ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.320.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 320/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, PhD., v právní věci žalobce L. C ., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem v Brně, Jana Uhra 13, proti žalované A. T ., zastoupené Mgr. Markem Reichlem, advokátem v Blansku, Wolkerova 2, o zaplacení 2 998.090,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cm 91/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2008, č. j. 4 Cmo 255/2008-117, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci svým shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek nižší instance, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 499,045,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí. V částce 1 499.045,- Kč a ohledně úroku z prodlení ve výši 15% z částky 2 998.090,- Kč od 2. 8. 1996 do zaplacení žalobu zamítl. Rozhodl dále o povinnosti žalované zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 33.940,- Kč. Odvolací soud konstatoval, že se žalobce (jako účastník sdružení) stal spoluvlastníkem pohledávky, která vznikla za existence sdružení. Protože došlo k rozpuštění sdružení, aniž by byl vypořádán jeho majetek, žalobce byl a stále je spoluvlastníkem této pohledávky, a to z jedné poloviny - tedy je osobou aktivně legitimovanou k jejímu uplatnění. Odvolací soud se tak ztotožnil s právním názorem vysloveným v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2007, č. j. 22 Cm 91/2003-72.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, ve kterém vytýkala, že odvolací soud:
1. nesprávně aplikoval ustanovení §323 obchodního zákoníku,
2. nepřihlédl k vznesené námitce promlčení a
1.
3. nesprávně posoudil aktivní věcnou legitimaci žalobce.
Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky jak odvolacího soudu, tak soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud zjistil, že žalovaná, zastoupená advokátem, podala dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná dovozovala přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatněný dovolací důvod, jenž by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nejvyšší soud odkazuje, z hledsiska písemného uznání peněžitého závazku podle ustanovení §323 odst. 1 obch. zák., zejména na svůj rozsudek sp. zn. 29 Odo 1297/2004. Uznání závazku ze strany žalované ze dne 7. 12. 1998 je v souladu s hmotným právem, splňuje náležitosti uvedené v citovaném §323 odst. 1 i patrné z jeho interpertace (důvod, výše, související skutečnosti). Podle §407 odst. 1 obch. zák. uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. K písemnému uznání závazku došlo dne 7. 12. 1998 a žaloba byla podána a soudu doručena dne 26. 11. 2002, nedošlo tedy k promlčení nároku. Ve sporu je dána aktivní věcná legitimace žalobce; zejména z ustanovení §835 a §841 obč. zák. plyne, že majetek získaný společnou činností sdružení se stává spoluvlastnictvím všech účastníků a podíly na majetku sdružení jsou stejné, není-li smlouvou určeno jinak. Žalobce nebyl oprávněn požadovat celou pohledávku, kterou mělo sdružení za žalovanou, ale její jednu polovinu ano; žalobce byl a je spoluvlastníkem pohledávky, i když nedošlo k vypořádání sdružení po jeho rozpuštění.
Právní posouzení věci odvolacím soudem odpovídá závěrům dnes již konstantní soudní judikatury. Na základě řečeného dovolací soud neshledal, že by toto posouzení trpělo jakýmkoli hmotněprávním pochybením, a nedošlo tedy k řešení pro věc určující právní otázky v rozporu s hmotným právem. Stejně tak nelze dovodit, že by právní otázky určující pro napadené rozhodnutí protiřečily konstantní judikatuře dovolacího soudu nebo odvolacích soudů, či snad že by nebyly řešeny.
Podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. tedy nebyly naplněny a dovolací soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Žalobce by měl právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož se k dovolání nevyjádřil, nevznikly mu žádné náklady.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 12. května 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu