ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.3103.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 3103/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně Ing. A. L. , zastoupené JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Riegrova 172, pobočné pracoviště v Mělníku, nám. Karla IV. 144, proti žalované O. D. , zastoupené JUDr. Monikou Forejtovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 28, o zpřístupnění nebytového prostoru, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 8 C 123/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. srpna 2007, č. j. 24 Co 245/2007-258, ve znění opravného usnesení ze dne 18. října 2007, č. j. 24 Co 245/2007-271, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám JUDr. Jiřího Stránského, advokáta se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Riegrova 172, pobočné pracoviště v Mělníku, nám. Karla IV. 144, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem z 23. 8. 2007, č. j. 24 Co 245/2007-258, ve znění opravného usnesení z 18. 10. 2007, č. j. 24 Co 245/2007-271, potvrdil ve věci samé rozsudek Okresního soudu v Mělníku (dále „soud prvního stupně“) z 8. 2. 2007, č. j. 8 C 123/2001-227, jímž byla žalované uložena povinnost „umožnit žalobkyni užívání nebytových prostor v přízemí domu čp. 5 v M., nám. M. v rozsahu 90 m2 podle nájemní smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené mezi žalovanou jako pronajímatelem a žalobkyní jako nájemcem dne 1. 8. 2000, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku“, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že právo nájmu žalobkyně k nebytovým prostorám v domě žalované, které vzniklo smlouvou z 1. 8. 2000, dosud trvá. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 8. 2000 do 1. 8. 2010 a nezanikl výpovědí žalované z 16. 4. 2001, doručené žalobkyni tentýž měsíc. Šlo o výpověď neplatnou, neboť výpovědní důvod podle §9 odst. 2 písm. b) zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, nebyl naplněn. Žalobkyně nebyla ke dni doručení výpovědi v prodlení s placením nájemného o více než jeden měsíc, neboť nájemné 20.000,- Kč měsíčně včetně dubna 2001 uhradila.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Protože jde o rozsudek vydaný před 1. 7. 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (čl. II, bod 12. tohoto zákona) – dále „o. s. ř.“, a §243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely.
Žalovaná, řádně zastoupená advokátkou, podala dovolání včas, není však přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního stupně rozhodl stejně jako ve svém dříve zrušeném rozhodnutí, a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že způsobilým dovolacím důvodem, na jehož základě lze napadené rozhodnutí přezkoumat, je dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není postiženo vadou, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Nejvyššího soudu z 10. 12. 2009. sp. zn. 23 Cdo 4562/2009, usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10). Přípustnost dovolání tak nezakládá důvod, kterým by bylo možné namítat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.). I když žalovaná uvedla, že uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) brojí pouze proti skutkovému zjištění soudu prvního stupně, které převzal i odvolací soud, že přijala dne 1. 2. 2001 od manžela žalobkyně částku 20. 000,- Kč jako nájemné za únor 2001, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, zejména výdajového pokladního dokladu z 1. 2. 2001. Uplatňuje tedy právě dovolací důvod odpovídající ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., tj. dovolací důvod, mířící na pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci, a spočívající v tom, že skutková zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr, jenž byl podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, jsou vadné. Bez bližšího odůvodnění žalovaná v dovolání zmiňuje předběžné opatření, vydané před zahájením tohoto řízení, kterým jí bylo uloženo, aby se zdržela vyklizení věcí žalobkyně z nebytových prostor v domě č. p. 5 na nám. M. v M. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. 1. 2001, č. j. Nc 2403/2001-14, bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 12. 3. 2001, č. j. 23 Co 121/2001-26, a nabylo právní moci 9. 4. 2001.
Z toho je zřejmé, že dovolání proti napadenému rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší, a proto bylo Nejvyšším soudem podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Ty představují odměnu advokáta za vyjádření k dovolání podané podle §2 odst. 1, §7 písm. d) ve spojení s ustanovením §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění ve výši 1.500,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a činí celkem včetně daně z přidané hodnoty ve výši 20% (§137 odst. 3 o. s. ř.) 2.160,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2010
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu