ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.1434.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 1434/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce Bytového družstva Pabláskova 20/22 , se sídlem České Budějovice, Pabláskova 20, zastoupeného JUDr. Olgou Strakovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Radniční 7a, proti žalované H. P. , zastoupené Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem České Budějovice, Čéčova 11, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 528/2007, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. srpna 2008, č. j. 19 Co 803/2008-80, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) usnesením ze dne 12. 11. 2007, č. j. 18 C 528/2007-31, výrokem I. zamítl žalobu žalované na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 18 C 111/2005, rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Českých Budějovicích na soudním poplatku 1.000,- Kč (výrok III.).
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) usnesením ze dne 5. 8. 2008, č. j. 19 Co 803/2008-80, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil, ve výroku III. jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích na soudním poplatku ze žaloby 500,- Kč; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – dospěl k závěru, že žaloba na obnovu řízení není přípustná, neboť směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 1. 8. 2007, č. j. 18 C 111/2005-79, jímž bylo rozhodnuto, že po přerušení řízení bude pokračováno v projednávání žaloby o vyklizení bytu vedené pod sp. zn. 18 C 111/2005. Toto napadené rozhodnutí však není rozhodnutím ve věci samé, ale rozhodnutím procesního charakteru, proti němuž není žaloba na obnovu řízení podle §228 o. s. ř. přípustná.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustností se blíže nezabývala. Namítá, že v této věci nebyly dány podmínky pro to, aby její podání ze dne 4. 11. 2007 bylo projednáno jako žaloba na obnovu řízení, neboť pokud by bylo posuzováno podle obsahu (přestože jej označila jako „žalobu na obnovu řízení proti usnesení vydanému dne 1. 8. 2007 Okresním soudem v Českých Budějovicích“) bylo by možno dojít k závěru, že nepodávala návrh na obnovu řízení, nýbrž navrhovala, aby soud učinil ohledně otázky přerušení, resp. nepřerušení řízení rozhodnutí nové. Domnívá se, že v této věci tak nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv je ho podle zákona třeba. Vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci spatřuje dále v tom, že její podání nemohlo být bez dalšího projednáno jako žaloba na obnovu řízení i z toho důvodu, že nesplňovalo její náležitosti podle §232 odst. 1 o. s. ř. a k jejich doplnění, resp. upřesnění svého podání nebyla soudem k vyzvána. Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popř. aby řízení v této věci bylo zastaveno.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 5. srpna 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, dovolání tak může být podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (§238 odst. 2 o. s. ř.), tj. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.) nebo existenci vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že posléze uvedený dovolací důvod podle §241a odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolatelka uplatňuje námitkami, že odvolací soud (soud prvního stupně) nesprávně posoudil její podání ze dne 4. 11. 2007 jako žalobu na obnovu řízení a že v této věci tudíž nebyl podán návrh na zahájení řízení, přestože je ho podle zákona třeba, a dále, že ačkoliv její podání nesplňovalo náležitosti žaloby na obnovu řízení ve smyslu §232 odst. 1 o. s. ř, nebyla soudy vyzvána k jeho doplnění, resp. upřesnění. Dovolatelka však přehlíží, že k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tj. k vadám podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005 a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu ze 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 12. 4. 2006, sp. zn. IV. ÚS 155/06, a z 15. 8 2008, sp. zn. III. ÚS 1482/08). Pro úplnost lze dodat, že namítaná vada (nedostatek návrhu na zahájení řízení) je tzv. zmatečnostní vadou podle §229 odst. 1 písm. d) o. s. ř., která je právně významná z hlediska žaloby pro zmatečnost.
Je tedy zřejmé, že dovolání žalované směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se o opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2010
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v. r.
předsedkyně senátu