ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.5002.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 5002/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce M. D. , zastoupeného JUDr. Antonínem Vaškem, advokátem se sídlem Šumperk, Masarykovo nám. 5, proti žalovanému J. D. , zastoupenému Mgr. Alenou Hlavešovou, advokátkou se sídlem Šumperk, Lidická 56, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 15 C 145/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. dubna 2008, č. j. 69 Co 92/2008-39, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (soudu odvolacího) ze dne 15. 4. 2008, č.j. 69 Co 92/2008-39, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Šumperku (soudu prvního stupně) ze dne 21. 8. 2007, č.j. 15 C 145/2007-19, kterým byla žalovanému uložena povinnost vyklidit do dvou měsíců od právní moci rozsudku nemovitosti tam specifikované (dále též jen „předmětné nemovitosti“), a rozhodnuto o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 15. dubna 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §243c odst. 2 o.s.ř. obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř.; dovolání tak může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatel výslovně neoznačuje otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí; z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) se však podává, že jeho námitky směřují především proti skutkovým zjištěním obsaženým v pravomocném rozsudku soudu prvního stupně ze dne 23. 1. 2007, č.j. 15 C 305/2004-129 (kterým bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků a předmětné nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví žalobce), z něhož soud vycházel při posuzování aktivní věcné legitimace žalobce. Tyto námitky jsou irelevantní, neboť soud je výrokem pravomocného rozsudku vázán (§159a odst. 4 o.s.ř.); navíc směřují proti zjištěnému skutkovému stavu. Dovolatel však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. – přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Dovolatel dále vyjadřuje nesouhlas s tím, že věc byla projednána v jeho nepřítomnosti a že – ač byl navržen – nebyl proveden důkaz jeho výslechem, čímž byla porušena jeho práva upravená v čl. 36 a 38 „Základní listiny práv a svobod“, čímž uplatňuje v dané věci nezpůsobilý dovolací důvod podle §241a odst. písm. a) o.s.ř. K jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tj. k vadám podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/) a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., totiž dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Samy o sobě takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2008, sp.zn. III. ÚS 1482/08). Ostatně s námitkou, že nemělo být jednáno v nepřítomnosti žalovaného se již náležitě vypořádal odvolací soud.
K odbornému lékařskému vyjádření (jež bylo jako důkaz přiloženo k dovolání) dovolací soud s ohledem na ustanovení §241a odst. 4 o.s.ř. nepřihlížel.
Je tedy zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, zatímco žalobci náklady v dovolacím řízení (dle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. srpna 2010
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu