ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.2908.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 2908/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. v právní věci žalobců: a ) Ing. M. V. , b) V. Z. , c) L. Z. , všichni zastoupeni JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem Havlíčkův Brod, Horní 6, proti žalovanému: Honební společenstvo Vlkaneč , IČ: 46405640, Vlkaneč 4, 285 64, o neplatnost usnesení valné hromady honebního společenstva, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 10 C 67/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25.2.2010, č. j. 28 Co 641/2009 – 173, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25.2.2010, č.j. 28 Co 641/2009–173, a rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 4.8.2009, č.j. 10 C 67/2008–148, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud odvolací shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 4. 8. 2009, č. j. 10 C 67/2008–148, kterým byla zamítnuta žaloba žalobců Ing. V., Z. a Z. o vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady Honebního společenstva Vlkaneč ze dne 10. 2. 2008. Současně soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že byly přiznány ve výši 16.800,- Kč žalovanému.
Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž se žalobci domáhali určení neplatnosti usnesení valné hromady Honebního společenstva Vlkaneč, která se konala dne 10. 2. 2008. Žalobci v podaném dovolání namítali jednak nesprávná skutková zjištění soudu prvního stupně a dále i nesprávné právní posouzení věci, pokud šlo o členství žalobců v Honebním společenství. Konkrétně žalobci uvedli, že valná hromada ze dne 10. 2. 2008 nebyla svolána v souladu se stanovami, řada členů se o jejím konání nedozvěděla, některým členům nebylo umožněno se valné hromady zúčastnit, případně jim bylo upřeno jejich hlasovací právo. Soud prvního stupně měl rovněž nesprávně posoudit otázku aktivní legitimace (členství) některých žalobců, jelikož dovodil, že žalobce a) nebyl v době konání valné hromady členem společenstva.
Odvolací soud shledal podané odvolání jako nedůvodné. Ve svém rozhodnutí se velmi věnoval otázce aktivní legitimace (členství) žalobců a) i b). Na rozdíl od soudu prvního stupně soud odvolací dovodil, že nejen žalobce b), ale i žalobce a) byl aktivně legitimován k podání žaloby, kterou se všichni společně (s žalobkyní c/) dovolávali vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady společenstva. Dále se odvolací soud zabýval zejména otázkou včasnosti podané žaloby a tedy tím, kdy se každý ze žalobců dozvěděl o rozhodnutí valné hromady ze dne 10. 2. 2008. V tomto ohledu odvolací soud uzavřel, že žaloba nebyla podána včas z toho důvodu, že právo všech žalobců k podání žaloby bylo prekludováno. Žalobce b), který na základě plné moci zastupoval na valné hromadě svou manželku, žalobkyni c), se valné hromady měl zúčastnit (a to až do diskuse, která předchází vyhlášení rozhodnutí valné hromady). I když nebyl přítomen na valné hromadě až do jejího konce, seznámil se dle tvrzení svědků i svého se zápisem z valné hromady nejpozději 1 až 2 měsíce po datu jejího konání. Zápis z valné hromady mu měl být předán bez razítka a podpisů; toto však odvolací soud nepovažoval za právně významné. Naopak soud za významné považoval to, že se žalobce b), a tím i žalobce c), dozvěděli o obsahu rozhodnutí valné hromady ze dne 10. 2. 2008, o jejímž konání věděli. Z uvedeného soud dovodil, že žaloba ze dne 9. 5. 2008 byla podána po uplynutí subjektivní prekluzivní patnáctidenní lhůty, jelikož podle jejich tvrzení se s jejím obsahem seznámili v zákonné lhůtě. Pokud šlo o žalobce a), ten byl podle zápisu z valné hromady na jejím jednání osobně přítomen a zápis mu byl předán zapisovatelem p. Pavlasem asi týden po jejím konání. Podle názoru odvolacího soudu však nebylo podstatné to, kdy byl zápis žalobci a) předán, zda za 1 až 2 měsíce (jako u žalobce b/, resp. b/ i c/), či týden po jejím konání, ale to, že zápis byl žalobci předán. V každém případě tak mělo dojít k prekluzi práva domáhat se u soudu neplatnosti rozhodnutí valné hromady, když žaloba byla podána u soudu až 9. 5. 2010. V závěru odvolací soud konstatoval, že i přes nesprávný závěr soudu prvního stupně ohledně členství žalobce a) je jeho rozsudek i ve vztahu k žalobci a) věcně správný. Ohledně nákladů odvolacího řízení rozhodl soud tak, že byly ve výši 9.372,- Kč přiznány žalovanému.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali všichni žalobci společné dovolání. Přípustnost dovolání opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Důvodnost dovolání je založena na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání žalobci uvádí, že z provedených důkazů je nepochybné, že žalobce a) je členem honebního společenství, a to z důvodu zdědění členství, přičemž z něj nikdy nevystoupil a nebyl vyloučen (§26 odst. 1 zákona o myslivosti). Členství žalobce b) je odvozeno rovněž z provedených důkazů (seznam členů) a i přesto mu bylo upřeno právo hlasovat na valné hromadě. Pokud jde o posouzení včasnosti podané žaloby, poukazují žalobci na skutečnost, že žalobce a) byl z valné hromady prokazatelně vykázán ještě před jejím začátkem a zápis z ní mu měl být předán p. Pavlasem (zapisovatelem) po několika urgencích. Zápis však neobsahoval zákonné náležitosti (§22 odst. 6 zákona o myslivosti) a žalovaný neprokázal, že žalobce a) byl jinak seznámen s obsahem zápisu z jednání valné hromady a rovněž neprokázal, že byl zápis žalobci a) jakkoliv doručen. Ohledně žalobců b) a c) soud rozhodl ohledně včasnosti podané žaloby stejně. Žalobce b) se však nemohl zúčastnit celého jednání valné hromady (bylo prokázáno, že byl z jednání vyloučen), a s jejím rozhodnutím tak nebyl osobně seznámen. Žalovaný rovněž neprokázal, že by žalobci b) či c) byli seznámeni s usnesením valné hromady ze dne 10.2.2008. I kdyby však žalobce b) byl s usnesením seznámen, nelze z toho automaticky vyvodit, že byl informován i žalobce c), jelikož plná moc se vztahuje pouze k jednání na valné hromadě. Pokud jde o dodržení zákonného postupu při svolávání valné hromady, soud prvního i druhého stupně shodně dospěly k názoru o pochybeních při jejím svolání. Program valné hromady navíc nebyl dodržen a o jeho změně nebylo hlasováno.
Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že žalovaní podali dovolání včas, prostřednictvím advokáta (§240 odst. 1, 241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání mohlo být vzhledem ke shodě rozsudků nižších instancí v meritu věci přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy pro zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. V případě přípustnosti dovolání mohlo dojít k přezkumu dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., spočívajícího v tvrzeném nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání bylo shledáno přípustným i důvodným.
Dovolatelé nastolili v textu dovolání dvě právní otázky. Jednak jde o otázku, zda prostý text bez podpisu zapisovatele a honebního starosty lze pokládat za zápis z valné hromady ve smyslu §22 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb. (dále též zákon o myslivosti) a zda takovýto text lze považovat za počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty ve smyslu §22 odst. 8 zákona č. 449/2001 Sb. Dále je položena otázka, zda plná moc k zastupování na jednání valné hromady v sobě zahrnuje i oprávnění k zastupování po konání valné hromady, tedy zda automaticky platí, když se zmocněnec několik měsíců po skončení valné hromady „dozví“ o rozhodnutí valné hromady, že se o ní dozvěděl i zmocnitel.
K právnímu posouzení věci však bude postačovat posouzení první z otázek.
O rozhodnutí valné hromady musí být pořízen zápis obsahující průběh jednání. Zápis podepíší honební starosta a valnou hromadou zvolený zapisovatel. Každý člen honebního společenstva může, na své náklady, požádat o vydání kopie zápisu nebo jeho části. Honební společenstvo musí uchovávat zápisy po celou dobu jeho existence (§22 odst. 6 zákona o myslivosti).
Považuje-li člen honebního společenstva rozhodnutí valné hromady za nezákonné nebo odporující stanovám, může se do 15 dnů ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl, nejpozději však do 3 měsíců od konání valné hromady, domáhat, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí valné hromady, jinak právo zaniká (§22 odst. 8 zákona o myslivosti).
Zákon o myslivosti rovněž upravuje náležitý postup při svolávání valné hromady. Podle ustanovení §22 odst. 1 svolává valnou hromadu honební starosta, v případě jeho nečinnosti místostarosta, eventuálně člen nebo členové společenstva za splnění dalších podmínek. Honební starosta je povinen zaslat pozvánku na valnou hromadu, s uvedením místa, data, hodiny a pořadu jednání, všem členům honebního společenstva na adresu sídla nebo bydliště uvedenou v seznamu členů nejméně 15 dní před konáním valné hromady. Součástí pozvánky na valnou hromadu musí být také jakýkoliv návrh závazků, které mohou významným způsobem ovlivnit hospodaření honebního společenstva. Projednat záležitost, která nebyla uvedena v pozvánce na valnou hromadu, lze pouze se souhlasem přítomných členů honebního společenstva (§22 odst. 1 a 2 zákona o myslivosti).
Pokud jde o členství všech odvolatelů, Nejvyšší soud se shoduje se závěry odvolacího soudu tak, že
1. Ing M. V. se členem společenství stal na základě dědění po své matce v roce 2001. V podrobnostech dovolací soud odkazuje na rozbor otázky členství soudem odvolacím (č.l. 3 – 6 rozsudku).
2. V. Z. se stal členem společenství na základě podpisu souhlasu se členstvím na valné hromadě konané dne 10.2.2008. I když byl odkázán s podpisem až na konec jednání, jeho členství nepochybně vzniklo, jelikož se na valnou hromadu dostavil s tím, že má zájem o členství a chtěl na valné hromadě hlasovat. Podpis na souhlasu má povahu pouze formálního stvrzení právního úkonu.
3. L. Z. byla členkou honebního společenství ještě před konáním valné hromady, tj. 10. 2. 2008, přičemž toto nikdo nezpochybnil. Na valné hromadě však měla být zastupována p. Zdeňkem, kterému k tomuto účelu udělila plnou moc.
K posouzení věci je nutné stručně popsat průběh valné hromady společenství konané dne 10.2.2008. Ze zápisu ze schůze valné hromady je zřejmé, že na schůzi se jednalo o rozdělení zisku za každý ha pozemku jednotlivých členů, přičemž její průběh byl poněkud chaotický. Již na začátku „musel starosta minimálně 5x vzít slovo bouřlivě diskutujícím, aby byla alespoň trochu zachována důstojnost schůze“ . Poté bylo přistoupeno k volbě zapisovatele, osoby pro sčítání hlasů a ověřovatele zápisu. Dále dal starosta hlasovat o návrhu programu. Po hlasování nastala diskuse mezi V. Z. a starostou a „ dohadování se o tom kdo je a kdo není členem HS (V. Zdeňkovi nebyly uznány hlasy, není členem HS)“.
Ze závěrů odvolacího soudu je dále zřejmé, že nedošlo k tomu, že by žalobci byli plynule přítomni po celou dobu na valné hromadě společenství. M. V. se na schůzi podle závěrů soudu prvního stupně měl dostavit. Sám ovšem tvrdí, že se valné hromady nezúčastnil vůbec a žádná skutečnost toto nevyvrací. V. Z. se schůze zúčastnil, ale nebyl přítomen po celou dobu jejího trvání, což ve svých závěrech potvrdil (i když nepřímo) rovněž odvolací soud. Oběma žalobcům byla odepřena jejich členská práva, jelikož nebyli přinejmenším částečně přítomni po celou dobu schůze valné hromady. Uvedené vyplývá ze závěrů soudu prvního i druhého stupně.
Nastolenou právní otázku včasnosti podané žaloby je nutné posuzovat v souladu s ustanovením §22 odst. 6 zákona o myslivosti. Pokud má zápis ze schůze valné hromady honebního společenstva založit počátek běhu prekluzivní lhůty, musí jako právní úkon obsahovat i náležitosti pro něj zákonem stanovené. Vedle jasného textu musí relevantní zápis obsahovat podpis honebního starosty a valnou hromadou zvoleného zapisovatele. Pokud sám odvolací soud v textu rozsudku připouští, že zápis ze schůze předepsané náležitosti neobsahoval, resp. nepovažuje toto za právně významné, nemůže takový zápis zakládat počátek běhu prekluzivní lhůty. Pouze právní úkon, který je prostý vad a jasného obsahu, může zakládat práva a povinnosti z něj plynoucí.
Při takovém právním stavu, kdy jednání žalovaného opakovaně vykazuje právní vady, je nutné tím více trvat na formálních náležitostech právních úkonů žalovaného. V případě, že tyto nebyly opakovaně žalovaným dodržovány, nelze to opomenout při právním posouzení věci.
Ve věci došlo k nesprávnému posouzení dovolatelem vymezené právní otázky, přičemž této právní otázce je třeba přiznat zásadní právní význam. Tento právní význam spočívá v judikatorním přesahu posuzované otázky ve vztahu k počátku běhu prekluzivní lhůty pro určovací žalobu o neplatnost usnesení valné hromady honebního společenstva i v tom, že náležitosti zápisu o průběhu valné hromady je třeba posuzovat především podle doslovného znění zákona a výklad zápisu podle souvisejících okolností je nutné omezit na nejnižší možnou míru. Tím byla naplněna jak přípustnost dovolání (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), tak i jeho důvodnost (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že se shodného pochybení při posouzení věci dopustily jak prvostupňový, tak i odvolací soud, Nejvyšší soud zrušil obě jejich rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).
V dalším průběhu řízení, v němž se rozhodně též o nákladech dovolacího řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. října 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu