ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.378.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 378/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce Vilamura, s.r.o. , se sídlem Praha 2, Francouzská 836/31 (právního nástupce žalobců a/ M. K. a b/ M. K.), zastoupeného JUDr. Jaroslavem Palasem, advokátem se sídlem Praha 7, Dělnická 30, proti žalované J. Š. , zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem Praha 3, Jagellonská 1, o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp.zn. 19 C 115/2006, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2007, č.j. 69 Co 163/2007-103, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.460,- Kč, k rukám JUDr. Jaroslava Palase, advokáta se sídlem Praha 7, Dělnická 30, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 28. 5. 2007, č.j. 69 Co 163/2007-103, potvrdil usnesení ze dne 29. 1. 2007, č.j. 19 C 115/2006-93, jímž Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) zamítl žalobu na obnovu řízení, vedeného u téhož soudu pod sp.zn. 19 C 48/2000 (v němž bylo mimo jiné rozhodnuto o přivolení k výpovědi z nájmu žalované k bytu tam specifikovanému – dále „předmětný byt“), a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – dospěl k závěru, že žaloba na obnovu řízení byla podána opožděně. Poukázal na to, že sama žalovaná uvedla, že se již v říjnu 2005 dozvěděla o skutečnostech a důkazech, jež považovala za způsobilé pro povolení obnovy (tj. o tom: že sestra původní žalobkyně, v jejíž prospěch byl nájem předmětného bytu vypovídán, se stala již v roce 2000 nájemkyní bytu ve vedlejším domě, a byl na ni převeden plynoměr, že původní žalobci již v řízení o přivolení k výpovědi nabízeli k prodeji dům, v němž se nacházel předmětný byt, že existovaly dvě verze stavebního a kolaudačního rozhodnutí, že posudek znalce Doležela použitý v původním řízení, není oficiálním dokumentem státního stavebního dohledu, že nebylo přihlédnuto k posudku znalkyně Ing. Vetengové a jmenovaná nebyla vyslechnuta, a že manželé P. a jejich matka vypovídali v rámci původního řízení křivě. Byla-li žaloba na obnovu řízení podána u soudu dne 22. 3. 2006, stalo se tak až po uplynutí subjektivní tříměsíční lhůty pro její podání (§233 odst. 1 o.s.ř.). Skutečnost, že dosud neskončila objektivní tříletá lhůta, považoval odvolací soud ze irelevantní.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnila v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. Vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že žaloba na obnovu řízení byla podána opožděně, a uvádí, že dodatečně zjistila velmi závažné skutečnosti (zejména skutečnosti výše uvedené), které „mohou a musí ovlivnit původní rozhodnutí“. Konstatuje dále, že „dokument Městské části Praha 3“ sice existoval již v době původního rozhodnutí, že však o něm nevěděla, že jediný písemný doklad, který obdržela, je sdělení odboru výstavby pro Prahu 3 ze dne 1. 3. 2006 (nikoliv z října 2005), jímž jí bylo mimo jiné oznámeno, že žádost původních žalobců ze dne 9. 12. 1999 o převedení plynoměru na sestru původní žalobkyně, může být vydána pouze soudu, který si jej (stejně jako i další listiny, prokazující, že nebyla stavebníkem provádějícím rekonstrukci předmětného bytu) nevyžádal, a vycházel pouze z výpovědí a tvrzení žalobců; neměla tak k dispozici důkaz, podstatný pro potvrzení její obrany, že původní žalobci vykonstruovali důvod pro její vystěhování. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla „vrácena k dalšímu řízení“ soudu prvního stupně. K doplnění dovolání ze dne 14. 3. a 21. 3. 2008 dovolací soud s ohledem na nesplnění podmínky sepsání advokátem (§241 odst. 4 o.s.ř.) nepřihlížel.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání namítl, že tvrzení žalované jsou lichá, ničím nepodložená, a pro rozhodnutí ve věci přivolení k výpovědi z nájmu bytu nepodstatná, o čemž již rozhodly soudy obou stupňů. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. května 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na povolení obnovy řízení, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu; dovolání tak může být podle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (§238 odst. 2 o.s.ř.), tj. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se jedná o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.) nebo existenci vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil
Dovolací soud zastává názor, že námitky dovolatelky nesměřují – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – k řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, případně je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně. Dovolatelka sice zpochybnila závěr odvolacího soudu o opožděnosti žaloby, avšak pouze tak, že zdůrazňovala, že se skutečnostmi a důkazy, v nichž spatřuje důvod pro obnovu řízení, se seznámila po pravomocném skončení věci, že tyto velmi závažné skutečnosti mohou ovlivnit původní rozhodnutí, a zejména, že sdělení Odboru výstavby pro Prahu 3 je ze dne 1. 3. 2006 (nikoliv z října 2005). Tyto její výtky však ve skutečnosti směřují proti zjištěnému skutkovému stavu, resp. proti skutkovému závěru odvolacího soudu, že se dozvěděla o důvodech pro obnovy řízení již v říjnu 2005. Dovolatelka tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. – přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Nad rámec uvedeného je možno dodat, že po uplynutí subjektivní lhůty pro podání žaloby na obnovu řízení nemohl soud (s ohledem na nepřípustnost opožděné podané žaloby) posuzovat, zda byly naplněny předpoklady pro obnovu řízení stanovené v §228 odst. 1, 2 o.s.ř. včetně toho, zda žalovanou tvrzené skutečnosti jsou způsobilé přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci.
Ostatní námitky žalované nejsou pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní, neboť směřují proti původnímu řízení o přivolení k výpovědi, nikoliv proti napadenému usnesení odvolacího soudu. Navíc se jedná jednak o námitky skutkové (takové námitky nelze v případě přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. a/ ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. úspěšně uplatnit – viz výše), a dále o námitky proti procesnímu postupu soudů v původním řízení (že si nevyžádaly a neprovedly jí navrhované důkazy). Přitom k tzv. zmatečnostním vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti zásadně jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o.s.ř.). Samy o sobě, i kdyby byly dány, však takové vady přípustnost dovolání zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp.zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2006, sp.zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1829/2005).
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalované není podle §238 odst. 1 písm. a) a §238 odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.750,- Kč (§2 odst. 1, §10 odst. 1 ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do pozdějších předpisů), jakož i z DPH ve výši 20%, tj. 410,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 15. května 2010
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu