ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.5173.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 5173/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců: a) J. P . a b) A. P ., zastoupených advokátkou, proti žalovanému S. b. d. T., d ., zastoupenému advokátkou, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 12 C 293/2008, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. května 2009, č. j. 54 Co 173/2009-35, takto:
I.Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.050,- Kč k rukám advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Třebíči (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem pro uznání ze dne 27. 9. 2007, č. j. 12 C 100/2007-17, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2007, k žalobě žalovaného uložil žalobcům, aby vyklidili byt č. 150/057, sestávající z kuchyně, dvou pokojů a příslušenství, nacházející se v VI. nadzemním podlaží domu č. p. 913 na ulici S. v T. - B. do 15 dnů ode dne, kdy jim bude poskytnuto přístřeší. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci užívají byt bez právního důvodu, neboť společné právo nájmu bytu jim zaniklo uplynutím výpovědní lhůty ke dni 30. 4. 2007.
Žalobci se domáhali obnovy uvedeného řízení a důvod obnovy spatřovali v tom, že žalovaný sice 27. 8. 2007 oznámil soudu prvního stupně, že na žalobě trvá, nikoli však, že mu žalobci 29. 8. 2007 zaplatili dlužnou částku na nájemném včetně částečného příslušenství ve výši 40.000,- Kč. Podání žalovaného ze dne 27. 8. 2007 nebylo žalobcům doručeno; kdyby tomu tak bylo, předložili by soudu doklad o zaplacení částky 40.000,- Kč.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobců usnesením ze dne 20. května 2009, č. j. 54 Co 173/2009-35, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. 12. 2008, č. j. 12 C 293/2008-20, kterým byla žaloba na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. 12 C 100/2007 zamítnuta, a rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud rozhodl také o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že předpoklady pro povolení obnovy podle §228 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále „o.s.ř.) nejsou dány. Pokud vůbec šlo o důkaz, významný pro posouzení věci, žalobcům nic nebránilo, aby v řízení o vyklizení sami předložili jako důkaz doklad o zaplacení částky 40.000,- Kč z 29. 8. 2007. Odvolací soud připomněl, že důkaz měli k dispozici téměř měsíc před rozhodnutím soudu prvního stupně, k němuž došlo 27. 9. 2007, a že skutečnost, že nebyli seznámeni s písemností žalovaného z 27. 8. 2007, jeho uplatnění neznemožnila.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o poučení uvedené v napadeném rozhodnutí, a odůvodnili tím, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítají, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, neboť „soud rozhodoval z podkladů, které nebyly v souladu s faktickým stavem“. Důvod k povolení obnovy je dán tím, že nebyli seznámeni se stanoviskem žalovaného z 27. 8. 2007, a proto nepředložili potvrzení z 29. 8. 2007, když byli zástupkyní žalovaného ujištěni, že záležitost je tím vyřešena. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle čl. II. bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno 20. května 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět „o. s. ř.“).
Dovolací soud shledal, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo včas podáno subjekty k tomu oprávněnými, tj. účastníky řízení, zastoupenými advokátkou, kterou bylo dovolání také sepsáno, není však přípustné.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu odvolacího soudu, kterým byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení, by mohlo být podle §238 odst. 1 písm. a) a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen za předpokladu, že by šlo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Na tom nic nemění, že žalobci byli odvolacím soudem poučeni, že dovolání je přípustné. Nejvyšší soud uvedl již v rozhodnutí ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, publikovaném pod R 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že nesprávné poučení odvolacího soudu přípustnost dovolání bez dalšího nezakládá.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. platí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Žalobci v dovolání žádnou otázku zásadního právního významu nevymezili. Pokud namítají, že v původním řízení nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, mohli se bránit podáním řádného opravného prostředku – odvolání. Rozhodnutí odvolacího soudu řeší otázku, zda potvrzení ze dne 29. 8. 2007, které měli žalobci od téhož dne k dispozici, aniž je předložili soudu do 27. 9. 2007, kdy rozhodl, je důkazem, který žalobci bez své viny nemohli v původním řízení použít, v souladu s §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení a které žalobci dovoláním výslovně napadli (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti napadenému rozhodnutí není přípustné, a proto bylo Nejvyšším soudem podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovanému vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Ty představují odměnu advokátky za vyjádření k dovolání podané podle §10 odst. 1, §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a čl. II vyhl. č. 277/2006 Sb. ve výši 1.750,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a čl. II vyhl. č. 276/2006 Sb. a činí celkem 2.050,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Nesplní-li žalobci dobrovolně povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2010
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu