ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.3083.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 3083/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce B. H ., zastoupeného JUDr. Karlem Seidlem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 2, proti žalovanému R. B ., zastoupenému JUDr. Zdenkou Lokajíčkovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Sokolovská 39, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 121/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. března 2008, č. j. 12 Co 33/2008-317, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.031,20 Kč k rukám JUDr. Zdenky Lokajíčkové, advokátky se sídlem v Karlových Varech, Sokolovská 39.
Odůvodnění:
Žalobce se po doplnění žaloby domáhal na žalovaném náhrady škody na zdraví sestávající z náhrady za bolest ve výši 20.000,- Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 50.000,- Kč a náhrady věcné škody ve výši 1.000,- Kč.
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 19. 11. 2007, č. j. 16 C 121/2003-296, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na bolestném 2.250,- Kč s příslušenstvím, žalobu ohledně částky 68.750,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, včetně povinnosti žalobce zaplatit státu svědečné a znalečné. Rozhodl tak o nároku na náhradu škody na zdraví a věcné škody, kterou žalobce utrpěl v důsledku fyzického napadení žalovaným dne 17. 11. 1997, které mu přivodilo tržné rány v obličeji a hematomy na těle. Soud po provedením dokazování dovodil odpovědnost žalovaného podle §420 odst. 1 obč. zák., přičemž vycházeje ze znaleckého posudku MUDr. Tallera bolestné hodnotil 75 body po 30,- Kč podle §7 odst. 1 vyhlášky č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění účinném do 31. 12. 2001 (dále jen „vyhláška“), podmínky pro mimořádné zvýšení náhrady bolestného podle §7 odst. 3 vyhlášky však neshledal. Žalobu ohledně náhrady za ztížení společenského uplatnění zamítl, neboť podle závěrů uvedeného posudku ke ztížení společenského uplatnění žalobce nedošlo. Nárok na náhradu věcné škody shledal k námitce žalovaného promlčeným, neboť žaloba byla podána 16. 11. 2000, avšak nikoliv na náhradu majetkové újmy, kterou uplatnil žalobce až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, a to dne 12. 9. 2001.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. 3. 2008, č. j. 12 Co 33/2008-317, rozsudek soudu první stupně v zamítavém výroku ohledně 68.750,- Kč s příslušenstvím změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 500,- Kč s příslušenstvím, ve zbytku jej potvrdil, odvolání žalobce proti vyhovujícímu výroku ohledně 2.250,- Kč jako nepřípustné odmítl, zrušil rozsudek ve výroku o náhradě nákladů řízení vůči státu, potvrdil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, o znalečném a svědečném, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a povinnosti zaplatit státu soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně i s jeho závěrem o odpovědnosti žalovaného podle §420 odst. 1 obč. zák., rovněž neshledal podmínky pro zvýšení náhrady bolestného podle §7 odst. 3 vyhlášky, neboť nejde o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele. Správným shledal i závěr o nedůvodnosti nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění, nikoliv však závěr ohledně promlčení nároku na náhradu věcné škody ve výši 500,- Kč, která byla způsobena úmyslným nedovoleným jednání žalovaného, a proto v daném případě činí promlčecí doba ve smyslu §106 odst. 1 obč. zák. deset let.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a odůvodňuje je podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Otázky stanovení bodového ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění, způsob vypracování znaleckého posudku a absence aplikace §7 odst. 3 vyhlášky, když jen shodou šťastných náhod a jeho dobrému stavu nedošlo k horším zraněním jednáním žalovaného, považuje za vyřešené v rozporu s hmotným právem. Má za nepřijatelné, aby rozhodnutí soudu bylo založeno na znaleckém posudku v případě, kdy znalec vycházel jen z listinných podkladů bez přímého zkoumání poškozeného. Je přesvědčen, že nebyl zohledněn vztah přiměřenosti mezi přiznanou výši náhrady a způsobenou újmou. Mimo to se domnívá, že soudy měly aplikovat §142 odst. 2 o.s.ř., a měly mu přiznat náklady řízení, neboť mu bylo přiznáno v plné výši to, co stanovil znalec, a s ohledem na jeho osobní a finanční poměry soudy nedostatečně zvážily možnost aplikace §150 o.s.ř. Navíc namítá, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu neobsahuje důvody, které ho vedly k potvrzení alespoň výroku o povinnosti zaplatit žalovanému náklady řízení, a rozsudek je tak v tomto směru nepřezkoumatelný. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto pro nepřípustnost, a to s ohledem na ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.; nelze aplikovat ani §237 odst. 3 o.s.ř, neboť napadené rozhodnutí nevykazuje žádné znaky řešení dané otázky v rozporu s hmotným právem. S ohledem na drobná poranění žalobce nelze vůbec předpokládat, že by v době vypracování znaleckého posudku mohly být patrné jakékoli stopy incidentu, a nelze pak uvažovat ani o ztížení společenského uplatnění; tvrzení žalobce, že se jedná v jeho případě o zvlášť výjimečný případ, nemá oporu v provedeném dokazování.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dovolací soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Žalobce dovoláním napadá potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a to ohledně částky 68.250,- Kč s příslušenstvím (soudy obou stupňů shodně v tomto rozsahu žalobu zamítly), přičemž jiné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nepředcházelo. Dovolání by proto mohlo být přípustné jen za předpokladu, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Celková částka 68.250,- Kč, která je předmětem řízení, zahrnuje mimo nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 50.000,- Kč i náhradu za bolest ve výši 17.750,- Kč a věcnou škodu ve výši 500,- Kč. Byť se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže události, mají odlišnou povahu, a jde tak o samostatné nároky; přípustnost dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, publikované tamtéž pod č. 55, ročník 2000). Jelikož nároky na náhradu bolestného a věcné škody nepřevyšují částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku o zamítnutí těchto nároků v tomto rozsahu vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Námitky dovolatele, které se týkají závěrů a hodnocení znaleckého posudku MUDr. Tallera, dovozují existenci skutečností (souhra šťastných náhod a dobrý zdravotní stav dovolatele) odůvodňujících zvýšení základního bodového ohodnocení o další násobky podle §7 odst. 3 vyhlášky, nezpochybňují však právní posouzení věci, nýbrž skutková zjištění soudů obou stupňů, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Dovolatel tak ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nelze, neboť jej lze uplatnit pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Obdobné platí pro namítanou vadu řízení (o nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu), která rovněž nezakládá přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení; k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné, nejde-li o procesní otázky zásadního významu.
Spatřuje-li pak dovolatel nesprávné právní posouzení věci ve stanovení bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění a neaplikování §7 odst. 3 vyhlášky na daný případ, je třeba uvést, že podmínky pro poskytování náhrady za ztížení společenského uplatnění a výše této náhrady se v projednávané věci řídí vyhláškou č. 32/1965 Sb. Náhrada za ztížení společenského uplatnění určená na základě počtu bodů stanovených lékařem představuje jednorázové odškodnění za prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb a pro plnění jeho společenských úkolů (§4 odst. 1 vyhlášky). Při odškodňování ztížení společenského uplatnění se vychází ze základního počtu bodů, kterým bylo toto ztížení ohodnoceno v lékařském posudku (srov. §6 odst. 1 vyhlášky). Podle §6 odst. 2 vyhlášky částka odpovídající základnímu počtu bodů zjištěnému lékařem se přiměřeně zvýší až na dvojnásobek podle předpokladů, které poškozený ve věku, ve kterém byl poškozen na zdraví, měl pro uplatnění v životě a ve společnosti a které jsou v důsledku poškození omezeny nebo ztraceny. Postup podle §7 odst. 3 vyhlášky pak přichází v úvahu jen ve skutečně výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy ani zvýšení základního odškodnění za ztížení společenského uplatnění podle §6 odst. 2 vyhlášky dostatečně nevyjadřuje následky, které jsou do budoucna v důsledku poškození trvale omezeny nebo ztraceny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 1988, sp. zn. 1 Cz 60/88, uveřejněný pod č. 10 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1992). Odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku – vyšel ze závěrů znaleckého posudku MUDr. Tallera, který na základě zjištění, že eventuální jizvy po drobných rankách obličeje nelze odškodnit podle položky 430 ani 431 vyhlášky, uzavřel, že ke ztížení společenského uplatnění nedošlo, se uvedenými podmínkami pro poskytování náhrady za ztížení společenského uplatnění a výše této náhrady při rozhodování o důvodnosti nároku řídil a respektoval právní úpravu i soudní judikaturu. Jeho závěr, jenž koresponduje se závěrem znaleckého posudku, že vzhledem ke konkrétním okolnostem důvody pro přiznání náhrady dány nejsou (tím méně potom mohou být dány důvody pro její zvýšení podle §7 odst. 3 vyhlášky), nečiní v tomto skutkově jedinečném případě rozhodnutí po právní stránce zásadně významným ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Dovolání konečně není přípustné ani proti výrokům o nákladech řízení, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé a jeho přípustnost není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 o.s.ř., protože rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými rozhodnutími (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod číslem 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Nemá-li tedy rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř., není dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, a dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 2 věty první před středníkem o.s.ř.; s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem. Výše odměny byla vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (68.250,- Kč), podle §3 odst. 1 bod 4 a §10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., sazba byla snížena podle §14 odst. 1 a §15 citované vyhlášky na 9.451,25 Kč (dovolání bylo odmítnuto) a dále o 50% podle §18 odst. 1 věty první citované vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon - vyjádření k dovolání) na výsledných 4.726,- Kč; žalobci kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., navýšených o částku 1.005,20 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty v sazbě 20 % podle §137 odst. 3 o.s.ř. a zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2010 .
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu