ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.4013.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 4013/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce městské části Praha 4 , IČ: 00063854, se sídlem úřadu v Praze 4, Táborská 350, proti žalovanému A. S. , zastoupenému JUDr. Josefem Doubkem, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Tylova 242, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 393/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2008, č. j. 15 Co 35/2008-70, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem z 26. 6. 2007, č. j. 39 C 393/2005-51, výrokem pod bodem I. zastavil řízení proti žalované Haně Svobodové, výrokem pod bodem II. přivolil „k výpovědi z nájmu bytu č. 29, o velikosti 2+1, ve 4. nadzemním podlaží domu č. p. 319, Svatoslavova 21, Praha 4, k. ú. N., kterou dal žalobce žalovanému A. S. dopisem ze dne 21. 11. 2005“, určil, že „nájemní poměr skončí uplynutím 3 měsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku“, a uložil žalovanému, aby byt vyklidil a vyklizený předal žalobci do 15-ti dnů po uplynutí výpovědní lhůty. Dále výrokem pod bodem III. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným a výrokem pod bodem IV. ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou H. S.
Řízení proti žalované Haně Svobodové, bývalé manželce žalovaného, která byt opustila v roce 1995, bylo zastaveno po zpětvzetí žaloby.
K odvolání žalovaného, kterým napadl výroky pod body II. a III. rozsudku soudu prvního stupně, Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem z 8. 4. 2008, č. j. 15 Co 35/2008-70, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Protože jde o rozsudek vydaný před 1. 7. 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (čl. II, bod 12. tohoto zákona) – dále „o. s. ř.“, a §243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely.
Dovolání, které žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu včas a řádně zastoupený, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť jím byl potvrzen prvý rozsudek soudu prvního stupně, a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že způsobilým dovolacím důvodem, na jehož základě lze napadené rozhodnutí přezkoumat, je dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jestliže tedy žalovaný podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) zpochybňuje úplnost skutkových zjištění o svém úmyslu provést v domě č. p. 245 v H. C. vestavbu podkroví, nový krov a plynofikaci, z nichž odvolací soud vycházel při posuzování naplněnosti výpovědního důvodu podle §711 odst. 2 písm. g) občanského zákoníku ve znění účinném do 30. 3. 2006 (dále „obč. zák.“), tyto námitky přípustnost dovolání založit nemohou a dovolací soud je zjištěným skutkovým stavem vázán.
Dovolatel soudům obou stupňů vytýkal nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] s odůvodněním, že chybně vyhodnotily právní otázku, zda na něm lze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt ( §711 odst. 2 písm. g/ obč. zák.)
Nejvyšší soud již v rozsudku z 11. 10. 2000, sp. zn. 26 Cdo 2471/99, uveřejněném pod č. 4 v sešitě č. 1 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, uvedl, že „o situaci, kdy na nájemci nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt [§711 odst. 1 písm. g) obč. zák.], jde především tehdy, jestliže užívá k bydlení současně dva byty, z nichž ani jeden nevyhovuje svou velikostí či kvalitou bytové potřebě nájemce a členů jeho rodiny, nebo tehdy, užívá-li druhý byt v místě pracoviště, odkud nemůže denně dojíždět do místa trvalého bydliště, apod. Bez významu není ani okolnost, po jakou dobu stav užívání dvou (více) bytů trvá, a zda (případně jaké) činí nájemce kroky k vyřešení bytové situace“. Stejný právní závěr je obsažen v usnesení Nejvyššího soudu z 19. 4. 2007, sp. zn. 26 Cdo 1690/2006, na který odkázal
i odvolací soud. Námitka žalovaného, že skutkový stav, z něhož soud v uvedené věci vycházel, byl jiný, zejména jde-li o velikost druhého bytu nájemce, není opodstatněná. Soud musí posuzovat vždy konkrétní poměry nájemce (osobní, rodinné a pracovní) ve vztahu k jeho (konkrétnímu) druhému bytu.
Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný je nájemcem předmětného bytu a od ledna 2005 vlastníkem domu č. p. 245 v H. C., v němž se nachází byt 2+1. Žalovaný měl tedy ke dni dání výpovědi z nájmu bytu (2. 1. 2006) dva byty, jak to předpokládá ustanovení §711 odst. 1 písm. g) obč. zák. Dovolací soud sdílí názor odvolacího soudu, že na žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt, a to ve svém domě v H. C. V bytě sice bydlí také jeho matka, ale žalovaný pracuje od roku 1997 trvale v USA, do České republiky dojíždí (podle vlastního vyjádření) 2 - 3x ročně a hodlá provést vestavbu podkroví. Skutečnost, že jako syn umožnil matce bydlet v domě ve svém vlastnictví, která mu na jeho zakoupení poskytla finanční prostředky, nemůže jít k tíži žalobce. Odvolací soud proto nepochybil, dovodil-li naplněnost výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. g) obč. zák.
Z toho je zřejmé, že dovolání proti napadenému rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší, a proto bylo Nejvyšším soudem podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto.
Podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. by žalobkyni vůči žalovanému náležela náhrada nákladů dovolacího řízení, ty jí však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2010
JUDr. Marie R e z k o v á, v. r.
předsedkyně senátu