ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.3544.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 3544/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele Trilet Ground Services, a. s. , IČ 2505 6514, Praha 10, Kodaňská 46, zastoupeného JUDr. Milošem Červinkou, advokátem, 110 00 Praha 1, Haštalská 27, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 16. 3. 2009, sp. zn. 24 Co 311/2008, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 115/2003 (žalobců: 1. Xaverov, a. s. , IČ 2724 2731, Praha 4, V Lužích 735/6, zastoupené JUDr. Radkem Jonášem, advokátem, 115 59 Praha 3, Náměstí W. Churchilla, a 2. Trilet Ground Services, a. s. , zastoupené JUDr. Milošem Červinkou, advokátem, a dalších účastníků řízení: a) M. N. , b) F. T. , c) Ing. Z. U. , d) Ing. J. K. , e) L. M. , zastoupených JUDr. Olgou Löblovou, advokátkou, 110 00 Praha 1, Pařížská 28, f) Českomoravské stavební, s. r. o. , v likvidaci, IČ 1588 9777, 160 00 Praha 6, Na Hubálce 707/10, g) Obvodního bytového podniku v Praze 4, s. r. o ., v likvidaci, IČ 0006 3541, 140 00 Praha 4, Hvězdova 159, zastoupeného Mgr. Pavlem Štrbíkem, advokátem, 120 00 Praha 2, Ladova 2043/5, h) Fasádostavu, s. p. , v likvidaci, IČ 0050 3525, 140 00 Praha 4, Jemnická 4, ch) Libuš Business Park, s. r. o. , IČ 2763 8081, 140 00 Praha 4, V Lužích 848, a i) Pozemkového fondu ČR , 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o určení vlastnictví podle zákona o půdě), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobců, podané u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 115/2003, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 z 3. 7. 2007, č. j. 23 C 115/2003-206 (ve znění opravného usnesení z 1. 7. 2008, č. j. 23 C 115/2003-303). Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byl zamítnut návrh žalobce Xaverov, a. s., „na nahrazení rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu Hlavního města Prahy z 26. 11. 2001, č. j. PÚ 3131/00, že oprávněné osoby M. N., F. T., Ing. Z. U., Ing. J. K. a L. M. jsou spoluvlastníky (M. N. z jedné třetiny, F. T. z 1/6, Ing. U. z 1/6, Ing. J. K. z 1/6 a L. M. z 1/6) pozemku parc. č. 2378/19 (o výměře 753 m2), pozemku parc. č. 2378/14 (o výměře 2351 m2), pozemku parc. č. 2378/16 (o výměře 1127 m2), vedených na listu vlastnictví 1495 pro katastrální území K. u Katastrálního úřadu Praha-město, a to rozhodnutím soudu o tom, že tito uvedení účastníci řízení spoluvlastníky uvedených pozemků nejsou“. Byla také zamítnuta žaloba žalobce Trilet Grund Services, a. s., o určení, že pozemek parc. č. 2370/86 (o výměře 154 m2), pozemek parc. č. 2380/88 (o výměře 1365 m2), pozemek parc. č. 2380/89 (o výměře 548 m2), vedené na listu vlastnictví č. 1470 pro katastrální území K. u Katastrálního úřadu Praha-město, jsou jeho vlastníkem těchto pozemků. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobce Xaverov, a. s., je povinen nahradit náklady řízení účastníkům řízení M. N., F. T., Ing. Z. U., Ing. J. K. a L. M. částkami 3.009,50 Kč každému z nich, dále účastníku řízení Fasádostavu Praha (v likvidaci), částkou 2.350,25 Kč, Správě areálu Libuš, a. s., 2.305,62 Kč, Obvodnímu bytovému podniku v Praze 4 (v likvidaci) částkou 2.216,37 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Dále bylo o nákladech řízení rozhodnuto, že žalobce Trilet Ground Services, a. s., je povinen nahradit náklady řízení účastníkům řízení M. N., F. T., Ing. Z. U., Ing. J. K. a L. M. každému z nich částkou 3.009,50 Kč, Fasádostavu Praha, s. p., částkou 2.350,25 Kč, Správě areálu Libuš částkou 2.305,62 Kč, Obvodnímu bytovému podniku v Praze 4, s. p., v likvidaci, částkou 2.216,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Bylo rovněž rozhodnuto, že žalobce Trilet Ground Services, a. s., a účastníci řízení Českomoravská stavební, s. r. o., v likvidaci, a Pozemkový fond ČR nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení.
O odvoláních žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze 16. 2. 2009, sp. zn. 24 Co 311/2008. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Praha 4 z 3. 7. 2007, č. j. 23 C 115/2003-206 (ve znění opravného usnesení z 1. 7. 2008, č. j. 23 C 115/2003-303), potvrzen. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobu Xaverov, a. s., a Trilet Ground Services. a. s., jsou povinné zaplatit společně a nerozdílně účastníkům řízení M. N., F. T., Ing. Z. U., Ing. J. K. a L. M. částku 4.224,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a dále zaplatit společně a nerozdílně účastníku řízení Fasádostavu, s. p., v likvidaci, 3.332,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, jakož i společnosti Libuš Bussiness Park, s. r. o., 2.800,- Kč, také do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Rovněž bylo rozhodnuto, že mezi žalobci a účastníky řízení Českomoravská stavební, s. r. o., v likvidaci Obvodním bytovým podnikem, s. p., v likvidaci, Pozemkovým fondem ČR nemá žádný z nich navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláními napadený rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ustanovení §212 a §214 odst. 1 občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že žalobci podané odvolání nejsou důvodná.
Odvolací soud konstatoval, že tomuto soudnímu řízení předcházelo řízení u Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního město Prahy, v němž bylo vydáno rozhodnutí z 26. 11. 2001, č. j. PÚ 3131/00, podle něhož oprávněné osoby M. N., F. T., Ing. Z. U., Ing. J. K. a L. M. jsou spoluvlastníky pozemků v katastrálním území K. (parc. č. 2378/18, parc. č. 2378/19, parc. č. 2380/86, parc. č. 2380/88, parc. č. 2378/89, parc. č. 2778/14, parc. č. 2778/16 a parc. č. 2378/3).
Odvolací soud poukazoval na to, že ve svých žalobách, podaných v této právní věci podle ustanovení §244 a násl. občanského soudního řádu, žalobci uváděli, že jsou uvedeným rozhodnutím pozemkového úřadu dotčeni na svých právech vlastníků, a to žalobce Xaverov, a. s., ohledně pozemků parc. č. 2378/4 a parc. č. 2378/9 v katastrálním území K. a žalobců Trilet Ground Services, a. s., ohledně pozemků parc. č. 2380/86, parc. č. 2380/89 a parc. č. 2380/88 v katastrálním území Kunratice.
Ohledně námitky žalobce Xaverov, a. s., že pozemky parc. č. 2378/4 a parc. č. 2378/19 v katastrálním území K. nelze oprávněným osobám vydat vzhledem k tomu, že jde o pozemky zastavěné ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., dospěl odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) k závěru, že na těchto pozemcích (zejména podle výsledků místního šetření ze dne 7. 11. 1997) nestojí žádná stavba v občanskoprávním smyslu a nebylo také prokázáno, že by tyto pozemky byly nezbytně nutné k provozu okolních staveb.
Pode názoru odvolacího soudu nebyly tu v daném případě shledány žádné předpoklady ke zřízení věcného břemene na nemovitostech, o něž jde v tomto řízení, ve smyslu ustanovení §9 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb.
Ohledně námitky žalobce Trilet Ground Services, a. s., že není v této právní věci povinnou osobou ve smyslu ustanovení §5 zákona č. 229/1991 Sb., měl odvolací soud za to, že bylo v tomto řízení doloženo, že právnickou osobou, která držela ke dni nabytí účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. pozemky, o něž jde v tomto řízení, ve smyslu ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., tu byla Českomoravská stavební společnost, s. r. o., jež pozemek parc. č. 2380 (o výměře 4.583 m2) měla ve svém vlastnictví, když jej získala dražbou dne 17. 3. 1991; tato stavební společnost má proto ve smyslu ustanovení §5 odst. 2 písm. b) zákona č. 229/1991 Sb. postavení právnické osoby podle zákona o půdě. Tato povinná osoba byla pak povinna až do vydání pozemku oprávněné osobě nakládat s ní s péčí řádného hospodáře a ode dne účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. tuto věc, její součásti a příslušenství nemohla převést do vlastnictví jiného, protože takový právní úkon převodu by tu byl podle zákona č. 229/1991 Sb. neplatný. Proto byl odvolací soud toho názoru, že je tu nutné pokládat za povinnou osobu Českomoravskou stavební společnost, s. r. o., v likvidaci, která nemovitosti (pozemky parc. č. 2380/86, parc. č. 2380/88 a parc. č. 2380/89 v katastrálním území K., oddělené z původního pozemku parc. č. 2380/4 v katastrálním území K.) ke dni účinnosti zákona o půdě vlastnila. Dospěl tedy odvolací soud k závěru, že žalobce Trilet Ground Services, a. s., nemá ve vztahu k uvedeným pozemkům postavení povinné osoby, takže není rozhodnutím pozemkového úřadu z 26. 11. 2001 v daném případě dotčen a přitom ani není subjektivně legitimován k podání žaloby, na základě níž by mělo dojít k tímto žalobcem požadovanému nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu z 26. 11. 2001.
Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byly žaloby podané oběma žalobci zamítnuty jako nedůvodné, ve smyslu ustanovení §219 občanského soudního řádu.
O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení §224 odst. 1, §245 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu a přihlížením k tomu, že ve vztahu mezi žalobci a mezi účastníky řízení Českomoravskou stavební společností, s. r. o., v likvidaci, Obvodním bytovým podnikem v Praze 4, s. p., v likvidaci, a Pozemkovým fondem ČR nebyl dán právní základ pro přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu bylo dne 24. 4. 2009 doručeno advokátu, který žalobce Trilet Ground Services, a. s., zastupoval a dovolání ze strany tohoto žalobce bylo předáno dne 24. 6. 2009 na poště k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 4, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolávající se akciové společnost Trilet Ground Services, a. s., ve svém dovolání navrhovala, aby dovolání soudy zrušil rozsudek Obvodního soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Uvedená dovolatelka měla za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).
Dovolatelka uváděla, že se sice ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že v řízení před pozemkovým úřadem v této právní věci nebyla shledána povinnou osobou, ale nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že s ohledem na tuto skutečnost není žalující Trilet Ground Services, a. s., dotčena rozhodnutím Pozemkového úřadu Hlavního města Prahy z 26. 11. 2001, č. j. PÚ 3131/00, a že tedy tu není aktivně legitimována k podání žaloby podle poté části občanského soudního řádu.
Dovolatelka poukazovala na to, že řízení u pozemkového úřadu v daném případě bylo zahájeno pře účinností novely zákona o půdě zákonem č. 183/1993 Sb. a tedy tu pro vymezení účastníků tohoto správního řízení bylo rozhodné ustanovení §14 zákona č. 71/1967 Sb. (správního řádu), podle něhož je účastníkem správního řízení i ten, kdo tvrdí, že může být dotčen rozhodnutím správního orgánu na svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech, a to až do doby, než se prokáže opak.
Dovolatelka měla za to, že v daném případě pozemkový úřad zařadil akciovou společnost Trilet Ground Services mezi účastníky řízení jako osobu, jejíž vlastnické právo může být správními rozhodnutími dotčeno a také své rozhodnutí uvedené akciové společnosti doručil do vlastních rukou. Podle ustanovení §246 odst. 1 občanského soudního řádu pak platí, že k podání návrhu u soudu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tomuto ustanovení občanského soudního řádu tedy odpovídalo, podle názoru dovolatelky, podání žaloby v této právní věci ze strany žalující Trilet Ground Services. Dovolatelka je přesvědčena, že opačný právní názor odvolacího soudu je v rozporu s jejími právy na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle názoru uvedené dovolatelky nemohl tedy v tomto případu odvolací soud potvrdit jejím odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jímž nedošlo k nahrazení žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu, a to ani při názoru odvolacího soudu o nedostatku aktivní legitimace na straně žalující Trilet Ground Services, a. s., nýbrž měl odvolací soud postupovat podle ustanovení §250g občanského soudního řádu a měl změnit rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba žalobkyně Trilet Ground Services, a. s., odmítá a nikoli zamítá.
Uvedená dovolatelka ovšem co do meritorního rozhodnutí odvolacího soudu namítala, že se odvolací soud vůbec nezabýval její argumentací v tom smyslu, že ani společnost Českomoravská stavební společnost, s. r. o., jež měla předmětné nemovitosti v držení ke dni nabytí účinnosti zákona o půdě,neměla postavení povinné osoby podle tohoto zákona (ve smyslu ustanovení §5 odst. 1 písm. a/ zákona č. 229/1991 Sb.). Odvolací soud tu měl, podle názoru dovolatelky, posoudit otázku, kdo tu byl povinnou osobou a podle ustanovení §21 občanského zákoníku (ve znění jeho novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb.), zda tu byl povinnou osobou stát a v jakém právním postavení tu vystupoval.
Dovolatelka poukazovala i na to, že v tomto řízení bylo doloženo, že pozemky uvedené v její žalobě jsou zastavěny betonovou komunikací a parkovištěm, které jsou nezbytně nutné k provozu okolního areálu. Nebyla tedy v tomto řízení před soudy obou stupňů posouzena náležitě otázka překážky pro vydání nemovitostí oprávněné osobě (oprávněným osobám) podle ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. Odvolací soud tu tedy, podle názoru dovolatelky, nedůvodně opomenul nárok žalující Trilet Ground Services na vypracování znaleckého posudku z oboru stavebnictví.
Přípustnost dovolání dovolávající se akciové společnosti Trilet Ground Services tu bylo třeba posoudit podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. 23 C 115/2003 Obvodního soudu pro Prahu 4), ani z obsahu dovolání dovolatelky a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že by odvolací soud svým rozsudkem ze 16. 3. 2009 (sp. zn. 24 Co 341/2008 Městského soudu v Praze) řešil některou právní otázku, jež by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud svým rozhodnutím řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, jež by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.
V tomto případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení §5 odst. 1, 2 a 3 i §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb.
Podle ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. jsou povinnými osobami podle tohoto zákona stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. (tj. k 24. 6. 1991) nemovitosti drží (s výjimkou jednak podniků se zahraniční majetkovou účastí a obchodní společnosti, jejich společníky nebo účastníky jsou výhradně fyzické osoby, nebo nešlo-li o věci nabyté od právnických osob po 1. 10. 1990, a jednak i s výjimkou cizích států).
Podle ustanovení §5 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. se osobou, která věc drží rozumí: a) právnická osoba, která ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. měla k nemovitosti ve vlastnictví českého státu právo hospodaření nebo právo trvalého užívání, a b) u ostatních nemovitostí jejich vlastník.
Podle ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. je povinná osoba povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře; ode dne účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného; takové právní úkony jsou neplatné.
Podle ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. nelze pozemky nebo jejich části vydat podle tohoto zákona i v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek ovšem lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, dočasnou nebo jednoduchou nebo drobnou, anebo o stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavby, která byla zahájena před 24. 6. 1991 a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby.
Zastavěním pozemku ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. je třeba rozumět zastavění pozemku trvalo u stavbou (jež je tu stavbou hlavní) která má povahu nemovitosti a která má za následek trvalou změnu využití pozemku (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 70/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).
Pro posouzení toho, zda lze zastavěný pozemek vydat (ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 229/1991 Sb.) je rozhodující to, zda stavba brání nebo nebrání zemědělskému využití pozemku, a nikoli její velikost a hodnota stavby nebo účelnost jejího využití (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 73/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V nálezu Ústavního soudu ČR z 11. 12. 1997, IV. ÚS 195/97, uveřejněném pod č. 161 ve svazku 9 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, byl zaujat právní závěr, že nároky podle zákona č. 229/1991 Sb. je třeba považovat za nároky primární, a to i za cenu zásahu do již provedených majetkoprávních poměrů.
Povinnou osobou je právnická osoba, která nemovitost drží; právní nástupce představuje sukcesora (třeba i jen dílčího). Zanikne-li povinná osoba, potom pozemky již nelze vydat; přichází tu v úvahu jen náhrada. Stát je povinnou osobou pouze tehdy, je-li majetek v držení státního orgánu či státního zařízení bez právní subjektivity (srov. č. 16/1996, str. 47-48 /125-126/, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Stavbou lze rozumět pouze takovou stavbu, kterou nelze bez nežádoucích obtíží, spočívajících zejména v neúměrných nákladech, v technické náročnosti, v nebezpečí nadměrného poškození nebo znehodnocení pozemku přemístit z pozemku, na němž stojí, na jiné místo, tedy stavbu relativně trvalého charakteru (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 23/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k uvedeným ustanovením právních předpisů i vzhledem k citovaným právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) i z nálezů Ústavního soudu ČR, z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by odvolací soud ve svém rozsudku ze 16. 3. 2009, sp. zn. 24 Co 311/2008 Městského soudu v Praze, který měl rovněž při svém rozhodování na zřeteli tatáž právní ustanovení i stejné právní závěry, řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, jež by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu. A protože, jak již bylo uvedeno, neřešil odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním ani právní otázku, jež by byla dosud nevyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebylo možné shledat u dovolání dovolávajícího se akciové společnosti Trilet Ground Services zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, ale ani podle jiného ustanovení občanského soudního řádu, upravujícího přípustnost dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu.
Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání dovolávající se akciové společnosti podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu, a to jako dovolání nepřípustného.
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ostatním účastníkům řízení v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 12. května 2010
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu