ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.386.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 386/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce RNDr. M. S. , zemřelého 26. 6. 2008, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 100.000,- Kč jako přiměřeného zadostiučinění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 24/2008, o dovolání J. S., M. S. a PhDr. I. S., všech zastoupených JUDr. Václavem Vlkem, advokátem, se sídlem Praha 8, Sokolovská 22, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. července 2009, č.j. 29 Co 119/2009-48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 29. 12. 2008, č.j. 12 C 24/2008-30, zastavil řízení a rozhodl o náhradě jeho nákladů. Žalobce, který se domáhal poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v průtazích soudního řízení, dne 26. 6. 2008 (po zahájení řízení) zemřel. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu ustanovení §31a zákona č. 82/1998 Sb. má charakter práva vázaného pouze na osobu, jíž imateriální újma vznikla, jedná se o nepřenositelný, neděditelný nárok, jehož povaha brání pokračování v řízení s právními nástupci účastníka, a proto řízení podle §107 odst. 5 o. s. ř. zastavil.
Usnesení soudu prvního stupně napadli odvoláním právní nástupci žalobce J. S., M. S. a PhDr. I. S. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 7. 2009, č.j. 29 Co 119/2009-48 jejich odvolání odmítl. Odvolací soud se zcela ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, že žalobou uplatněný nárok je právem, jež je pro svůj satisfakční charakter vázáno výlučně na osobu zemřelého účastníka řízení, nepřechází na jeho právní nástupce a dovodil, že právní nástupci zemřelého žalobce proto nejsou legitimováni k podání odvolání proti usnesení o zastavení řízení.
J. S., M. S. a PhDr. I. S. podali proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §239 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), důvod pro jeho podání shledávají v nesprávném právním posouzením věci. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1191/08 namítají, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle §31a zákona č. 82/1998 Sb. není nárokem osobnostním, tedy nárokem na ochranu osobnosti podle občanského zákoníku, jeho úprava se řídí výlučně zákonem č. 82/1998 Sb., který nerozlišuje postavení jednotlivých osob a neřeší otázku hmotněprávního nástupnictví. Navrhují, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o odmítnutí odvolání v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. se nevztahuje na případ, kdy usnesením odvolacího soudu bylo odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §107 odst. 5 o. s. ř. odmítnuto.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud ve smyslu §218 písm. b) o. s. ř. odmítl odvolání, protože bylo podáno někým, kdo k jeho podání není oprávněn, není přípustné; mimořádným opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí je žaloba pro zmatečnost - §229 odst. 4 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2101/2001, publikované v sešitu č. 5 časopisu Soudní judikatura, r. 2002, pod č. 87).
Nejvyšší soud proto podle §218 písm. c) ve spojení s §243b odst. 5 větou první o. s. ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2010
JUDr. Robert Waltr,v.r.
předseda senátu