ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.33.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 33/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce XAVER gen, a. s., se sídlem v Říčanech u Prahy, Žižkova 286/12, zastoupeného JUDr. Radkem Jonášem, Ph.D., advokátem v Praze 3, nám. W. Churchilla 2, proti žalovanému F. K. , zastoupenému JUDr. Zdeňkem Králem, advokátem v Klatovech, Domažlická 800/III, za účasti Pozemkového fondu ČR , sídlem Husinecká 11a, Praha 3, též za účasti města Klatovy , sídlem nám. Míru 62, Klatovy, a za účasti vedlejších účastníků na straně žalobce J. T. , M. T. , zastoupených JUDr. Janou Toušovou, Ph.D., advokátkou v Klatovech I, Randova 204, V. O. , L. O. , Ing. R. R. , Ing. J. R. , M. V. , M. M. , bytem Otín čp. 42, L. M. , ve věci žaloby proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Klatovy, č. j. PÚ 1695/91-0, ze dne 7. 7. 2003, rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Klatovy, č. j. PÚ 1695/91-S, ze dne 7. 8. 2003, a rozhodnutí téhož orgánu ze dne 7. 7. 2003, č. j. PÚ 1695/91-P, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 239/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 2008, č. j. 14 Co 274/2008-1063, takto:
Zrušuje se rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 2008, č. j. 14 Co 274/2008-1063, a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni shora uvedeným rozhodnutím změnil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 19. 12. 2007, č. j. 7 C 239/2003-1024, a to tak, že zamítl žalobu proti rozhodnutím Ministerstva financí - Pozemkového úřadu v Klatovech ze dnů 7. 7. a 7. 8. 2003, jak výše specifikována. Rozhodl též o nákladech řízení - žalobce byl povinen nahradit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně v částce 5.075,- Kč, žalovanému proti vedlejším účastníkům právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (v celém řízení). Žalobce byl dále povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce.
V posuzované věci se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí Pozemkového úřadu v Klatovech, kterými bylo podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. rozhodnuto o vydání pozemků, ležících v katastrálním území O., obec K. (specifikovaných v rozsudku soudu prvního stupně), žalovanému. Požadoval aby soud naopak rozhodl, že se předmětné pozemky do vlastnictví žalovaného nevydávají (a žalovanému za tyto pozemky přísluší náhrada). Odvolací soud dospěl k závěru, že Pozemkový úřad v Klatovech, vydal-li pozemky restituentovi (nyní žalovanému), rozhodl o restitučním nároku, uplatněném žalovaným podle zákona o půdě (zkráceně), tj. zákona č. 229/1991 Sb., správně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, podle něhož mělo napadené rozhodnutí spočívat na nesprávném právním posouzení věci. To žalobce spatřoval zejména:
- v nesprávném posouzení otázky přechodu vlastnického práva z vlastnictví státu na právního předchůdce žalobce, plynoucí z neopodstatněné aplikace blokačního ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb.;
- v nesprávném posouzení otázky „vydatelnosti“ předmětných pozemků ve vazbě na podmínky v privatizačním projektu;
- v nesprávném posouzení aplikace §14a zákona č. 229/1991 Sb. na daný případ;
- v rozporu se zákonem, pokud jde o způsob, jakým pozemkový úřad rozhodl o vydání předmětných pozemků;
- v nesprávném posouzení „skutečného budoucího právního stavu“ vlastníků budov a přiznaného vlastnického práva k pozemkům žalovanému;
- v popření základních principů zákona č. 229/1991 Sb.
Žalobce též namítl, že se odvolací soud nezabýval otázkou staveb, stojících na předmětných pozemcích (viz níže). Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vedlejší účastníci se k dovolání vyjádřili a shodně žádali, aby dovolání bylo vyhověno. Také oni tvrdili, že se jedná o pozemky, které byly a jsou zastavěny (i obytnými domy v jejich vlastnictví), tedy o pozemky, které nelze podle zákona o půdě vydat.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání bylo podáno ve lhůtě oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§240 odst. 1, §241 odst.1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání byla dána pro diformitu rozsudků soudů nižších instancí podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dovolací důvod byl uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolání je důvodné.
Z rozhodnutí nižších instancí – zejména soudu prvního stupně - i ostatních spisových podkladů se podává, že předmětné pozemky – či snad některé z nich – mají být zastavěny stavbami ve vlastnictví (užívání) vedlejších účastníků (rodinné domy, garáže). Zastavěné pozemky přitom měly být byly zahrnuty i v dříve zpracovaném privatizačním projektu společnosti XAVEROV a.s., který byl schválen ministrem pro správu národního majetku a jeho privatizaci dne 23. 4. 1992 pod č.j. 30/32/1498/92 (převod nemovitostí na žalobce, z toho plyne jeho nynější aktivní věcná legitimace).
Je též otázkou, zda Pozemkový úřad v Klatovech, který vydal předmětné pozemky (včetně pozemků pod stavbami vedlejších účastníků), řešil řádně problematiku zastavěnosti pozemků i přístupu k nemovitostem, vedení inženýrských sítí a další aspekty věci, související s údržbou a provozem staveb a v obecné rovině tedy s aplikací §9 odst. 5 zákona o půdě. Ze strany restituenta přitom mělo snad již dojít, jak se tvrdí v dovolání, k restriktivním opatřením např. ohledně užívání jímky v obci O., na kterou jsou napojeny domy vedlejších účastníků.
Podle §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě) pozemek nelze vydat v případě, že byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn (s výjimkami dále uvedenými).
Odvolací soud se tímto právním aspektem věci blíže nezabýval. V odůvodnění jeho rozsudku není vyjasněno, o které (případně) zastavěné pozemky se jedná, nejsou uvedena ani parcelní čísla zastavěných pozemků, resp. návazná zjištění o jejich (ne)zastavěnosti. Přitom skutečnosti uváděné dovolatelem, zejména ve vztahu k eventualitě zastavěnosti pozemků, nutno považovat za zásadní a zabýval se jimi již soud prvního stupně v úvahách o způsobení nové křivdy (str. 8 jeho rozsudku). Odvolací soud se však při svém právním posouzení věci nevydal tímto směrem – za podstatný považoval vztah mezi restitucí a privatizací předmětných pozemků, a to s předností restituce. Existuje-li však varianta zastavěnosti pozemků, pak je nutné (a to nikoli bez přihlédnutí k argumentům dovolatele zejména v jeho bodech IX., X. dovolání) předpokládat, že zastavěné pozemky se ve smyslu §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě nevydávají . Na tom nic nemění skutečnost, že otázka zastavěnosti musí být v podstatné míře nyní řešena nikoli ve vztahu k žalobci, ale k vedlejším účastníkům , jichž se bezprostředně týká.
Dovolací soud tedy nemohl přisvědčit závěrům odvolacího soudu v otázce vydání pozemků. Přikročil proto ke zrušení rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podle §243b odst. 2 věty za středníkem, odst. 3 věty první o. s. ř. a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu a bude rozhodnuto i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek podle občanského soudního řádu přípustný.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v.r.
předseda senátu