ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.1445.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 1445/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně PhDr. L. L ., zastoupené Mgr. Zlatou Řeháčkovou, advokátkou se sídlem Kolíně, Havelcova 70, proti žalovanému V. G ., zastoupenému Mgr. Jarmilou Grumlovou, advokátkou se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 98, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 5 C 7/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. května 2007, č. j. 25 Co 557/2006-106, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 7. 2006, č. j. 5 C 7/2006-56, přivolil k výpovědi z nájmu bytu sestávajícího se ze 2 pokojů, kuchyně a příslušenství v K. ulici v Č. B., kterou dala žalobkyně žalovanému. Určil, že výpovědní lhůta v trvání 3 měsíců začne běžet prvním měsícem následujícím po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a skončí posledním dnem 3. kalendářního měsíce po jejím započetí. Žalovanému uložil, aby byt vyklidil a vyklizený předal žalobkyni do 15 dnů po uplynutí výpovědní lhůty, a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 5. 2007, č. j. 25 Co 557/2006-106, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o bytové náhradě změnil tak, že žalovaný je povinen byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do 15 dnů od zajištění přístřeší, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Žalovaný podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu vydanému před 1. 7. 2009, a proto Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (čl. II bod 12. tohoto zákona) - dále „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou oprávněnou osobou - účastníkem řízení.
Proti potvrzujícím výrokům rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proto, že přezkoumávané rozhodnutí soudu prvního stupně bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci, a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) nebo nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – jsou sice formálně uplatněny výtky nesprávného právního posouzení věci, jimiž je zpochybňován právní závěr odvolacího soudu, že žalovaný ve smyslu §711 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku ve znění před novelou č. 107/2006 Sb. (dále „obč. zák.“) porušoval sám, ale i s osobami, které za ním opakovaně do domu přicházejí, hrubým způsobem dobré mravy v domě. Ve skutečnosti ale dovolatel těmito výtkami brojí jen proti skutkovým zjištěním, učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů svá skutková zjištění čerpaly. Podle obsahu jde tedy nikoli o způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nýbrž o dovolací důvod odpovídající ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., tj. dovolací důvod, mířící na pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci a spočívající v tom, že skutková zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr, jenž byl podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, jsou vadné.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. žalovaný namítal, že nebyla splněna podmínka pro přivolení k výpovědi z nájmu bytu spočívající v doručení předchozí písemné výstrahy pronajímatele podle §711 odst. 1 písm. c) obč. zák. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vycházel z toho, že za doručenou lze považovat výstrahu pronajimatele, doručovanou prostřednictvím pošty, i když nevyzvednutá zásilka, obsahující výstrahu, byla poštou vrácena, jestliže nájemce i přes oznámení o uložení zásilky nevyužil objektivní možnosti se s obsahem zásilky seznámit. Ke stejnému závěru o účinnosti jednostranného hmotně právního úkonu adresovaného nájemci, kterým byla v uvedeném případě výpověď z nájmu, dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, uveřejněném pod C 3314 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu. Pokud žalovaný namítal, že nebylo zjišťováno, zda se v rozhodné době v bytě zdržoval, přichází s tímto novým tvrzením až v dovolacím řízení. Podle §241a odst. 4 o. s. ř. však v dovolání nelze nové skutečnosti uplatnit.
Ve výroku, kterým odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen byt vyklidit po zajištění přístřeší, jde o měnící rozhodnutí ve věci samé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 1992, sp. zn. 2 Cdo 6/92, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 28, ročník 1993) a dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Žalovaný však v dovolání podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) proti tomuto výroku žádné námitky neuvedl.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je částečně nepřípustné, a v části, ve které je přípustné, je pro nedostatek konkretizace dovolacích důvodů zjevně nedůvodné. Proto je dovolací soud podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. by žalobkyni vůči žalovanému náležela náhrada nákladů dovolacího řízení, ty jí však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu