ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.343.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 343/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce J. K. , proti žalované České republice – Okresnímu soudu v Pelhřimově, se sídlem Pelhřimov, třída Legií 876, o 400.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 3 C 10/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30. 6. 2009, č.j. 15 Co 377/2009-37, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 30. 6. 2009, č.j. 15 Co 377/2009-37, potvrdil usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 8. 4. 2009, č.j. 3 C 10/2009-30, jímž soud prvního stupně odmítl podání nazvané “žaloba na český stát pro nepřípustnost §268 o. s. ř., procesní pochybení a odškodnění ve věci 3 C 1/2008 ke sp. zn. E 2597/2002”. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podání žalobce ze dne 3. 2. 2009, po výzvě soudu ze dne 11. 3. 2009 doplněné podáním ze dne 27. 3. 2009, je neúplné a zmatečné. Přestože byl žalobce soudem prvního stupně podle §43 odst. 1 o. s. ř. vyzván k upřesnění nejasného žalobního návrhu a řádně poučen, neučinil tak a žaloba vykazovala i nadále vady. Ze skutkového vylíčení původního podání vyplynulo, že žalobce nesouhlasí s postupem soudu v průběhu výkonu rozhodnutí vedeného pod sp. zn. E 2597/2002 a požaduje odškodnění 400.000 Kč, doplněné podání obsahuje odlišná skutková tvrzení a za předmět řízení označuje vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, čímž vytýkané nedostatky návrhu nejenže nebyly odstraněny, ale naopak obě podání jsou ve zjevném logickém rozporu.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, namítá vadu řízení spočívající v tom, že soudkyně, která ve věci rozhodovala, i všichni soudci Okresního soudu v Pelhřimově, měli být vyloučeni z rozhodování ve věci ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce se domáhal náhrady škody vůči České republice a jako jejího zástupce označil Okresní soud v Pelhřimově. Podle názoru dovolatele byla soudkyně vyloučena z rozhodnutí o odmítnutí žaloby usnesením ze dne 8. 4. 2009, č.j. 3 C 10/2009-30, a to bez ohledu na další podání, které učinil žalobce na základě výzvy soudu. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., avšak není důvodné.
Řízení před soudem se zahajuje na návrh. Návrh (žaloba) musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat též náležitosti uvedené v §79 odst. 1 o. s. ř., tedy mimo jiné i vylíčení rozhodujících skutečností a musí z něho být patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit). Soud totiž nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, musí svým rozhodnutím žalobní petit vyčerpat a nesmí jej (s výjimkou případů dle §153 odst. 2 o. s. ř.) překročit. V žalobě tedy musí být přesně a jednoznačně označena povinnost, která má být soudním rozhodnutím žalovanému uložena, a jde-li o peněžité plnění, musí být uvedena částka, jakou má žalovaný zaplatit. Současně musí být uvedeny srozumitelně rozhodné skutečnosti, z nichž žalobce vyvozuje práva a povinnosti formulované v žalobním petitu.
Neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§43 odst. 2 o. s. ř.).
Napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vady žaloby, spočívající zejména v neurčitosti vymezení toho, čeho se žalobce domáhá (žalobního petitu) a v logickém rozporu mezi žalobními tvrzeními.
S odvolacím soudem je třeba souhlasit v tom, že podání žalobce nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení (žaloby), zejména pokud jde o vymezení petitu a rozhodujících skutečností, a tyto nedostatky, které nebyly v průběhu řízení ani přes řádnou výzvu soudu odstraněny, brání pokračování v řízení.
Pokud jde o dovolací námitku vady řízení spočívající v tom, že o odmítnutí žaloby rozhodovala vyloučená soudkyně, nutno především poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009, v němž byl formulován závěr, že soudci soudu, jenž vystupuje za stát v občanském soudním řízení jako jeho organizační složka, nejsou bez dalšího (jen proto, že u takového soudu působí) vyloučeni z projednávání a rozhodování příslušné věci. Kromě toho lze dodat, že i kdyby předmětem žaloby byla náhrada škody způsobená nesprávným úředním postupem soudu (což není jisté právě pro neurčitost a nesrozumitelnost žalobcových podání), je ve smyslu §6 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů úřadem (organizační složkou státu) příslušným jednat jménem státu Ministerstvo spravedlnosti a okolnost, že žalobce označil za příslušnou organizační složku státu Okresní soud v Pelhřimově, není významná, neboť tímto chybným údajem soud není vázán a jedná s organizační složkou, jejíž příslušnost vyplývá ze zákona
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 67/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 30, pod C 2724).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 2, část věty před středníkem, a odst. 6 o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. března 2010
JUDr. Robert Waltr,v.r.
předseda senátu