ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.3708.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 3708/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Mgr. M. M. , proti žalovaným 1) Bytovému družstvu Vacka 1671, se sídlem v Ostravě - Porubě, nám. V. Vacka 1671/11, IČ 25372998 , 2) Správě domovního fondu, s.r.o. , se sídlem v Ostravě - Porubě, Pionýrů 828/3, IČ 25831780, 3) J. M. , a 4) D. Č., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 11/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2007, č. j. 11 Co 594/2007-61, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 10. 2007, č. j. 11 Co 594/2007-61, potvrdil usnesení ze dne 17. 5. 2007, č. j. 25 C 11/2007-37, jímž Okresní soud v Ostravě odmítl žalobu ze dne 16. 11. 2006 ve spojení s pozdějšími podáními a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba, doplněná k výzvě soudu ze dne 19. 1. 2007 podáním ze dne 14. 2. 2007 a následně i mnoha dalšími podáními, je neurčitá a neprojednatelná. Žalobce, přestože byl soudem prvního stupně podle §43 odst. 1 o.s.ř. vyzván k upřesnění nesrozumitelného žalobního návrhu na náhradu škody na zdraví ve výši „nejméně 150.000,- Kč“ vzniklé „pronikáním hlučných imisí po dobu tří let ze sousedního bytu“ obývaného třetí a čtvrtou žalovanou, a řádně poučen, nespecifikoval, jakého protiprávního jednání se jednotliví žalovaní dopustili, jaká škoda byla v důsledku toho způsobena a v jaké výši. Všechna podání jsou zmatečná a neurčitá, skutková tvrzení v nich obsažená postrádají racionální základ a navrhované petity jsou pro svou neurčitost nevykonatelné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že mu byla odňata možnost jednat před soudem, neboť přes veškeré jeho návrhy (i stížnosti adresované předsedkyni soudu prvního stupně) soudy obou stupňů nepostupovaly v souladu s občanským soudním řádem a jednání nenařídily. Navrhl, aby dovolací obě napadená usnesení zrušil a nařídil řádné projednání žaloby.
Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o.s.ř.“), shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), který má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., avšak není důvodné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem a které kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř. musí obsahovat označení účastníků řízení [jménem, příjmením a bydlištěm fyzických osob, respektive názvem (firmou) a sídlem právnických osob], vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1 o.s.ř.).
Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením §101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při přípravě jednání, popřípadě též při jednání před soudem prvního stupně). Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností, nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité, nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod č. 135).
Žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný, což předpokládá, že žalobce v dostatečné míře uvede, čeho se žalobou domáhá, tedy přesně a jednoznačně označí povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje.
Neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§43 odst. 2 o.s.ř.).
S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že podání žalobce ani po opakovaných doplněních neobsahovalo všechny potřebné náležitosti žaloby na plnění, jak byly vymezeny shora. Žalobní petit obsahuje požadavek na zaplacení „nejméně 150.000,- Kč“, takže částka není udána přesně a určitě, navíc není zřejmé, jak (v jakém rozsahu) se každý ze čtyř žalovaných má podílet na jejím zaplacení. Žalobce ani neuvádí, na základě jakých skutečností k takto stanovené „minimální výši škody“ dochází a v čem konkrétně spočívá protiprávní jednání žalovaných jako údajná příčina újmy na jeho zdraví. Po výzvě soudu prvního stupně žalobce uvedl, že „první a druhý žalovaný po celé uplynulé tři roky ignorovali zákonnou povinnost podle §687 obč. zák.“, „byt č. 55/9 J. M. opustila (údajně), aby jej po ní převzala 16. 9. 2006 D. Č. s pokračováním v ilegální hlučné výrobě atd. čehosi“, a že jeho byt se stal součástí jejich provozovny „s přímými logickými dopady na moje zdraví při téměř totálním vyřazení ze spánku až do stavů neurastenie a deprese“, aniž by se z jeho podání daly dovodit všechny potřebné náležitosti žaloby na plnění. Nedůvodná je námitka, že žalobci byla odňata možnost jednat před soudem (podle dovolatele přes veškeré jeho návrhy soudy obou stupňů nepostupovaly v souladu s občanským soudním řádem a jednání nenařídily), neboť dokud není žaloba projednatelná, bylo by v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, aby soud nařizoval jednání. Je naopak povinností soudu po zahájení řízení zkoumat, zda byly odstraněny případné vady žaloby (§114 odst. 1 o.s.ř.), a připravit jednání tak, aby bylo možno o věci rozhodnout při jediném jednání (§114a odst. 1 o.s.ř.)
Lze tedy uzavřít, že předmětná žaloba neobsahuje vylíčení skutkových okolností, z nichž žalobce dovozuje svůj nárok na náhradu škody, a proto nelze přisvědčit názoru žalobce, že žaloba byla dostatečně určitá a srozumitelná, aby ji bylo možno projednat. Jelikož podmínky pro odmítnutí žaloby byly v posuzovaném případě splněny, shledal Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu správným, a proto podle §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšným žalovaným náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu