ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.2962.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 2962/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce MUDr. A. Š. , zastoupeného Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem se sídlem v Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalovanému statutárnímu městu Ostrava – Magistrátu města Ostravy, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Prokešovo nám. 8, o 390.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 55/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. června 2007, č.j. 11 Co 804/2006-180, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se na žalovaném domáhal náhrady škody způsobené na zdraví s odůvodněním, že dne 20. 3. 2000 v ranních hodinách uklouzl a upadl na neposypaném chodníku na náledí a přivodil si vážný úraz levé dolní končetiny.
Okresní soud v Ostravě poté, co jeho částečný rozsudek ze dne 23. listopadu 2004, č. j. 16 C 55/2002-70, jímž bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobci na bolestném částku 54.000,- Kč s úrokem z prodlení, byl k odvolání žalovaného rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. října 2005, č.j. 11 Co 273/2005-92, změněn tak, že žaloba byla zamítnuta, následně rozsudkem ze dne 2. srpna 2006, č.j. 16 C 55/2002-159, rozhodl o dalších nárocích na náhradu škody na zdraví tak, že žalobu na zaplacení částky 339.079,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění a za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Vycházel ze zjištění, že žalobce za mrazivého počasí v časných ranních hodinách upadl na namrzlé a neposypané místní komunikaci, jejímž vlastníkem je žalovaný. Vzhledem k tomu, že o nároku žalobce proti žalovanému na náhradu bolestného za poškození zdraví tímto úrazem bylo již pravomocně rozhodnuto částečným rozsudkem, odkázal za závěry Krajského soudu v Ostravě v rozsudku ze dne 24. 10. 2005, č.j. 11 Co 273/2005-92, a dovodil, že nárok není v základu důvodný, neboť není dána odpovědnost žalovaného za škodu na zdraví žalobce ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. června 2007, č.j. 11 Co 804/2006-180, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku a ve výrocích o náhradě nákladů řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodl na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a dospěl k závěru, že ani po doplnění dokazování dispečerskými záznamy z ÚK Ostrava – Poruba za období 18.-20. 3. 2000 se skutkový stav oproti jeho předchozímu rozhodování o náhradě bolestného nezměnil. Stav, jenž nastal kolem třetí hodiny ráno dne 20. 3. 2000 na místě úrazu žalobce, nelze hodnotit jako závadu ve schůdnosti ve smyslu ustanovení §27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. ve znění tehdy účinném. Nejednalo se totiž o takovou změnu ve schůdnosti, kterou by chodec nemohl předvídat, pokud by přizpůsobil pohyb dané povětrnostní situaci. Bylo prokázáno, že chodník byl v době úrazu žalobce namrzlý, čehož si byl žalobce vědom, a odvolací soud ani po doplnění řízení neshledal důvody k závěru, že by odstranění námrazy na komunikaci v době před úrazem žalobce bylo v mezích možností žalovaného.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst, 1 písm. b) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.). Poukázal na to, že žalovaný coby vlastník předmětné komunikace je povinen zajišťovat na ní schůdnost a sjízdnost, a namítá, že žalovaný neprokázal, ze nebylo v jeho možnostech ošetřit komunikaci např. posypem, což by zlepšilo její schůdnost. Dovozuje, že žalovaný se nemůže zprostit odpovědnosti za stav předmětné komunikace, neboť bylo v jeho možnostech provést ošetření komunikace „jakýmkoliv způsobem“ v zákonem stanovené lhůtě 48 hodin, a nebránily mu v tom žádné nepředvídatelné okolnosti, když mrazivé počastí přetrvávalo již několik dní. Pokud by komunikace byla ošetřena alespoň v předchozích dnech, nebyl by stav této komunikace tak kluzký a k tak vážnému úrazu nemuselo dojít. „Pro spravedlivé rozhodnutí ve věci“ pak měly být předloženy a před soudem provedeny navrhované důkazy, konkrétně deník a plán zimní údržby. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 4. června 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení 339.079,- Kč s příslušenstvím, se posuzuje podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť mu nepředcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu, což je základní podmínka přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Dovolání může být podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř, vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá především na závěru, že žalovaný neodpovídá za škodu vzniklou žalobci uklouznutím a pádem na chodníku vzhledem k tomu, že stav komunikace v době úrazu neodpovídá pojmu „závada ve schůdnosti“ ve smyslu §27 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Vzhledem k tomu, že dovolací soud se na témže skutkovém základě zabýval právním posouzením uplatněného nároku žalobce na náhradu škody na zdraví z hlediska zákona č. 13/1997 Sb. v rozsudku ze dne 25. srpna 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, nepředstavují námitky dovolatele právní otázku, která by v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§237 odst. 3 o. s. ř.). Ostatní námitky žalobce, pokud se týkají provedení dalších důkazů (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) či skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.) zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a tedy ani přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládají.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2010
JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.
předsedkyně senátu