ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.49.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 49/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) Ing. P. J. a b) I. J. , oba zastoupeni JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 23, proti žalovaným 1) městské části Praha 5 , nám. 14. října 4, a 2) M. M. , o zaplacení 93.191,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 240/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2006, č.j. 53 Co 307/2006-104, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2006, č.j. 53 Co 307/2006-104, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. dubna 2006, č.j. 13 C 240/2004-82, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali uložení povinnosti žalovaným zaplatit jim společně a nerozdílně 93.191,- Kč s příslušenstvím. Druhý žalovaný při provádění opravy střechy a statické konstrukce římsy na domě prvního žalovaného odkryl střechu nad půdním bytem žalobců a nedostatečně upevnil zakrývací plachty, takže při bouřce dne 8. 5., resp. 19. 5. 2003 došlo k průtoku vody do bytu žalobců a následně ke zničení, resp. poškození v žalobě vyjmenovaných věcí.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 24. 4. 2006, č.j. 13 C 240/2004-82, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil, že žalobci přes poučení dle §118a o. s. ř. nevylíčili dostatečným způsobem skutkový stav, aby na základě jejich tvrzení bylo zřejmé, na čem se zakládá jimi tvrzené právo na náhradu škody, a neoznačili důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 12. 2006, č.j. 53 Co 307/2006-104, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně uvedl, že žalobci neunesli břemeno tvrzení, které by případně mohlo vést k úvahám o vzniku škody, neboť žalobní tvrzení přes opakované poučení soudem prvního stupně by nebyla dostatečným podkladem pro vyhovění žalobě ani v případě prokázání jejich správnosti. Z uvedených údajů nelze seznat, k čemu mělo dojít při kterém tvrzeném zatečení vody do jejich bytu, jaké věci v jaké hodnotě a v jakém rozsahu byly poškozeny, jaké výdaje na jejich opravu či nahrazení byly vynaloženy a jaká škoda žalobcům vznikla, a ani doplnění žaloby jejich následným podáním vadu nezhojilo.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňují dovolací důvody podle ust. §241a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Otázku zásadního právního významu spatřují zejména v tom, zda je možno zamítnout žalobu v případě, kdy je podle názoru soudu vylíčení skutkových tvrzení ohledně předmětu sporu nedostatečné, anebo zda je namístě žalobu odmítnout dle ust. §43 o. s. ř., zda platí jednota skutku podobně jako v adhezním řízení trestním a v čem se liší uplatnění nároku v trestním řízení, zda je možné, aby soud vyhlásil usnesení, že dokazování nebude prováděno, a následně účastníkům poskytl poučení dle §118a o. s. ř., zda v případě, že účastník reaguje na výzvu soudu k doplnění žalobního návrhu, je soud povinen mu sdělit, v čem jeho doplnění považuje za nedostatečné, zda soud může žalobu zamítnout z důvodu rozporu mezi výší škody uvedenou v petitu a ve skutkových tvrzeních, jestliže účastník nebyl vyzván k odstranění rozporu, zda může soud argumentovat tím, že účastník neunesl břemeno důkazní a břemeno tvrzení, když účastník založil do spisu listinné důkazy, z nichž je skutkový děj odvoditelný, avšak soud k nim nepřihlédl. Dovolatelé poukazují na to, že v průběhu řízení svá skutková tvrzení dostatečným způsobem doplnili a předložili velké množství listinných důkazů (korespondence s prvním žalovaným, účetní doklady týkající se oprav poškozených věcí), které však nebyly k důkazu čteny. Dle jejich přesvědčení soudy obou stupňů nesplnily poučovací povinnost dle §118a, resp. §119a o. s. ř. Při jednání dne 24. 4. 2006 jim byla odňata možnost jednat před soudem, neboť bylo vyhlášeno usnesení, že nebude prováděno další dokazování, a poté bylo protokolováno, že soud účastníkům poskytl poučení dle §119a o. s. ř., aniž se tak skutečně stalo. Namítají, že není možno blíže vymezit časový okamžik, v němž došlo ke vzniku škody na jednotlivých předmětech v jejich majetku, neboť v důsledku odkrytí střechy nad jejich bytem byly věci vystaveny déletrvajícímu a opakovanému zatékání vody, a pokud jde o rozpor ohledně výše náhrady škody, nevyzval-li je soud k odstranění tohoto rozporu, měl vycházet ze žalobního petitu. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání v této věci je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že dovolání napadený rozsudek byl vydán 4. prosince 2006, postupoval Nejvyšší soud při projednání dovolání a rozhodování o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, přípustnost dovolání se proto řídí podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle §237 odst. 3 písm. c) o. s. ř. přípustné jen pro řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.
V dané věci dovolací soud shledal přípustnost dovolání z hlediska §237 odst. 3 o. s. ř. pro řešení otázky, na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a to rozsahu skutkových tvrzení žalobce nezbytných ke splnění jeho povinnosti tvrzení ve sporu o náhradu škody.
Zásadně je třeba vycházet z toho, že řízení o náhradu škody je ve smyslu ustanovení §120 odst. 1 o. s. ř. typickým řízením sporným, pro které platí [§101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.], že účastníci jsou povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve sporném řízení naplněním projednací zásady, která stanoví, že je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti (povinnost tvrzení dle §79 odst. 1 a §101 odst. 1 o. s. ř.) a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení (povinnost důkazní dle §120 odst. 1, 3 o. s. ř.).
Okruh rozhodujících skutečností je určován hypotézou hmotněprávní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků. Tato norma zásadně určuje jednak rozsah důkazního břemene, tj. okruh skutečností, které musí být jako rozhodné prokázány, jednak nositele důkazního břemene, tj. toho, v jehož zájmu (z hlediska hmotněprávního) je tvrdit a prokazovat právně významné skutečnosti.
Jak uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, pod poř. č. 209, rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Neobsahuje-li žaloba všechny náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. §43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. §43 odst. 2 o. s. ř.).
Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 135/2003).
Jsou-li potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, v žalobě vylíčena nedostatečně, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže jsou uvedeny alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při přípravě jednání, popřípadě při jednání před soudem prvního stupně). Závěr o neunesení břemene tvrzení lze učinit jen v situaci, kdy právně významné skutečnosti nebyly uvedeny ani přes poskytnuté poučení. Je-li skutkový děj vylíčen tak, že je tvrzenými okolnostmi vysvětleno, proč žalobce požaduje nahradit majetkovou újmu, jež mu vznikla konkrétní škodní událostí či určitým jednáním nebo opomenutím žalovaného, jsou uvedeny rozhodující skutkové okolnosti nezbytné pro posouzení základu nároku.
Z obsahu spisu se podává, že žalobci byli soudem prvního stupně (24. 11. 2004) vyzváni, aby ve lhůtě 10 dnů doplnili rozhodné skutečnosti své žaloby tak, aby bylo zřejmé, kdo je vlastníkem jednotlivých poškozených věcí, kdo ze žalobců a v jaké míře se podílel na opravě, čištění a nahrazení poškozených věcí, a aby žalobci doložili skutečnost, že jsou společnými nájemci bytu v domě ve vlastnictví první žalované. Žalobci v podání ze dne 16. 12. 2003 uvedli, že jsou společnými nájemci bytu a předložili oddací list, že poškozené věci náleží do společného jmění manželů a z tohoto jmění byly rovněž hrazeny veškeré náklady na jejich opravu. Soud prvního stupně následně při jednání konaném dne 9. 6. 2005 poučil žalobce dle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že dosud nevylíčili všechny rozhodné skutečnosti ohledně způsobu a rozsahu poškození zdravotní matrace v hodnotě 6.000,- Kč, zrcadla v hodnotě 7.000,- Kč a řady dalších jednotlivě uvedených věcí, a zároveň je vyzval, aby konkretizovali míru a způsob jejich poničení a aby odstranili rozpor ve skutkových tvrzeních v žalobě, kdy uvedli, že došlo k poškození 1 ks péřového polštáře a za pořízení 4 ks nových polštářů požadují 1.210,- Kč. Žalobci byli rovněž vyzváni k doplnění skutkových tvrzení, zda uplatňují náhradu škody za poničení odborné literatury, jakož i ubrusů, deček, prostěradel, povlečení, 12 ks umělohmotných misek a 2 kusů plechů do trouby, byli vyzváni, aby upřesnili, o jaké předměty se jedná, uvedli jejich cenu a barvu, popř. konkretizovali způsob a míru jejich poškození. V podání žalobců na č. l. 65 spisu je uvedeno, že ke škodné události došlo dne 8. 5. 2003 a 19. 5. 2003, jsou vyjmenovány poškozené věci a vyčísleny náklady vynaložené na jejich opravu či nové pořízení. Při jednání dne 25. 8. 2005 soud prvního stupně žalobce poučil dle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a vyzval je k doplnění skutkových tvrzení ohledně časových údajů, tj. uvedení u každé konkrétní věci, zda k poškození došlo 8. či 19. 5. 2003, a vyzval je, aby uvedli, v čem spatřují porušení právní povinnosti na straně první žalované, popř. aby k tvrzeným skutečnostem uvedli důkazy. Žalobci dne 24. 4. 2006 předložili podání, v němž uvedli, že první žalovaná jako pronajímatel bytu, v němž žijí, nesplnila svoji povinnost dle §664 obč. zák. a svým nákladem neudržovala pronajatou věc ve stavu způsobilém ke smluvenému užívání, a zároveň porušila §687 obč. zák., kdy nezajistila žalobcům jako nájemcům plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu.
Jestliže tedy žalobci v žalobě a následně v jejím doplnění tvrdili, že konkrétního dne v důsledku odkrytí střechy nad jejich bytem došlo k protečení vody do uvedeného bytu, jež zapříčinilo zničení či poškození jednotlivých věcí v jejich domácnosti, a výši škody také vyčíslili, uvedli rozhodující skutečnosti, tj. skutečnosti, které jsou právně významné pro rozhodnutí. Další podrobnosti, jejichž absence vedla soud k zamítnutí žaloby, nebyly nezbytné pro vymezení předmětu řízení. Úvaha odvolacího soudu, že nebylo možno seznat, k čemu mělo dojít při tvrzeném zatečení vody a jaké věci v jaké hodnotě měly být zničeny, neodpovídá obsahu spisu a správný není ani závěr na ní založený, že základní skutkové okolnosti potřebné pro posouzení nároku na náhradu škody tvrzeny nebyly.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není z tohoto důvodu správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu