ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.4323.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 4323/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně Mgr. L. L. , zastoupené JUDr. Ing. Jaroslavem Majovským, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Dr. Šmerala 12, proti žalovanému JUDr. M. Z. , zastoupenému JUDr. Janou Kudrnovou, PhD., advokátkou se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Na Hradbách 3, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 32 C 214/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. dubna 2008, č.j. 11 Co 154/2008-57, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 24. 4. 2008, č.j. 11 Co 154/2008-57, potvrdil rozsudek ze dne 17. 12. 2007, č.j. 32 C 214/2007-36, kterým Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) vyhověl žalobě a určil, že výpověď z nájmu bytu č. 2 v domě č.p. 1766, na ulici V. 13, v O. – M. O. (dále též „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), je neplatná; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vzal – ve shodě se soudem prvního stupně – za prokázáno, že žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného domu, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 26. 7. 2004 se žalobkyní smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou, a že žalovaný dal žalobkyni dopisem ze dne 2. 5. 2007 výpověď z nájmu bytu (dále jen „Výpověď“) z důvodu podle §711 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením §689 odst. 3 občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“), odůvodněnou tvrzením, že mu neoznámila změnu v počtu osob bydlících s ní v bytě. Zatímco soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že uplatněný výpovědní důvod byl naplněn, avšak Výpověď je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, odvolací soud – po té, co doplnil dokazování opakováním důkazu listinou obsahující Výpověď – dovodil, že Výpověď je neplatná z toho důvodu, že neobsahuje závazek pronajímatele zajistit nájemci bytovou náhradu, který je její podstatnou náležitostí, a jehož absence má za následek její absolutní neplatnost. Zaujal názor, že ve smyslu ustanovení §712 odst. 5 obč.zák. je za bytovou náhradu nutno považovat i přístřeší; není proto důvodná námitka žalovaného, uplatněná před soudem prvního stupně, dovozující, že v dané věci Výpověď tento závazek nemusí obsahovat.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnil v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, zda je bytovou náhradou také přístřeší, a to ve vztahu k ustanovení §711 odst. 3 obč.zák., tedy k podstatným náležitostem výpovědi. Dovolatel má za to, že odvolací soud vyřešil označenou právní otázku odlišně od dosavadní rozhodovací praxe soudů nižších stupňů a v rozporu s hmotným právem. Obsáhle argumentuje ve prospěch svého názoru, že přístřeší není bytovou náhradou, a že absence závazku pronajímatele zajistit nájemci přístřeší ve výpovědi z nájmu bytu nemá za následek její neplatnost. Odvolacímu soudu dále vytýká porušení zásady dvouinstančnosti soudního řízení, neboť tím, že se nezabýval důvody jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, odňal mu možnost přezkumu svého právního závěru řádnými právními prostředky. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 18. prosince 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu nelze opřít o ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, je jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání z hlediska §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jehož se ostatně dovolatel dovolává.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.
Dovolatelem označená otázka zásadního právního významu přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezakládá, neboť otázka náležitosti výpovědi ve vztahu k závazku pronajímatele zajistit nájemci bytovou náhradu (§711 odst. 3 obč.zák.) byla již opakovaně řešena v rozhodnutích dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 13. 8 2008, sp.zn. 26 Cdo 1720/2008, uveřejněný pod č. 33 ve Sbírce soudních rozsudek Nejvyššího soudu, ročník 2009, dále např. rozhodnutí z 21. 3. 2009, sp. zn. 2498/2007, z 25. 8. 2009, sp.zn. 26 Cdo 5053/2007, a z 20. 10. 2009, sp. zn. 234/2008), a to tak, že závazek pronajímatele zajistit nájemci „odpovídající bytovou náhradu“ musí být v případě výpovědních důvodů podle §711 odst. 2 písm. a) a b) obč.zák. konkretizován údajem, že jde o přístřeší (§712 odst. 5 věta první obč.zák.), které je bytovou náhradou svého druhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 1997, sp.zn. 2 Cdon 568/97, uveřejněný pod č. 60 v časopise Soudní judikatura 8/1997).
Pokud jde o námitku vytýkající odvolacímu soudu porušení zásady dvouinstančnosti je třeba uvést, že k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tj. k vadám podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/) a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 20. 10. 2005, sp.zn. 26 Cdo 181/2005, a z 13. 3. 2008, sp.zn. 26 Cdo 1425/2007, ve spojení s usneseními Ústavního soudu z 20. 7. 2006, sp.zn. III. ÚS 51/06, a z 25. 9. 2008, sp.zn. III. ÚS 1369/08). Nadto je třeba podotknout, že dovolatel měl možnost právně argumentovat k otázce neplatnosti výpovědi z hlediska závazku pronajímatele zajistit nájemci bytovou náhradu, kterou také využil (viz jeho vyjádření k žalobě – čl. 16 až 18 spisu).
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) v této fází řízení náklady, na jejichž náhradu by měla právo vůči dovolateli.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2010
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu