ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.549.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 549/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce Veletrhy Brno, a. s., se sídlem Brno, Výstaviště 1, proti žalovanému RAWOS SRC s. r. o. , se sídlem Plzeň, Klatovská 32, zastoupenému JUDr. Jiřím Dvořákem, advokátem se sídlem Plzeň, Hálkova 24, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce Národního stavebního centra, s. r. o., se sídlem Brno, Bauerova 10/491, o vyklizení nemovitosti, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 213/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2008, č. j. 38 Co 70/2008-132, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) – poté, co usnesením ze dne 29. 11. 2007, č. j. 30 C 213/2005-95, připustil změnu žaloby tak, že žalobce se nadále domáhá vyklizení pozemku parc. č. 168/112 v k. ú. P., obec B.-m., zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-město na LV č. 344 (dále jen „předmětný pozemek“) namísto původního pozemku parc. č. 168/54 zapsaného tamtéž (dále jen „pozemek p. č. 168/54“) – rozsudkem ze dne 29. 11. 2007, č. j. 30 C 213/2005-100, uložil žalovanému povinnost vyklidit předmětný pozemek do 60 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování vzal za prokázáno, že účastníci dne 30. 11. 2001 uzavřeli smlouvu o nájmu pozemku p.č. 168/54, a to za účelem provozu modelu typového rodinného domu firmy ARTO (dále též jen „Nájemní smlouva“ a „model rodinného domu“), že nájem byl sjednán na dobu určitou do 31. 5. 2003, že oznámením ze dne 30. 5. 2005 žalobce sdělil žalovanému, že nesouhlasí s dalším obnovováním nájemního vztahu podle §676 odst. 2 obč. zák., že předmětný pozemek, jehož vlastníkem je dle výpisu z katastru nemovitostí žalobce, byl původně součástí pozemku p.č. 168/54 a vznikl zastavěním budovou modelu rodinného domu, jejíž užívání bylo povoleno kolaudačním rozhodnutím Úřadu městské části Brna, Brno - střed ze dne 12. 6. 2002, a že žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako její vlastník. Na tomto skutkovém podkladě dospěl k závěru, že nájemní vztah mezi účastníky založený Nájemní smlouvou se v souladu s ustanovení §676 odst. 2 obč. zák. obnovoval až do 31. 5. 2005. Vzhledem k tomu, že dne 28. 6. 2005 byla podána žaloba na vyklizení, k dalšímu obnovení nájmu již nedošlo a žalovaný od 1. 6. 2006 užívá předmětný pozemek bez právního důvodu; žalobce má tedy dle §126 odst. 1 obč. zák. právo na ochranu svého vlastnického práva. Proto žalobě vyhověl, přičemž stanovil delší lhůtu k vyklizení s ohledem na skutečnost, že předmětný pozemek je zastaven exponátem modelu rodinného domu.
Krajský soud v Brně (soud odvolací) usnesením ze dne 30. 9. 2008, č. j. 38 Co 70/2008-132, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal podáním ze dne 16. 9. 2008 žalobu v celém rozsahu zpět (s odůvodněním, že žalovaný převedl vlastnické právo k modelu rodinného domu na předmětném pozemku na M. K., který jej již dobrovolně vyklidil, čímž skončilo neoprávněné užívání), odvolací soud řízení dle ustanovení §222a odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil, když důvody nesouhlasu žalovaného se zpětvzetím žaloby nepovažoval za důvody vážné. Dovodil, že hlavním důvodem jeho nesouhlasu je požadavek, aby bylo určeno, že nájemní vztah k předmětném pozemku nezanikl a že nadále trvá. Vzhledem k tomu, že ze zpětvzetí žaloby i z vyjádření žalovaného k tomuto úkonu vyplývá, že již není vlastníkem modelu rodinného domu stojícího na předmětném pozemku a nijak jej neužívá, musela by být žaloba na vyklizení z těchto důvodů zamítnuta, aniž by soud zkoumal, zda nájemní vztah k předmětnému pozemku nadále trvá či nikoliv. Tato otázka byla v dané věci posuzována jen jako otázka předběžná, meritorně šlo o to, zda žalovaný zasahuje do vlastnického práva žalobce k pozemku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustností se blíže nezabýval a ani výslovně neoznačil uplatněný dovolací důvod. Vytýká odvolacímu soudu, že v rozhodnutí uvedl jen „velmi malou a nevýstižnou část důvodů“ obsažených v jeho vyjádření ke zpětvzetí žaloby, čímž se vyhnul řádnému odůvodnění svého rozhodnutí. Tím založil zásadní vadu napadeného rozhodnutí, která způsobuje jeho nepřezkoumatelnost, neboť z jeho odůvodnění nelze rozpoznat, zda se zabýval i dalšími uplatněnými důvody, a jak jejich závažnost posoudil ve smyslu ustanovení §222a odst. 2 o. s. ř. Dále namítá, že řízení trpí i dalšími vadami (jež v dovolání popisuje), pro které „není možné akceptovat rezignaci obecných soudů na meritorní rozhodnutí ve věci“; přičemž především nesouhlasí s připuštěním změny žaloby s tím, že původní pozemek p.č. 168/54 byl vyklizen již před jednáním soudu. Vyjadřuje přesvědčení, že vydáním napadeného rozhodnutí nastal stav, kdy mu obecné soudy neposkytly „ochranu vlastníka před nedůvodnými zásahy do pokojného stavu užívání nemovitosti na základě existujícího nájemního vztahu“. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání podáno nebylo.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 30. září 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (jejich existence nebyla tvrzena a ani z obsahu spisu se nepodává), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny.
Posléze uvedenou vadu uplatňuje dovolatel námitkou, že napadené rozhodnutí je – z důvodů uvedených v dovolání – nepřezkoumatelné. Obsah odůvodnění usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, není zákonem stanoven (srov. §169 ve spojení s §211 o. s. ř.; §167 odst. 2 se s ohledem na znění ustanovení §169 odst. 4 nepoužije). Postačuje proto, aby v něm soud uvedl jen základní důvody, které vedly k přijetí usnesení a které jsou způsobilé výrok usnesení srozumitelně a přezkoumatelným způsobem vysvětlit (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád I., Komentář, 1. vydání, Praha: C.H. BECK, 2009, strana 1137). Na základě obsahu spisu dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud ve svém rozhodnutí stručně, avšak dostatečně vylíčil skutečnosti uváděné dovolatelem ve vyjádření ke zpětvzetí ze dne 29. 5. 2008 a zároveň srozumitelně vysvětlil, proč důvody jeho nesouhlasu se zpětvzetím žaloby nepovažoval za vážné. Nelze tedy dovodit, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné.
Dovolatel sice uplatňuje i další vady řízení, jeho námitky však ve skutečnosti míří proti rozhodnutí soudu prvního stupně o připuštění změny žaloby, jež dovolací soud v řízení o dovolání proti napadeném rozhodnutí není oprávněn přezkoumávat.
Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že ostatní námitky dovolatele směřují ve svých důsledcích proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem (zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby podle §222a odst. 1 o. s. ř.), čímž uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §222a odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví. Podle §222a odst. 2 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.
V posuzovaném případě jde o řízení, v němž se žalobce jako vlastník domáhal vyklizení žalovaného z předmětného pozemku s odůvodněním, že jej po skončení nájmu, tj. od 1. června 2005 užíval bez právního důvodu; šlo tudíž o nárok na ochranu vlastnického práva podle §126 odst. 1 obč. zák. Ustálená soudní praxe dovodila, že základním předpokladem poskytnutí ochrany podle citovaného ustanovení je – vedle prokázání vlastnického práva žalobce – též prokázání toho, že žalovaný neoprávněně do výkonu vlastnického práva žalobce zasahuje (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 19. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1992/2001, uveřejněné pod C 2006 ve svazku 26 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, a dále rozhodnutí z 10. 8. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2511/2004, a z 20. 2. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2362/2006).
Vyšlo-li v odvolacím řízení najevo, že model rodinného domu nacházejícího se na předmětném pozemku převedl žalovaný na třetí osobu, která jej odstranila a předmětný pozemek vyklidila, je nepochybné, že žalovaný již do výkonu vlastnického práva žalobce neoprávněně nezasahuje. Schází tak jeden ze dvou předpokladů, za jejichž současného naplnění může být úspěšná žaloba na ochranu vlastnického práva podle §126 odst. 1 obč. zák. Za této situace by musela být žaloba na vyklizení žalovaného z předmětného pozemku zamítnuta (pro nedostatek pasivní věcné legitimace). Vzal-li tedy žalobce v této situaci žalobu zpět, je nutno dát průchod tomuto jeho dispozičnímu úkonu; důvody, jimiž žalovaný odůvodnil svůj nesouhlas se zpětvzetím žaloby, nemohou být proto považovány za vážné ve smyslu §222a odst. 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. 26 Cdo 206/2000 a usnesení ze dne 20. 5. 2008, č. j. 26 Cdo 4728/2007).
Námitka dovolatele, že odvolací soud ve svém rozhodnutí nezodpověděl otázku, zda je nadále nájemcem předmětného pozemku, je irelevantní, neboť vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby, odvolací soud se věcí samou nezabýval.
Nejvyšší soud - aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) - proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci ani vedlejšímu účastníkovi nevznikly (dle obsahu spisu) náklady, na jejichž náhradu by měli právo vůči žalovanému, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. srpna 2010
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu