ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.5096.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 5096/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. L. M. , zastoupeného JUDr. Pavlem Jařabáčem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravská Ostrava, Puchmajerova 7, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 218/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2008, č. j. 35 Co 88/2008-120, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 4. 2008, č. j. 35 Co 88/2008-120, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 1. 10. 2007, č. j. 22 C 218/2004-99, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu na zaplacení 6.582.841,40 Kč s příslušenstvím, řízení ohledně částky 2.726.078,60 Kč zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a shodně s ním dovodil, že nárok žalobce na náhradu škody způsobené tvrzenými průtahy v řízení (§13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem) o výkon rozhodnutí proti povinnému KUNZ Hranice, a. s., u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 20 E 1511/98 není důvodný, neboť jednak k průtahům nedošlo, jednak mezi délkou řízení a škodou spočívající ve ztrátě možnosti vymoci pohledávku není vztah příčinné souvislosti, neboť na povinného byl v průběhu řízení prohlášen konkurs, takže žalobce nemohl očekávat vymožení dluhu ani při rychlejším průběhu vykonávacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v závěru odvolacího soudu, který v rozporu s §6 o.s.ř. a v něm formulovanou zásadou rychlosti řízení neshledal v délce vykonávacího řízení průtahy. Dovolatel označuje za otázku zásadního právního významu povinnost soudu upřednostnit (k rychlé a účinné ochraně práv oprávněného) provedení výkonu rozhodnutí před dílčími procesními úkony, jako je částečné zastavení exekuce. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) vzhledem k ustanovení čl. II bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o.s.ř.), neboť dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 8. 4. 2008. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.), pak odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací, a nejde tak o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.; dovolání tedy může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, a to zásadního významu. Dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že ve vykonávacím řízení nedošlo k průtahům, avšak napadené rozhodnutí je založeno především na závěru, že ani rychlejší průběh řízení by nezabránil nedobytnosti pohledávky, neboť dlužník byl beztak insolventní. Za této situace by se ani dovolatelem předestírané řešení otázky nesprávného úředního postupu, které jedině označuje za zásadně právně významné (vymezením rozsahu dovolání je dovolací soud vázán), nemohlo projevit v jeho poměrech kladně, nepodléhá-li dovolacímu přezkumu otázka vztahu příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody jakožto podmínky odpovědnosti žalované za škodu, která obstojí samostatně jako důvod pro zamítnutí žaloby (srov. rozsudek NS ČR ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod č. 17, případně rozsudek NS ČR ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 119/97, uveřejněný pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999). Pak tedy napadený rozsudek není rozhodnutím, které by z hlediska uplatněných dovolacích námitek mohlo mít dopad do rozhodovací praxe soudů ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud ČR je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2010
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu