ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.261.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 261/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČ 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, s adresou pro doručování: Územní pracoviště České Budějovice, Prokišova 1202/5, České Budějovice, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Prachatice, IČ 00038750, se sídlem v Husinci, Husinecká 3, o zaplacení částky 349.903,- Kč, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 8 C 273/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. září 2009, č. j. 5 Co 1728/2009-88, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 31. 3. 2009, č. j. 8 C 273/2008-62, rozhodl Okresní soud v Prachaticích o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 6.725,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), o náhradě nákladů řízení (výroky II., III., V., VI.) a o zamítnutí vzájemné žaloby žalovaného, jíž se žalovaný domáhal, aby bylo žalobci uloženo zaplatit žalovanému 396.284,- Kč (výrok IV.). Soud vyšel ze zjištění, že žalobci připadlo jako odúmrť ve smyslu §462 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák), dědictví po zemřelém J. K., které zahrnovalo i hodnotu členských práv a povinností v žalovaném bytovém družstvu. Tato hodnota byla účastníky stanovena ve smlouvě ze dne 21. 12. 2006 ve výši 450.000,- Kč a byla žalobci zaplacena. Žalovaná částka 6.725,- Kč představovala přeplatek za vyúčtování služeb za rok 2006, který žalovaný žalobci hradícímu náklady spojené s provozem bytu nezaplatil. Tento nárok shledal okresní soud důvodný. Odmítl však požadavek žalovaného, který se vzájemnou žalobou domáhal zaplacení částky 349.903,- Kč jako rozdílu mezi již vyplacenou hodnotou členských práv a povinností a vypořádacím podílem, dále úhrady poplatku z prodlení ve výši 48.106,- Kč a náhrady škody ve výši 5.000,- Kč. Okresní soud konstatoval, že rozdíl mezi hodnotou vypořádacího podílu, která podle žalovaného odpovídala zákonnému nároku žalobce, a vyplacenou hodnotou členských práv a povinností nemůže představovat bezdůvodné obohacení žalobce, neboť k zaplacení této částky došlo na základě řádného titulu – smlouvy uzavřené mezi účastníky. Žalovanému nepřísluší ani právo na úhradu poplatku z prodlení, neboť žalobce se nestal nájemcem předmětného družstevního bytu, neměl povinnost platit nájemné, nemohl se dostat do prodlení s jeho placením, a nemohla mu tedy ani vzniknout povinnost zaplatit žalovanému poplatek z prodlení. Soud rovněž neshledal žalobce odpovědným za škodu vzniklou žalovanému tím, že musel v předmětném bytě zřídit nové odběrné místo elektrické energie, neboť odhlášením dodávky elektrické energie se žalobce nedopustil žádného protiprávního jednání.
K odvolání žalovaného přezkoumal uvedené rozhodnutí Krajský soud v Českých Budějovicích a rozsudkem ze dne 23. 9. 2009, č. j. 5 Co 1728/2009-88, potvrdil rozsudek soudu I. stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Povinnost žalovaného zaplatit žalobci částku 6.725,- Kč jednoznačně vyplývá ze smlouvy podepsané dne 21. 12. 2006. Odvolací soud neshledal správným tvrzení žalovaného, že žalobci přísluší s ohledem na ustanovení §232 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), pouze vypořádací podíl člena, jehož členství u žalovaného zaniklo, a nikoliv částka odpovídající obvyklé ceně členských práv a povinností, a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1523/2000, z nějž vyplývá, že předmětem dědictví po členu bytového družstva jsou v souladu s ustanovením §232 odst. 1 obch. zák. členská práva a povinnosti, které náležely zůstaviteli. Tato práva a povinnosti mají majetkovou hodnotu, jež se stanoví ve výši ceny obvyklé, která byla v případě dědictví po J. K. stanovena částkou 450.000,- Kč usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 22. 12. 2005, č. j. 13 D 420/2004-85. Ve shodě se závěry okresního soudu odvolací soud konstatoval, že byla mezi účastníky dne 21. 12. 2006 uzavřena smlouva, v níž byly členská práva a povinnosti oceněny rovněž částkou 450.000,- Kč. Tvrdil-li žalovaný, že uvedenou smlouvu podepsal a částku žalobci zaplatil pouze proto, aby mu žalobce předal vyklizený byt, jedná se pouze o jeho vnitřní pohnutku, která nemůže zpochybnit platnost smluvně převzatého závazku a zbavit žalovaného povinnosti plnit závazky ze smlouvy vyplývající. V řízení přitom nevyplynuly ani jiné okolnosti, z nichž by bylo možné dovozovat neplatnost smlouvy ve smyslu §37 a násl. obč. zák., žalovaný plnil na základě řádného titulu, a není zde tedy důvodu pro závěr o bezdůvodném obohacení na straně žalobce. S ohledem na uvedené skutečnosti odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Proti části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 349.903,- Kč, představující rozdíl mezi vypořádacím podílem a cenou obvyklou členských práv a povinností stanovenou v dědickém řízení, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek má podle jeho názoru po právní stránce zásadní význam. Důvodnost dovolání je pak dána nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní právní význam spatřuje dovolatel v rozdílném rozhodování soudů a odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. června 2009, č. j. 8 Co 1292/2009-166, jímž bylo rozhodováno rozdílně. V projednávané věci se pak soudy obou stupňů podle dovolatele dopustily nesprávného právního posouzení nezohledněním skutečnosti, že nabývá-li stát odúmrť podle §462 obč. zák., nemůže se v souladu s ustanovením §30 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, ani podle stanov dovolatele stát členem bytového družstva. Za těchto okolností mu pak v souladu s ustanovením §232 odst. 3 obch. zák. náleží vypořádací podíl stanovený podle §233 obch. zák. Na základě shora uvedeného navrhl dovolatel, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2009, č. j. 5 Co 1728/2009-88, i rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 31. 3. 2009, č. j. 8 C 273/2008-62, a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu projednání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění platném ode dne, kdy nabyl účinnosti zákon č. 7/2009 Sb., kterým byla provedena novela tohoto předpisu (viz článek II bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání však v tomto případě přípustné není. Spatřuje-li dovolatel zásadní právní význam rozhodnutí v posouzení zákonné hodnoty členského podílu v bytovém družstvu, který stát nabyl jako odúmrť, přehlíží zcela skutečnost, že v projednávané věci byla mezi účastníky dne 21. 12. 2006 uzavřena smlouva podle §51 obč. zák. o úhradě částky představující hodnotu členských práv a povinností spojených s právem užívat družstevní byt, na základě níž bylo sporné plnění poskytnuto žalobci. Platnost uzavřené smlouvy nebyla v předchozím řízení zpochybněna a ani v dovolání dovolatel nepředestřel důvody, pro které by mohl být smluvně převzatý závazek k úhradě hodnoty členských práv a povinností ve výši 450.000,- Kč považován za neplatný. Námitky dovolatele, směřující proti právnímu závěru odvolacího soudu o způsobu stanovení hodnoty členského podílu v bytovém družstvu, který je nabýván jako odúmrť, pak v tomto případě nemohou založit přípustnost dovolání, neboť rozhodnutí odvolacího soudu obstojí již z toho důvodu, že bylo plněno na základě řádného titulu – smlouvy, což ani žalovaný výslovně nenapadá, a přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dána, jestliže odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z více důvodů, z nichž jen některé mohou založit zásadní právní význam jeho rozhodnutí, přičemž pro vydání potvrzujícího rozsudku postačil důvod, který nečiní toto rozhodnutí zásadním (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 22 Cdo 529/2004, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 2878, sešit 30/2004).
Nad rámec uvedeného se sluší říci, že odkazuje-li dovolatel na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. června, č. j. 8 Co 1292/2009-166, v němž bylo stanoveno, že nabyl-li stát jako odúmrť členský podíl v bytovém družstvu, je hodnota tohoto podílu dána ve výši odpovídající podílu vypořádacímu ve smyslu §233 odst. 1 obch. zák., přehlíží zcela skutečnost, že v uvedené věci nedošlo k jakémukoliv smluvnímu vypořádání stran, a odvolací soud tedy vycházel z odlišného skutkového i právního stavu. V posuzovaném případě tedy nejde o shodnou otázku, která by byla soudy rozhodována rozdílně. Zabýval-li se pak odvolací soud v napadeném rozhodnutí i interpretací příslušných zákonných ustanovení pro stanovení hodnoty dědictví, připadne-li členský podíl v bytovém družstvu státu jako odúmrť, odpovídá jeho závěr o stanovení hodnoty tohoto podílu ve výši ceny obvyklé závěrům, ke kterým již dříve dospěl Nejvyšší soud (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 30 Cdo 791/2004). Ani posouzení této otázky by tedy nemohlo učinit rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.
Z výše uvedených důvodů bylo dovolání žalovaného dle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. l a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalobce žádné náklady nevynaložil.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2010
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.
předseda senátu