákonných podmínek pro rozhodnutí o nároku žalobce dle fikce uznání.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 3. 2008, č.j. 11 Co 650/2007-141, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Na základě odborné kriminalistické expertízy odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že podací razítko na listině obsahující sdělení zástupce žalovaného, že se ze zdravotních důvodů nemůže ve stanovené lhůtě k žalobě vyjádřit, je padělané, a že tudíž byly splněny všechny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Námitka podjatosti soudce a námitka věcné nepříslušnosti soudu nebyly shledány důvodnými.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř a uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) i b) o. s. ř. Dovolatel rekapituluje procesní průběh a skutkový stav daného případu, poukazuje na okolnosti projednávání jiných věcí týchž účastníků, popřípadě žalobci blízkých osob před soudem prvního stupně a tvrdí, že došlo k manipulacím s obsahem spisu v jeho neprospěch. Namítá, že v odvolacím řízení nebyly provedeny jím navržené důkazy, což mělo za následek nesprávné právní posouzení věci. Uvádí svou verzi skutkového stavu a zásadně nesouhlasí s hodnocením důkazů odvolacím soudem. Poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu České republiky IV. ÚS 535/2005 a I. ÚS 394/05 a vyjadřuje přesvědčení, že tam vyslovené principy spravedlivého procesu nebyly v jeho věci respektovány. Navrhl, aby dovolací soud podle §243 o. s. ř. odložil vykonatelnost napadeného rozsudku, a poté rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolání žalovaného bylo zamítnuto v celém rozsahu jako nedůvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání - v souladu s čl. II. bodem 12 zák. č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí neshledal dovolací soud důvodným a v souladu se svou ustálenou praxí o něm nerozhodoval samostatným usnesením.
Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. O případ uvedený v §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. v daném případě nejde a Nejvyšší soud neshledal důvod ani pro založení přípustnosti dovolání podle písmene c), které vyžaduje, aby napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím zásadního právního významu.
Dovolatel napadá ve skutečnosti především skutkové závěry, čímž nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž skutková zjištění soudů, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Je tedy zřejmé, že dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jímž přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nelze, neboť jej lze uplatnit pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.
Namítá-li dovolatel, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci spočívající v neprovedení navržených důkazů, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. rovněž založit nelze, neboť uvedená námitka rovněž nezakládá zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Tím spíše nejsou pro posouzení přípustnosti dovolání relevantní skutečnosti týkající se jiných soudních řízení.
Nesprávné právní posouzení věci nelze spatřovat ani v tvrzeném nerespektování závěrů vyslovených v dovolatelem citovaných nálezech, jimiž Ústavní soud shledal porušení ústavního práva na soudní ochranu v tom, že soud vydal platební rozkaz, ač k tomu nebyly splněny zákonné předpoklady (nález sp. zn. IV. ÚS 535/05), respektive že obecné soudy ryze formalistickým způsobem vycházely pouze z dodejek, konstatovaly, že odvolání proti rozsudku pro zmeškání bylo podáno opožděně, a neposkytly tak ochranu právům stěžovatelky, aniž se zabývaly jejím tvrzením, doloženým šetřením Policie České republiky, o nedoručení zásilek v důsledku protiprávního jednání zaměstnankyně její podatelny (nález sp. zn. I. ÚS 394/05). Je zřejmé, že projednávaný případ se od případů řešených citovanými nálezy skutkově i právně odlišuje, proto nelze dovodit, že závěry v nich vyslovené nebyly v dané věci respektovány. Naopak je třeba poukázat na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 91/06, v němž bylo konstatováno, že jestliže se soudy důsledně pohybovaly v zákonném rámci a respektovaly zákonem stanovené podmínky výzvy podle §114b o.s.ř., nelze mít vydání rozsudku pro uznání (ve smyslu §114b odst. 5, §153a odst. 3 o.s.ř.) za výraz "přepjatého formalizmu" ani za rozporné s pravidly spravedlivého procesu. Nelze též přehlédnout, že na rozdíl od platebního rozkazu a rozsudku pro zmeškání, jejichž vydání záleží na úvaze soudu (srov. výraz „může“ v §172 odst. 1 a §153b odst. 1 o.s.ř.), rozsudek pro uznání soud při splnění zákonných podmínek vydat musí (srov. výraz „rozhodne“ v §153a odst. 1 a 3 o.s.ř., viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/2006).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za 1 úkon (vyjádření) v částce 10.000 Kč [odměna z částky určené podle §10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 6. vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, krácená dvakrát o polovinu podle §18 odst. 1, §15 a §14 odst. 1 téže vyhlášky] a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb. v částce 300 Kč, vše navýšeno o 20% DPH podle §137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 12.360 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Robert Waltr,v.r.
předseda senátu