ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.4163.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 4163/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně A. H. , zastoupené JUDr. Hanou Salaquardovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Růžová 1238, proti žalovanému Zlínskému očnímu centru s. r. o ., se sídlem ve Zlíně, Dr. Kolaříka 4971, o 360.258,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 17 C 106/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 21. prosince 2006, č. j. 60 Co 174/2006-461, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 27. 10. 2005, č. j. 17 C 106/99-389, zamítl žalobu na zaplacení částky 360.258,70 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 21. 12. 2006, č. j. 60 Co 174/2006-461, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu ke státu potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dne 26. 4. 2007 dovolání.
Usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 17 C 106/99-540, byla žalobkyni k její žádosti ze dne 1. 3. 2007 ustanovena zástupkyně pro dovolací řízení, která podáním ze dne 26. 8. 2009 doplnila předchozí dovolání žalobkyně.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán 21. 12. 2006, postupoval Nejvyšší soud při projednání dovolání a rozhodování o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle §57 odst. 2 o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu s řádným poučením o lhůtě a místu podání dovolání byl žalobkyni doručen (prostřednictvím její zástupkyně) dne 21. 2. 2007 (č. l. 460 p. v. spisu), což dovolatelka ostatně sama potvrdila ve svém podání ze dne 23. 2. 2007 (č. l. 489 spisu). Tímto dnem tedy počala běžet lhůta k podání dovolání (opravné usnesení nebylo vydáno), která skončila dne 21. 4. 2007 (sobota), a posledním dnem lhůty tak bylo pondělí 23. 4. 2008. Bylo-li dovolání podáno na poštu (jak vyplývá z otisku poštovního razítka na obálce založené na č. l. 499) až dne 26. 4. 2007, stalo se tak po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty; po uplynutí uvedené lhůty bylo ostatně dovolání také vyhotoveno (25. 4. 2007).
Za této situace Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218a o. s. ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2010
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu