ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.4559.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 4559/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce RPG Byty, s. r.o. , se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Gregorova 3/2582, zastoupeného JUDr. Alešem Vídenským, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Sokolská třída 22, proti žalovanému J. R. , zastoupenému JUDr. Zdeňkem Kupkou, advokátem se sídlem Ostrava – Svinov, Tichá 464/1, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp.zn. 114 C 459/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2008, č.j. 11 Co 745/2007-39, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 9. 2007, č.j. 114 C 459/2007-25, zamítl žalobu na vyklizení žalovaného z bytu č. 3, v domě č.p. 552 v P. (dále též „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 18. 1. 2008, č.j. 11 Co 745/2007-39, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému předmětný byt vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že žalobce je vlastníkem předmětného domu, a že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne 3. 8. 2005 smlouvu o nájmu předmětného bytu (dále též „Smlouva“), v níž bylo dohodnuto, že nájem se sjednává na dobu určitou, a to do 31. 8. 2005. Současně smlouva obsahovala ujednání, že „bude-li nájemce řádně platit nájemné a služby a nebude-li mít dluh na nájmu a na službách v jakékoliv výši, prodlouží se nájemní smlouva automaticky vždy každoročně o dalších 12 měsíců, počínaje dnem 1. 12.“; nájemné mělo být hrazeno vždy do konce kalendářního měsíce, za který se platí. Rovněž tak vzal za prokázáno, že ke dni 31. 7. 2006 neevidoval žalobce žádný dluh žalovaného na nájemném, že mu dopisem ze dne 27. 2. 2006 oznámil prodloužení Smlouvy do 28. 2. 2007, a dopisem ze dne 26. 3. 2007 prodloužení Smlouvy do 28. 2. 2008. Odvolací soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byl platně sjednán nájem bytu na dobu určitou, a že z obsahu Smlouvy vyplývá, že projevili zcela jasně a určitě vůli uzavřít ji na dobu jednoho měsíce. Ujednání o obnovování nájmu mělo svůj význam po dobu právní úpravy účinné do 30. 3. 2006, neboť do uvedeného data mohlo dojít ke konkludentnímu obnovení nájmu podle §676 odst. 2 občanského zákoníku ve znění do 30. 3. 2006 (dále jen „obč.zák. před novelou“), nepodal-li pronajímatel žalobu na vyklizení. Vzhledem k tomu, že podle §676a odst. 6 občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“) je u nájmu bytů vyloučena aplikace ustanovení o obnovování nájmu, může nájemní vztah vzniknout jen uzavřením nájemní smlouvy. Takováto smlouva však nebyla mezi účastníky uzavřena, a proto žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu; okolnost, zda byl v prodlení s placením nájemného za červen 2006, není pro posouzení důvodnosti žaloby rozhodná. Na základě toho odvolací soud žalobě na vyklizení podle §126 obč.zák. vyhověl, a uložil žalovanému povinnost předmětný byt vyklidit do 15 dnů po právní moci rozsudku s odůvodněním, že neshledal důvody pro poskytnutí delší lhůty.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.; uplatněný dovolací důvod výslovně neoznačil. Vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že užívá byt bez právního důvodu, a namítá, že pracovníci žalobce pochybili, když ho informovali o prodloužení nájemního vztahu (což bylo zohledněno v rámci rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení). Poukazuje na to, že se tak stalo ve více případech, jakož i na to, že není jeho vinou, proč nedošlo k obnovení nájemního vztahu. Uvádí, že rozsudek odvolacího soudu zasáhl do jeho práva na bydlení a navrhl, aby byl zrušen.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 18. ledna 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny; existence obligatorně posuzovaných vad nebyla tvrzena a z obsahu spisu se nepodává.
Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) se podává, že dovolatel uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Se zřetelem k právnímu posouzení věci odvolacím soudem a uplatněnému dovolacímu důvodu včetně jeho obsahové konkretizace, je předmětem dovolacího přezkumu posouzení správnosti právního názoru, že nájemní vztah žalovaného k předmětnému bytu zanikl uplynutím doby, na niž byl sjednán, a že byt užívá bez právního důvodu.
Podle §710 odst. 2 obč.zák. před novelou, v případě, že nájem bytu byl sjednán na určitou dobu, skončil také uplynutím této doby.
Podle §676 odst. 2 obč.zák. před novelou, užívá-li nájemce věc i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu nepodá návrh na vydání věci nebo na vyklizení nemovitosti u soudu do 30 dnů, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně. Nájem sjednaný na dobu delší než jeden rok se obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto dobu. Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 6. 2. 1998, sp.zn. 2 Cdon 141/97, uveřejněném pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999, dovodil, že uvedené ustanovení se uplatnilo i ve vztazích nájmu bytu.
Ze skutkových zjištění, z nichž vycházel odvolací soud (a jež nebyla dovoláním zpochybněna) se podává, že Smlouva k předmětnému bytu byla sjednána výslovně na dobu určitou – jednoho měsíce, a to do 31. 8. 2005, a že žaloba na vyklizení byla v dané věci podána dne 2. 8. 2007.
Z uvedeného pro projednávanou věc vyplývá, že nájemní vztah žalovaného k předmětnému bytu, sjednaný na dobu do 31. 8. 2005 se – v důsledku nepodání žaloby na vyklizení ve lhůtě do 30. 8. 2005 – opakovaně obnovoval podle ustanovení §676 odst. 2 obč.zák na dobu jednoho měsíce.
Vzhledem k tomu, že občanský zákoník ve znění účinném od 31. 3. 2006, tj. ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále opět jen „obč.zák.“) výslovně vyloučil aplikaci ustanovení §676 odst. 2 obč.zák. na právní vztah nájmu bytu (srov. §686a odst. 6 obč.zák.), k obnovení nájemního vztahu ke dni 1. 4. 2006 na další jeden měsíc nedošlo.
Jelikož rozsudek odvolacího soudu je z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace správný, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. března 2010
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu