ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.3370.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 3370/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce Bytového družstva Petra Rezka 810/16, družstva, se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Petra Rezka 810/16, IČ: 25620223, zastoupeného JUDr. Janem Opletalem, advokátem se sídlem v Praze – Žižkově, Jeseniova 586/99, proti žalovanému J. V. , zastoupenému JUDr. Danuší Matěnovou, advokátkou se sídlem v Praze 2 – Nuslích, Jaromírova 40, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 473/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 58 Co 438/2008-44, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. července 2005, č. j. 23 C 14/2005-23, určil, že povinnost žalovaného vyklidit tam označený byt, uložená mu tam uvedeným rozsudkem, není vázána na podmínku zajištění náhradního bytu a žalovanému uložil povinnost tento byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků. Usnesením ze dne 30. ledna 2006, č. j. 23 C 14/2005-36, soud prvního stupně odmítl jako opožděně podané (podle §208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) odvolání žalovaného proti citovanému rozsudku. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 2. března 2006, č. j. 17 Co 75/2006-41, citované (odmítací) usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (dále jen „potvrzující usnesení“).
V projednávané věci pak soud prvního stupně usnesením ze dne 11. června 2008, č. j. 21 C 473/2007-22, zamítl žalobu žalovaného na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 23 C 14/2005; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 58 Co 438/2008-44, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žaloba na obnovu řízení, podaná u soudu prvního stupně dne 10. prosince 2007, byla podána opožděně, neboť subjektivní tříměsíční lhůta k jejímu podání (§233 odst. 1 o.s.ř.) začala v daném případě běžet dnem doručení potvrzujícího usnesení, tj. dnem 23. března 2006, a její běh skončil 23. června 2006.
Proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 58 Co 438/2008-44, podal žalovaný dovolání.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené usnesení odvolacího soudu vydáno dne 26. listopadu 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Podle §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení §237 o.s.ř. platí obdobně (§238 odst. 2 o.s.ř.).
Ustanovení §238 o.s.ř. tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za podmínek, jež jsou uvedeny v §237 o.s.ř. (včetně omezení, jež plynou z ustanovení §237 odst. 2 o.s.ř.).
Z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s dikcí §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. pak plyne, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 270/2003, uveřejněné pod č. 172 v sešitě č. 10 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura).
Dovolání proti citovanému usnesení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř., neboť napadené usnesení není usnesením měnícím a usnesení soudu prvního stupně potvrzené napadeným usnesením bylo prvním rozhodnutím o žalobě na obnovu řízení; z následujících důvodů pak nemůže být přípustné ani podle §238 odst. 1 písm. a/ ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Výklad právní otázky, v jaké subjektivní lhůtě musí být podána žaloba na obnovu řízení, nevzbuzuje v soudní praxi žádné pochybnosti. V posuzovaném případě odvolací soud založil své potvrzující rozhodnutí na názoru, že žaloba na obnovu řízení, podaná 10. prosince 2007, byla podána opožděně (po marném uplynutí tříměsíční subjektivní lhůty uvedené v ustanovení §233 odst. 1 o.s.ř.), neboť tříměsíční subjektivní lhůta začala běžet 23. března 2006 a její běh skončil 23. června 2006. Dovolatel – jak vyplývá z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – nezpochybnil správnost právního názoru, že žaloba na obnovu řízení byla podána až po marném uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §233 odst. 1 o.s.ř. Výslovně se pak ztotožnil také s názorem, že prominutí zmeškání lhůt k žalobě není přípustné (§235 odst. 1 o.s.ř.). K dovolací námitce, že „objektivní lhůta k podání žaloby na obnovu řízení dodržena byla“ , dovolací soud dodává, že uplynula-li marně subjektivní (tříměsíční) lhůta podle §233 odst. 1 o.s.ř., je bezpředmětná úvaha o „dodržení“ objektivní (tříleté) lhůty podle §233 odst. 2 o.s.ř.; je tomu tak proto, že objektivní lhůta je právně významná pouze potud, že po uplynutí této lhůty je žaloba na obnovu řízení opožděná, i kdyby snad v této době subjektivní lhůta ještě běžela. Jestliže dovolatel právně relevantním způsobem (prostřednictvím dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) nezpochybnil správnost právního názoru o opožděnosti žaloby na obnovu řízení, jsou pro účely přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. a/ ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. bezvýznamné jeho dovolací námitky (navíc zčásti skutkové a zčásti vztahující se k řízení v předchozí věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 23 C 14/2005).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2010
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu