ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.2896.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 2896/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany , se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, zastoupené Vojenským úřadem pro právní zastupování Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, Náměstí Svobody 471, proti žalované XEROX CZECH REPUBLIC s.r.o., se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, IČ: 48109193, zastoupené JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 6, o zaplacení částky 35.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 24/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2009, č. j. 54 Co 309/2008-130, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.336,- Kč k rukám JUDr. Adama Batuny, advokáta se sídlem v Praze 1, Panská 6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. dubna 2008, č. j. 7 C 24/2006-113, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 35.000,- Kč s tam uvedeným příslušenstvím (výrok I.); současně zamítl vzájemnou žalobu na zaplacení částky 53.209,- Kč s tam uvedeným příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastnic (výrok III.).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. ledna 2009, č. j. 54 Co 309/2008-130, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku I. a v nákladovém výroku III. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.
Po doplnění dokazování v odvolacím řízení vzal odvolací soud z provedených důkazů mimo jiné za zjištěno, že žalobkyně vypsala výběrové řízení na pronájem soupravy tiskové technologie s možností on-line připojení finišovaní linky na lepenou vazbu (dále též jen „zařízení“), že ve výběrovém řízení byla vybrána žalovaná, s níž žalobkyně jako nájemkyně uzavřela dne 19. dubna 2005 nájemní smlouvu (dále jen „nájemní smlouva“) s termínem předání zařízení dne 31. května 2005, a že pro případ nedodržení termínu byla nájemkyně podle čl. 9 bodu 9.1. nájemní smlouvy oprávněna účtovat za každý den prodlení smluvní pokutu ve výši 5.000,- Kč. Dále zjistil, že zaměstnanci žalované byli připraveni začít s instalací zařízení začátkem května 2005, že vhodný prostor však žalobkyně vybrala až 12. května 2005, že tento prostor ovšem nebyl vybaven potřebnou elektroinstalací, chyběla v něm klimatizace a odvod vody, že teprve po ukončení potřebných prací bylo zařízení dne 18. května 2005 dodáno, že funkční bylo k 31. květnu 2005, že dokončovací linka byla přivezena 2. června 2005, že ve dnech 5. a 6. června 2005 byla zaškolena obsluha a mohlo být zařízení předáno a že jediným důvodem zpoždění s předáním zařízení byl časový posun způsobený žalobkyní při předávání vhodných prostor. Vzal také za prokázáno, že dne 7. června 2005 žalobkyně od nájemní smlouvy odstoupila a že žalovaná proto nemohla zařízení předat, ač k tomu byla dne 8. června 2005 připravena. Na tomto skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že v daném případě jde o nájemní vztah podle §663 a násl. obč. zák. se sjednanou smluvní pokutou podle §544 obč. zák. pro případ porušení smluvní povinnosti, tj. nedodržení termínu předání zařízení dne 31. května 2005. Dále rovněž dovodil, že sedmidenní prodlení žalované s předáním zařízení nelze ve smyslu smluvního ujednání sankcionovat smluvní pokutou podle §544 obč. zák. proto, že na splnění smlouvy mohla žalovaná z důvodů na straně žalobkyně začít pracovat až tři týdny po jejím uzavření; prodlení žalobkyně s předáním vhodných prostor bylo tudíž delší než prodlení žalované s předáním zařízení. Z těchto důvodů odvolací soud napadený zamítavý výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího podala žalobkyně dovolání.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 14. ledna 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.”).
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; není jím naopak důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.) dovolatelka – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – uplatnila (především námitkou, že v řízení nevyšlo najevo, že „ztratil( a ) zájem o naplnění smlouvy před předáním předmětu nájmu“ , a dále námitkami, že žalovaná nenainstalovala předmět nájmu do jejích prostor „dokonce ani … do 14. 11. 2005, tj. do pěti a půl měsíce po smluvně sjednaném termínu plnění“ , a že „obsah čl. 4.3. nájemní smlouvy nutno interpretovat tak, že dikcí cit. ujednání je pokryto nejen nájemné a nejen příprava předmětu nájmu…, ale také příprava a náklady přípravy prostor, ve kterých měl být umístěn předmět nájmu“ ). Výtka nesprávného právního posouzení věci (uplatněná s odkazem na ustanovení §517 odst. 1, §522 a §563 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“, jakož i na zásady soukromoprávních vztahů a dobré mravy) je tak v tomto ohledu ve skutečnosti založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.
K dovolací námitce, že „byla na místě úvaha soudu druhého stupně, zda nájemní smlouva nebyla absolutně neplatná pro (věcnou) nemožnost plnění“ , dovolací soud dodává následující. Kdyby tomu tak bylo, pak by na základě neplatného právního úkonu nemohlo vzniknout ani právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty, neboť absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona (ex lege) a od počátku (ex tunc), takže subjektivní občanská práva a občanskoprávní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. října 2006, sp. zn. 26 Cdo 2064/2006). Otázka platnosti, resp. konvalidace, odstoupení od nájemní smlouvy uzavřené v režimu občanského zákoníku (§663 a násl. obč. zák.) je pak v posuzované věci bezpředmětná vzhledem k ujednání účastnic obsaženém v čl. 10 odst. 3 nájemní smlouvy, podle něhož „odstoupení od smlouvy nevylučuje … uplatnění smluvní pokuty“ (k tomu srov. dikci použitou v §48 odst. 2 obč. zák. – „odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li … účastníky dohodnuto jinak “). Lze jen dodat, že tvrzené prodlení žalované s předáním zařízení v době od 8. června 2005 do 14. listopadu 2005 (případně v době pozdější) nemá žádný právní význam pro posouzení otázky vzniku práva na smluvní pokutu za období od 1. června 2005 do 7. června 2005, jejíž úhrady se dovolatelka v daném případě domáhala.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatelku, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.313,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 pol. 4 ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 723,- Kč představující 20 % DPH (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 5. srpna 2010
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu