ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.3413.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 3413/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. Č., zastoupeného JUDr. Alexandrem Kociánem, advokátem se sídlem Praha, Jungmannova 24, proti žalovanému Městskému zařízení sociálních služeb, příspěvkové organizaci , se sídlem Karlovy Vary, Východní 621/16, zastoupenému Mgr. Nikolou Rovenskou, advokátkou se sídlem Karlovy Vary, Libušina 527/36, o určení povinnosti provést opravu vyúčtování topné sezóny, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 167/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. dubna 2008, č. j. 14 Co 196/2008-36, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč, k rukám Mgr. Nikoly Rovenské, advokátky se sídlem Karlovy Vary, Libušina 527/36, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Podanou žalobou se žalobce domáhal určení, že žalovaný je povinen provést nové správné vyúčtování topné sezóny za rok 2005 a 2006, tedy opravit u všech bytů v Domově důchodců v K. V., V. 16, za rok 2006 otopnou plochu dle vyhlášky č. 372/2001 Sb. a odečíst za rok 2005 a 2006 z celkových nákladů na jednotlivé byty souhrnnou částku za vytápěné společné chodby.
Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 2. 2008, č. j. 11C 167/2007-21, žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že v dané věci se jedná o žalobu na plnění (nikoliv žalobu na určení ve smyslu §80 písm. c/ o. s. ř.), a že žalobce není ve věci aktivně legitimován, neboť neexistuje právní předpis, z nějž by jeho aktivní legitimace pro vedení tohoto sporu vyplývala, resp. právní předpis, jenž by žalovanému ukládal povinnost, jejíhož splnění se žalobce domáhá. Konstatoval, že v případě nesouhlasu s provedeným vyúčtováním se může bránit v rámci žaloby na případný nedoplatek nákladů na dodávku tepla, není však oprávněn požadovat po žalovaném předem opravu rozsahu otopné plochy jako podkladu pro vyúčtování, tím spíše, že její rozsah plynoucí již z podkladů pro výpočet úhrad za pobyt nezpochybnil, a rozhodnutí statutárního města Karlovy Vary – odbor zdravotnictví a sociálních věcí ze dne 31. 1. 2006, č. j. ZaSV/D/844/05/He o úhradě za pobyt v Domově – penzionu pro důchodce nenapadl opravným prostředkem.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 24. 4. 2008, č. j. 14 Co 196/2008-36, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že se jedná o žalobu na plnění ve smyslu ustanovení §80 písm. b) o.s.ř., a že povinnost, jejíhož splnění se žalobce domáhá (tj. provést nové správné vyúčtování topné sezóny za rok 2005 a 2006, a to u všech bytů v Domově důchodců v K. V., V. 16), nemá oporu v platném právu, neboť neexistuje žádný právní předpis, na základě kterého by soud mohl žalovanému takovou povinnost uložit.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustností se blíže nezabýval a uplatnil dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Uvádí, že mu žalovaný nesprávně vyúčtoval náklady za teplo za topnou sezónu 2005 a 2006, neboť vyúčtování neodpovídalo požadavkům vyhlášky č. 372/2001 Sb., a že se domáhal uložení povinnosti žalovanému provést řádné vyúčtování v souladu s citovanou vyhláškou, jelikož nemá a neměl přístup k dokladům potřebným pro podání žaloby na vrácení přeplatku za příslušnou topnou sezónu. Vytýká odvolacímu soudu, že na daný skutkový stav neaplikoval ustanovení §78 zákona č. 458/2000 Sb., a výše uvedenou vyhlášku, neboť z nich vyplývá povinnost vyúčtovat náklady na dodávky tepla řádně a podle skutečných parametrů místností náležejících konečnému spotřebiteli, a tudíž i jím uplatněný nárok. Skutečnost, že soud neužil právní normu, jež na daný skutkový stav dopadá, pak – dle jeho názoru – zakládá zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Navrhl, aby toto rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutími soudů obou stupňů s tím, že vyúčtování nákladů na teplo bylo provedeno řádně v souladu s vyhláškou č. 372/2001 Sb., že zákon č. 458/2000 Sb. nelze s ohledem na jeho ustanovení §3 odst. 3 použít, a že odvolací soud se dovolatelem označenými otázkami nezabýval. Navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 24. dubna 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř.; dovolání tak může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve skutečnosti, že nebylo aplikováno ustanovení §78 zákona č. 458/2000 Sb., resp. vyhláška č. 372/2001, přestože na daný skutkový stav dopadá.
Zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění do 3. 7. 2009, v ustanovení §78 odst. 1 sice stanoví mimo jiné povinnost dodávku tepelné energie účtovat podle skutečných parametrů, avšak jedná se o povinnost držitele licence na výrobu a rozvod tepelné energie; žalovaný však držitelem takové licence není (srov. §3 odst. 3 věta druhá citovaného zákona), a tato námitka dovolatele tudíž není důvodná. Vyhláška č. 372/2001 Sb. (dále jen Vyhláška) obsahuje pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění mezi konečné spotřebitele (uživatele bytů) a upravuje i postup pro případ, že konečný spotřebitel s provedeným vyúčtováním nesouhlasí. Může uplatnit reklamaci, a v případě, že jí vlastník objektu se společným zařízením pro odběr tepla uzná, provede opravu vyúčtování, a to u všech konečných spotřebitelů (viz §7 odst. 2 písm. i/ a odst. 4 Vyhlášky). Vyúčtování je přitom výslednicí rozúčtování (jež se týká celého objektu se společným odběrným tepelným zařízením) pro každého jednotlivého konečného spotřebitele (§2 písm. i/ a j/ Vyhlášky). Z uvedeného vyplývá, že konečný spotřebitel však není oprávněn reklamovat vyúčtování jiného konečného spotřebitele. Z obsahu vyhlášky tak nelze ani dovodit, že žalobce jako konečný spotřebitel by se mohl u soudu domáhat, aby žalovanému byla uložena povinnost opravit vyúčtování všech konečných spotřebitelů, tak jak požaduje (domáhá se opravy otopné plochy u všech bytu a odečtení souhrnnou částku za vytápěné společné chodby z celkových nákladů na jednotlivé byty).
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s hmotným právem, a že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalovanému v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.250,- Kč (§8, §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1 ve spojení s §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 18. května 2010
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu