ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.2420.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 2420/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatele Pozemkového fondu ČR , IČ 4579 7072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 11. 3. 2010, sp. zn. 28 Co 57/2010, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 385/2005 (žalobce JUDr. Pavla Odstrčila, 130 00 Praha 3, Slezská 95, proti žalovaným: 1. Pozemkovému fondu ČR a 2. Obci Buš , IČ 0024 2041, Buš č. 8, okres Praha-západ, o zastoupené JUDr. Miloslavem Jandou, advokátem, 252 08 Slapy č. 271, o náhradní pozemek), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobce, podané u soudu 29. 12. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Praha-západ z 10. 11. 2009, č. j. 5 C 385/2005-104. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalovanému Pozemkovému fondu uloženo převést do vlastnictví žalobce JUDr. Pavla Odstrčila pozemek č. 287 PK v katastrálním území B., okres P.-z., a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo však zamítnuta žaloba žalobce o vydání téhož pozemku podaná vůči žalované Obci B., okres P.-z.. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O odvolání žalovaného Pozemkového fondu ČR proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze z 11. 3. 2010, sp. zn. 28 Co 57/2010. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu Praha-západ z 10. 11. 2009, č. j. 5 C 385/2005-104, potvrzen v odvoláním napadené části ve výroku označeném I., a to ve znění, že žalovaný Pozemkový fond ČR je povinen uzavřít se žalobcem k uspokojení jeho nároku na náhradní pozemek, přiznaného mu pravomocným rozhodnutím Pozemkového úřadu Praha-západ z 23. 1. 1996, č. j. PÚ-R-1030/93/1 – 38/96/VO, dohodu o vydání pozemku č. 287 PK v katastrálním území B. (o výměře 5017 m2) s tím, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému Pozemkovému fondu ČR za tento pozemek 2.100,- Kč do 60 dnů od uzavření této dohody. Bylo rovněž rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části (tj. ve výrocích označených I., III.) i řízení, které vydání tohoto rozsudku předcházelo, podle ustanovení §212 a §212a odst. 1 a odst. 5 občanského soudního řádu, ale neshledal odvolání žalovaného Pozemkového fondu ČR důvodným.
Odvolací soud poukazoval na to, že tomuto řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem předcházelo i vydání rozhodnutí dovolacího soudu (rozsudku z 18. 1. 2001, 28 Cdo 1478/2000 Nejvyššího soudu), z jehož závěrů odvolací soud vycházel.
Odvolací soud poukazoval na to, že podle výsledků zjištění před soudy obou stupňů žalobce požádal podáním z 29. 8. 1996 žalovaný Pozemkový fond ČR o bezplatné převedení náhradního pozemku do vlastnictví žalobce s odkazem na rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha-západ z 23. 1. 1996, č. j. PÚ – R – 1030/93/1 – 38/96/VO, jímž byl JUDr. Pavlu Odstrčilovi přiznán nárok na vydání pozemku parc. č. 287 v katastrálním území Buš (o výměře 5017 m2). Dne 8. 6. 1998 byla žádost o vydání náhradního pozemku konkretizována ohledně části pozemku parc. č. 577 v katastrálním území Přestavlky (o výměře m2). Ve veřejné nabídce ohledně uváděného pozemku skončil žadatel JUDr. Pavel Odstrčil dne 10. 4. 2007 ze 13 žadatelů na jedenáctém místě. Žalobce, jako oprávněná osoba, od roku 1996 uplatnil nárok na převod náhradního pozemku vícekrát, ale nebylo mu vyhověno. Odvolací soud měl za to, že nárok žalobce neuspokojený po dobu více jak deseti roků lze co do jeho nevyhovění přičítat liknavosti i libovůli žalovaného Pozemkového fondu ČR.
Odvolací soud dospěl ke skutkovému i právnímu závěru, že pozemek č. 287 PK v katastrálním území B. patří nadále žalovanému Pozemkovému fondu ČR (jako pozemek státu, jenž je ve správě Pozemkového fondu ČR), když smlouva z 30. 10. 2007 (o převodu tohoto pozemku, uzavřená mezi žalovaným Pozemkovým fondem ČR a žalovanou Obcí Buš) je neplatná podle ustanovení §39 občanského zákoníku, a to jako smlouva uzavřená za situace, kdy „více jak deset let nebyl uspokojen nárok žalobce na náhradní pozemek i přes několik žádostí žalobce; žalobce požádal konkrétně o převod pozemku č. 287 PK v katastrálním území B. (o který ve dvou veřejných nabídkách nikdo neprojevil zájem, a to ani žádná jiná oprávněná osoba podle zákona č. 229/1991 Sb.); v další veřejné soutěži, jíž se mohly účastnit i jiné než oprávněné osoby podle uvedeného zákona, žalovaný Pozemkový fond ČR nabídl uvedený sporný pozemek v době, kdy již byl vydán rozsudek soudu prvního stupně, ukládající vydání pozemku žalobci, a k převedení pozemku žalovaným Pozemkovým fondem ČR na žalovanou Obec B. došlo v době, kdy soudní řízení bylo ve stadiu dovolacího řízení. To vše, dovozoval odvolací soud, „nelze označit jinak než jako obcházení zákona, konkrétně §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., jehož smyslem bylo v případě nevydání původně odňatého pozemku poskytnout co nejdříve oprávněné osobě pozemek náhradní“.
Odvolací soud ještě konstatoval, že na tento daný případ nedopadá ustanovení §5 odst. 3, věta první a druhá, zákona č. 229/1991 Sb., když žalovaný Pozemkový fond ČR tu nemá postavení povinné osoby podle ustanovení §5 odst. 1 písm. a) zákona č. 95/1991 Sb., a ani tu nedopadá ustanovení §2 odst. 1 písm. a) zákona č. 95/1991 Sb., když na předmětný pozemek nebylo uplatněno právo přímo vůči povinné osobě“.
Odvolací soud tedy odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle ustanovení §219 občanského soudního řádu jako věcně správný (včetně výroku rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení).
O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 občanského soudního řádu.
Rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno dne 25. 3. 2010 žalovanému Pozemkovému fondu ČR a dovolání ze strany tohoto žalovaného bylo dne 24. 5. 2010 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu Praha-západ, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 11. 3. 2010 a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňoval, že řízení v této právní věci je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).
Dovolatel zdůrazňoval především, že rozsudky soudů obou stupňů jsou, podle jeho názoru, nevykonatelné, když tu bylo rozhodnuto, že žalovaný Pozemkový fond ČR je povinen „převést žalobci k uspokojení jeho nároku d o h o d o u konkrétní pozemek, jehož vydání se žalobce domáhal svou žalobou o vydání věci“.
Dovolatel je přesvědčen o tom, že soudy jej nemohly zavázat k povinnosti uzavřít se žalobcem smlouvu ohledně pozemku, který evidentně není v jeho vlastnictví; jde tu o pozemek, který žalovaný Pozemkový fond ČR již 30. 10. 2007 převedl smlouvou na další žalovanou – Obec Buš; o tom, že by tato smlouva byla neplatná, nebylo dosud žádným soudním rozsudkem rozhodnuto a žalobce ani neplatnost této smlouvy svou žalobou nenapadl; ostatně i žaloba žalobce o určení vlastnictví pozemku č. 287 PK v katastrálním území B. byla pravomocně zamítnuta již rozsudkem Krajského soudu v Praze z 30. 7. 2009, sp. zn. 28 Co 313/2009 (vydaným v právní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 62/2009).
Dovolatel rozhodně nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu, obsaženými v jeho rozsudku z 11. 3. 2010 (sp. zn. 28 Co 57/2010 Krajského soudu v Praze), odůvodněnými tím, že smlouva z 30. 10. 2007 tu spočívá na obcházení zákona, když žalovaný Pozemkový fond ČR uzavřel smlouvu o převodu pozemku č. 287 PK v katastrálním území B. se žalovanou Obcí B. v době, kdy věděl, že je žalobcem podáno dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jakož i s odůvodněním že tu došlo k liknavosti a k libovůli žalovaného fondu, pokud nevyhověl žádosti žalobce, aby žalobci oddělil část pozemku z jeho celku, nabízeného ve veřejné nabídce. Dovolatel k tomu především uváděl, že takový postup by byl v rozporu s dříve platným ustanovením §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., v němž je stanoveno, že Pozemkový fond ČR převede oprávněné osobě pozemek přiměřený jeho ceně podle výměry a kvality původního pozemku, když také vyhlášený prodej zemědělského pozemku, uskutečněný před účinností zákona č. 131/2006 Sb., měl být dokončen podle dosavadních předpisů. Pozemkový fond ČR postupoval při převodu pozemku na Obec Buš v daném případě zcela v souladu se zákonem č. 229/1991 Sb. i se zákonem č. 95/1999 Sb. V roce 2001, kdy se uskutečnila veřejná nabídka ohledně pozemku č. 287 PK v katastrálním území Buš, nemohlo být postupováno podle ustanovení §11a zákona č. 229/1991 Sb., neboť ten byl doplněn do tohoto zákona až s účinností od 14. 4. 2006.
Pokud odvolací soud stanovil žalobci povinnost doplatit cenu pozemku, o nějž jde v tomto řízení, pak dovolatel připomíná, že podle zákona č. 229/1991 Sb. nelze převáděný pozemek doplatit; doplatit cenu pozemku bylo možné při převodu podle zákona č. 95/1999 Sb., o nějž tu nešlo. V daném případě také odvolací soud pochybil, podle názoru dovolatele, když připustil, že žalobce může cenu předmětného pozemku doplatit i když šlo o pozemek v ceně 15.000,- Kč, zatím co restituční nárok žalobce byl jen ve výši 13.000,- Kč.
Zcela nesprávný a nedoložený je, podle názoru dovolatele, právní závěr odvolacího soudu o libovůli a liknavosti žalovaného Pozemkového fondu ČR při vyřizování žádosti žalobce o poskytnutí náhradního pozemku v průběhu deseti let od podání jeho žádosti. V řízení bylo naopak prokázáno, dovozoval dovolatel, že žalobce se přihlásil do veřejné nabídky převodu pozemků pouze jednou, a to neplatnou žádostí, která nesplňovala podmínky stanovené v §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.; postup při převodu pozemku, který žalobce požadoval, neumožňovalo ani ustanovení §8 zákona č. 95/1991 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony).
Přípustnost dovolání dovolatele tu bylo možné posoudit podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam[odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. 5 C 385/2005 Okresního soudu Praha-západ), že by odvolací soud svým rozsudkem z 11. 3. 2010 (sp. zn. 28 Co 57/2010 Krajského soudu v Praze) řešil některou právní otázku, jež by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud svým rozsudkem z 11. 3. 2010 řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.
Odvolací soud posoudil v daném případě projednávanou právní věc (jak uváděl v odůvodnění svého rozsudku z 11. 3. 2010) zejména podle ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákona o půdě).
Podle ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. v případě, že pozemky nebo jejich části nelze oprávněné osobě podle tohoto zákona vydat (srov. §11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.), převede pozemkový fond oprávněné osobě bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky státu, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí.
V nálezu Ústavního soudu ČR ze 4. 3. 2004, III. ÚS 495/02, uveřejněném pod č. 33 ve svazku 32 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, bylo vysloveno, že nároky podle ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě) mají přednost před postupem prodeje pozemků podle zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Pokud nárok podle zákona o půdě nebyl dlouhodobě uspokojen, mají soudy zkoumat, zda nešlo ze strany žalovaného o libovůli či dokonce svévoli při plnění jeho závazku, a žaloba na převod konkrétního pozemku může v takovém případě představovat prostředek proti takové libovůli.
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že i právo oprávněné osoby na převod náhradního pozemku ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) lze realizovat i prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku, ovšem jde-li o pozemek vhodný, který byl nabídnut k převodu ve veřejné nabídce. V případě liknavého postupu při uzavírání smlouvy o převodu náhradního pozemku ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. není pak ani třeba vázat tento převod na podmínku předchozího zahrnutí pozemku do veřejné nabídky (k tomuto závěru dospěl dovolací soud např. v rozhodnutí 31 Cdo 3767/2009 Nejvyššího soudu, jak na to poukazoval i odvolací soud v této právní věci ve svém rozsudku z 11. 3. 2010).
Podle ustanovení §2 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, nelze podle tohoto zákona převádět zemědělské nebo lesní pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle zvláštních předpisů a o jejich vydání nebylo dosud rozhodnuto; také zemědělské pozemky, o jejichž převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle zvláštního předpisu, nelze podle uvedeného zákona převádět.
Lze-li žalovat o právo nebo právní vztah, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (§80 písm. c/ občanského soudního řádu) (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).
Vzhledem k těmto uvedeným ustanovením právních předpisů i k citovaným právním závěrům z judikatury soudů (zejména ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) i z nálezů Ústavního soudu ČR, z nichž dovolací soud vycházel i v daném případě, nebylo tu možné dospět přesvědčivě k závěru, že by odvolací soud ve svém rozsudku z 11. 3. 2010 (sp. zn. 28 Co 57/2010 Krajského soudu v Praze), proti němuž směřuje dovolání Pozemkového fondu ČR, při posouzení právního nároku na převod náhradního pozemku ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. řešil zejména tuto zásadní právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům z nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, jimiž jsou obecné soudy vázány). A protože v tomto případě nešlo, jak již bylo uvedeno, ani o řešení právní otázky, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebylo tu možné shledat u dovolání dovolatele zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ale ani podle jiného ustanovení občanského soudního řádu upravujícího přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů.
Přikročil tedy dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalobci v řízení o dovolání náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 7. října 2010
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu