ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.538.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 538/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce M. Z. , zastoupeného JUDr. Lenkou Plavinovou, advokátkou se sídlem v Brně, Rybkova 1, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Brankovice v likvidaci , IČ: 00141488, se sídlem v Brankovicích, Mlýnská 10, zastoupenému JUDr. Stanislavem Krejčím, advokátem se sídlem v Brně, Koliště 39, o 625.008,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 192/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2007, č. j. 49 Co 87/2005-127, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč k rukám JUDr. Stanislava Krejčího, advokáta se sídlem v Brně, Koliště 39, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Podle čl. II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno. Protože žalobce dovoláním napadl potvrzující rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2007, č. j. 49 Co 87/2005-127, tj. rozhodnutí vydané 31. května 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále „o.s.ř.“) a §243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely.
Dovolání proti označenému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; není jím naopak důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. V dané věci žalobce sice výslovně uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) však právní závěr odvolacího soudu o neplatnosti dohody o postoupení pohledávek z 5. 3. 1998 z důvodu její neurčitosti (§37 odst. 1 občanského zákoníku) zpochybňuje námitkami proti nesprávně (neúplně) zjištěnému skutkovému stavu, resp. proti hodnocení důkazů soudem (§241a odst. 3 o.s.ř.); dovolatel v dovolání předkládá jinou (vlastní) verzi skutkových okolností, z nichž dovozuje nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Dále žalobce namítl, že řízení před odvolacím soudem je postiženo zmatečností podle §229 odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť v téže věci již bylo dříve pravomocně rozhodnuto platebním rozkazem Okresního soudu ve Vyškově z 16. 3. 2001, č. j. 7 C 192/2001-12. Nejvyšší soud již uvedl v usnesení ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 6/2006, že zmatečnosti (včetně zmatečnosti podle §229 odst. 2 písm. b) o.s.ř.) nejsou podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 – jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. – způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak – jak vyplývá z §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. – jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Má-li žalovaný za to, že v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto, může svoji námitku uplatnit (samozřejmě za předpokladu, že mu dosud neuplynula lhůta) prostřednictvím žaloby pro zmatečnost.
Dovolání není přípustné ani proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení a který žalobce dovoláním výslovně napadl (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto nepřípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.). Ty představují odměnu advokáta za vyjádření k dovolání podané podle §3 odst. 1 a 3, §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a čl. II vyhl. č. 277/2006 Sb. ve výši 10.000,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a čl. II vyhl. č. 276/2006 Sb. a činí celkem 10.300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o.s.ř.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. března 2010
JUDr. Marie R e z k o v á, v. r.
předsedkyně senátu