ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.4395.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 4395/2008-92
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně Mgr. J. M., proti žalovanému Z. M., zastoupenému JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Štefánikova 65, o určení povinnosti vyklidit byt bez zajištění práva na bytovou náhradu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C 253/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2008, č. j. 62 Co 139/2008-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 11. 2007, č. j. 55 C 253/2006-44, určil, „že žalovaný je povinen splnit svoji povinnost vyklidit byt č. 026 o velikosti 4+kk ve druhém podlaží domu čp. 1970 v Praze 4 – C., M. ulice, uloženou mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 9. 2004, č. j. 19 C 303/2003-22, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2004, ve lhůtě tam uvedené bez zajištění náhradního bytu, čímž se mění výrok pod bodem III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 9. 2004, č. j. 19 C 303/2003-22, který nabyl právní nám moci dne 30. 9. 2004, v části týkající se zajištění náhradního bytu,“ a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že rozsudkem ze dne 13. 9. 2004, č. j. 19 C 303/2003-22, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2004, bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k předmětnému družstevnímu bytu, určeno, že jedinou nájemkyní bytu jako členka družstva bude žalobkyně, a žalovanému uloženo, aby byt vyklidil do 15 dnů od právní moci rozsudku a zajištění náhradního bytu. Žalovaný koupil v lednu 2005 rodinný dům č. p. 417 s pozemkem parc. č. 816/6 v k. ú. Sázava, vzdálený od Prahy 58 km. V garáži a sklepních prostorách domu je umístěna provozovna, přístroje a zařízení firmy NORMA servis, spol. s r. o. Jejím jediným společníkem a jednatelem je žalovaný, předmětem podnikání jsou opravy a údržba elektrických zařízení. Sídlo společnosti je na adrese předmětného bytu, opravy a údržbu provádí žalovaný často u zákazníků, jinak v domě v Sázavě. V přízemí tohoto domu se podle popisu žalovaného nacházejí „dva pokoje, obývák, kuchyně a koupelna“, které od 1. 7. 2007 hodlá pronajímat cestovní kanceláři. Na základě tohoto zjištění dospěly soudy obou stupňů k závěru, že došlo ke změně poměrů odůvodňující zrušení vázanosti vyklizení bytu žalovaným na zajištění bytové náhrady, neboť výkon práva žalovaného vyplývajícího z původního rozsudku je podle §3 odst.
1 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“) v rozporu s dobrými mravy. Na straně žalovaného nastaly okolnosti, pro které by bylo možné dát nájemci výpověď z nájmu podle §711 odst. 2 písm. c) obč. zák. - má vlastní byt, jeho podnikání není vázáno na předmětný byt v Praze a současné využití domu v Sázavě je dáno jeho svobodným rozhodnutím, které nemůže jít k tíži žalobkyně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Protože rozsudek odvolacího soudu byl vydán před 1. 7. 2009, Nejvyšší soud České republiky projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (čl. II. bod 12. tohoto zákona) – dále „o. s. ř.“ a §243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely.
Dovolání, které žalovaný podal proti rozsudku včas a řádně zastoupen, není přípustné podle §237 odst. 1. b) o.s.ř., neboť jím byl potvrzen prvý rozsudek soudu prvního stupně, a z následujících důvodů není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Námitky žalovaného, že jeho podnikání je vázáno na město Prahu, jsou kritikou skutkového stavu, z něhož odvolací soud vycházel. Podle obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) jde o platnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř., který však přípustnost dovolání založit nemůže.
Zpochybnil – li žalovaný - poukazem na okolnosti uvedené v dovolání - správnost právního názoru odvolacího soudu o výkonu práva v rozporu s dobrými mravy podle §3 odst. 1 obč. zák., lze konstatovat, že Nejvyšší soud opakovaně (srov. např. usnesení z 15. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/200, uveřejněné pod C 308 ve svazku 3 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále usnesení z 18. 11. 2004, sp. zn . 26 Cdo 1491/2003, ze 20. 1. 2005, sp. zn. 26 Cdo 866/2004, a ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 26 Cdo 192/2004) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního významu s obecným dosahem pro obecnou soudní praxi.
Nad rámec toho Nejvyšší soud poznamenává, že v rozsudku ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 26 Cdo 178/2007, jímž bylo rozhodováno o přípustném dovolání, dospěl k závěru, že namítanému hledisku "vypořádání společného jmění manželů", které je třeba podle názoru dovolatele vzít při rozhodování podle §80 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §3 odst. 1 obč. zák. v úvahu, nelze přiznat pro rozhodování soudu podle citovaného ustanovení právní relevanci. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 26 Cdo 305/2003, uvedl, že vypořádání hodnoty členských práv a povinností spojených s užíváním družstevního bytu je předmětem jiného nezávislého řízení, v němž se přihlíží k výsledkům řízení o zrušení společného nájmu družstevního bytu. Ostatně i při vypořádání hodnoty členského podílu v družstvu podle §150 odst. 4 obč. zák. zůstává žalovanému právo na poskytnutí jeho podílu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2565/2003, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, pod C 2528).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§243b odst.
5 a §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni v této fázi řízení (dle obsahu spisu) žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2010
JUDr. Marie R e z k o v á, v. r.
předsedkyně senátu