ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.4166.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 4166/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobců a) P. P. a b) M. P. , zastoupených JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Ulrichovo náměstí 737, proti žalovanému Ing. J. Č. , zastoupeném JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, o zaplacení částky 1.700.000,- Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 272/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 2009, č. j. 21 Co 491/2008 – 373, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náklady dovolacího řízení ve výši 55.508,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jiřího Slezáka, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobci se žalobou ze dne 14. 2. 2002 domáhali po žalovaném zaplacení částky 1.700.000,- Kč s příslušenstvím, jež na základě neplatné kupní smlouvy ze dne 25. 11. 1999 zaplatili žalovanému za nemovitosti v k.. ú. M. L. (dále jen „předmětné nemovitosti“).
Okresní soud rozsudkem ze dne 8. 9. 2005, č. j. 9 C 272/2002 – 153, žalobu zamítl. K odvolání žalobců byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 2. 2006, č. j. 21 Co 596/2005 - 178.
Okresní soud v Hradci Králové vázán názorem odvolacího soudu žalobě rozsudkem ze dne 24. 6. 2008 č. j. 9 C 272/2002 - 329, vyhověl. Dle zjištění soudu prvního stupně žalobci koupili od žalovaného na základě kupní smlouvy ze dne 25. 11. 1999 předmětné nemovitosti, za něž dne 11. 11. 1999 zaplatili 300.000,- Kč a dne 25. 11. 1999 1.400.000,- Kč. Ač je dle soudu prvního stupně v kupní smlouvě ze dne 25. 11. 1999 uvedena kupní cena 1.000.000,-, účastníci učinili nesporným, že kupní cena činila částku 1 700 000,-Kč. Dle zjištění soudu prvního stupně prodal předmětné nemovitosti jejich původní vlastník L. K. kupní smlouvou ze dne 27. 8. 1997 společnosti INVEST – UNITED, s. r. o., která je následně kupní smlouvou ze dne 13. 8. 1999 prodala žalovanému. Ten je kupní smlouvou ze dne 25. 11. 1999 prodal žalobcům. Dle soudu prvního stupně byla kupní smlouva mezi L. K. a INVEST – UNITED, s. r. o. sjednána výlučně pro účely zajištění řádného a včasného vrácení půjčky poskytnuté na základě smlouvy o půjčce ze dne 28. 7. 1997, povahou se jednalo o smlouvu o propadné zástavě, a tedy smlouvu absolutně neplatnou. Společnost INVEST UNITED, s. r. o. proto nikdy nemohla nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem a nemohla ho tedy ani převést na žalovaného. Dle soudu prvního stupně nedošlo k promlčení nároku, neboť žalovaný dluh ve výši 1.700.000,- uznal co do důvodu a výše dopisem svého právního zástupce ze dne 19. 11. 2001. Dále nalézací soud došel k závěru, že i kdyby žalovaný dluh neuznal, promlčení by se s odkazem na ust. §107 odst. 3 obč. zák. dovolat nemohl, neboť žalobci by vůči němu z povahy věci promlčení vůbec namítat nemohli. Z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2000, č. j. 8 C 297/99 – 93, soud prvního stupně zjistil, že ve vztahu mezi L. K. a žalobci bylo pravomocně k 21. 12. 2000 určeno, že výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí je L. K.
Krajský soud v Hradci Králové k dovolání žalovaného rozsudkem ze dne 22. 4. 2009, č. j. 21 Co 491/2008 – 373, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Dle odvolacího soudu byly smlouvy uzavřené mezi L. K. a společností INVEST – UNITED, s. r. o. vzájemně provázané a absolutně neplatné, a proto ani nemohlo dojít k převodu vlastnických práv k předmětným nemovitostem mezi žalovaným a žalobcem na základě kupní smlouvy uzavřené dne 25. 11. 1999. Dle odvolacího soudu je tato smlouva absolutně neplatná i proto, že v písemné kupní smlouvě byla uvedena jiná kupní cena, než si účastníci ve skutečnosti sjednali. Dle odvolacího soudu nebylo na místě aplikovat §107 odst. 3 obč. zák., neboť žalovanému nesvědčilo vlastnické právo, žalobce však dluh řádně uznal. Odvolací soud dále dodal, že jestliže důvodem neplatnosti kupní smlouvy mezi účastníky je nemožnost plnění, objektivní tříletá promlčecí doba začala plynout od okamžiku poskytnutí kupní ceny, tedy od 11. 11. 1999, resp. 25. 11. 1999, subjektivní promlčecí doba pak od 21. 12. 2000, kdy bylo rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2000, č. j. 8 C 297/99 – 93, pravomocně určeno, že výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí je L. K. Protože žaloba byla podána již 22. 2. 2002, k promlčení nedošlo.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřoval v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Jako dovolací důvod uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř./ a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Konkrétně v dovolání namítal, že
a) kupní smlouva ze dne 25. 11. 1999 uzavřená mezi žalovaným jako prodávajícím a žalobci jako kupujícími byla uzavřena platně,
b) kupní smlouva ze dne 13. 8. 1999 uzavřená mezi INVEST – UNITED, s. r. o. jako prodávající a žalovaným jako kupujícím byla uzavřena platně,
a)
c) kupní smlouva ze dne 27. 8. 1997 uzavřená mezi L. K. jako prodávajícím a INVEST – UNITED, s. r. o. jako kupující byla uzavřena platně,
d) kupní smlouva ze dne 27. 8. 1997 byla nesprávné posouzena jako smlouva o propadlé zástavě,
e) pravomocný výrok rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2000, sp. zn. 8 C 297/99, v němž byla smlouva ze dne 27. 8. 1997 uzavřená mezi L. K. a INVEST – UNITED, s. r. o., posouzena jako neplatná, není pro účastníky závazný,
a)
f) odvolací soud logickým rozporem v hodnocení důkazů o projevu vůle L. K. nepřevést nemovitost dospěl ke skutkovému zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování,
g) nárok žalobců byl uplatněn až po uplynutí subjektivní promlčecí doby, která začala běžet nejpozději 25. 11. 1999,
h) k uznání dluhu právním zástupcem žalovaného Mgr. Benešem platně nedošlo a nárok žalobců je proto promlčený,
Dle vyjádření žalobců k dovolání ze dne 14. 9. 2009 je dovolání žalovaného zcela nedůvodné, protože skutkové a právní závěry provedené soudy nižších soudů pokládají za správné.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou prostřednictvím advokáta a splňuje formální obsahové znaky předepsané ust. §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Dovolání je proto přípustné podle §237 odst. písm. b) o. s. ř.
D. Důvodnost
K námitce ad a) týkající se platnosti smlouvy ze dne 25. 11. 1999.
Podle ust. §37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
Podle ust. §40 odst. 1 obč. zák. nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně.
Podle ust. §41 obč. zák. odst. 1 má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený.
Podle ust. 46 obč. zák. musí mít písemnou formu smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.
Podle ust. §588 obč. zák. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.
Dle skutkových zjištění soudu prvního stupně a odvolacího soudu, jež nebyly v dovolání nijak zpochybněny, uzavřel žalovaný s žalobci dne 25. 11. 1999 písemnou kupní smlouvu, na základě které měly být předmětné nemovitosti převedeny na žalobce za fiktivní kupní cenu ve výši 1.000.000,- Kč. Účastníci si ústně namísto kupní ceny uvedené v písemné smlouvě domluvili skutečnou kupní cenu ve výši 1.700.000,- Kč.
Podle Švestky v Švestka, J., Spáčil., J., Škárová., M., Hulmák., M., Občanský zákoník I. Komentář, 1. vydání, C.H.Beck v Praze 2008, str. 355 an. má-li být určitým právním úkonem, tj. konkrétně právním úkonem předstíraným, resp. učiněným naoko (tzv. simulovaným právním úkonem zastřen jiný právní úkon (tzv. disimulovaný právní úkon), je simulovaný právní úkon pro nedostatek potřebné vůle subjektů jej skutečně uzavřít neplatný. V takových případech platí tento jiný, tj. zastřený právní úkon. Podmínkou však je, že zastřený právní úkon odpovídá vůli subjektů, a dále, že jsou u něj splněny i ostatní náležitosti požadované zákonem pro jeho platnost. (…) Právě tak jestliže vůle subjektu smlouvy směřuje k jejímu uzavření za jinou cenu, než je ve smlouvě uvedeno (zastřený právní úkon může být přitom i smlouvou téhož typu, jakým je simulována smlouva), je uzavřená smlouva simulovaným právním úkonem, zatímco zastřeným právním úkonem je smlouva uzavřená za cenu, která byla subjekty skutečně dohodnuta.
V posuzovaném případě byla písemně uzavřená kupní smlouva s uvedenou cenou 1.000.000,- Kč simulovaným právním úkonem, tedy právním úkonem neplatným pro nedostatek vůle subjektů jej skutečně učinit. Disimilovaným právním úkonem v posuzovaném případě byla kupní smlouva s dohodnutou cenou 1.700.000,-. I tato kupní smlouva je však neplatná, neboť dle výše citovaného ustanovení §46 obč. zák. musí mít smlouvy o převodech nemovitostí písemnou formu. Protože kupní cena je podle ust. 588 obč. zák. podstatnou náležitostí kupní smlouvy (essentialia negotii), není možné uvažovat ani o platnosti simulované kupní smlouvy s kupní cenou odlišnou od ceny uvedené v písemném vyhotovení kupní smlouvy. Uvedený závěr je v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2216/2007, a rozsudek ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1513/2007).
K námitce ad b) týkající se kupní smlouvy ze dne 13. 8. 1999 a námitkám ad c), ad d), ad e) a ad f) a týkající se kupní smlouvy ze dne 27. 8. 1997
Jak bylo objasněno výše k námitce ad a), předmětná kupní smlouva ze dne 25. 11. 1999 uzavřena mezi žalovaným jako prodávajícím a žalobci jako kupujícími byla uzavřena neplatně bez ohledu na to, zda prodávající byl, nebo nebyl vlastníkem převáděných nemovitostí. Posouzení námitek týkajících se kupních smluv předcházejících kupní smlouvě uzavřené dne 25. 11. 1999 mezi žalovaným jako prodávajícím a žalobci jako kupujícími je proto pro posouzení věci nerozhodné, a dovolací soud se jimi s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení nezabýval.
K námitce ad g) a ad h) týkajících se promlčení žalovaného nároků
Podle §100 odst. 2 věty první obč. zák. se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.
Podle 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.
Podle §451 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).
Podle 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
V rozsudku ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 31 Cdo 2250/2009 velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dovodil, že ustanovení §457 obč. zák. upravuje kromě způsobu i rozsah povinností účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy k vrácení vzájemného plnění a uplatní se v případě, že na základě oboustranně zavazující smlouvy si obě strany plnily. Typicky oboustranně zavazující smlouvou je smlouva kupní, kdy práva a povinnosti obou účastníků smlouvy jsou vzájemně podmíněná, a rovněž tak jsou vzájemně podmíněné jejich nároky na vrácení už přijatých plnění, je-li jejich smlouva neplatná nebo byla-li zrušena. Obě smluvní strany jsou zároveň povinným i oprávněným z právního vztahu bezdůvodného obohacení získaného plněním podle neplatné či zrušené smlouvy. Jde o jejich synallagmatická práva ve smyslu ustanovení §560 obč. zák., podle nějž mají-li si ze smlouvy plnit účastníci navzájem, může se domáhat splnění závazku jen ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve anebo je připraven jej splnit. Rozdíl oproti §457 obč. zák. je v tom, že jde-li o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy, není synallagmatický vztah založen smlouvou, jako je tomu v §560 obč. zák., ale vyplývá přímo ze zákona. V případě koupě nemovitosti jsou vzájemnými a navzájem podmíněnými plněními ze strany prodávajícího převod vlastnictví a ze strany kupujícího zaplacení kupní ceny. Zaplacení kupní ceny je protiváhou vlastnictví k převáděné věci. Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena a kupující tedy není vlastníkem věci, ačkoliv zaplatil kupní cenu, prodávající je povinen kupní cenu mu vrátit; vrácení kupní ceny je na druhé straně vyváženo tím, že vlastnictví k předmětu převodu zůstává prodávajícímu.
Velký senát dále uvedl, že z hlediska aplikace ustanovení §107 odst. 3 obč. zák., dle kterého „jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat“, není tedy rozhodující, že se převod vlastnictví právě z důvodu neplatnosti smlouvy neuskutečnil a žalobkyně tak vlastnictví k věci podle smlouvy platně nenabyla, a není rozhodující ani ta okolnost, zda se již kupující fakticky ujal držby věci či nikoliv. Ustanovení §107 odst. 3 obč. zák., jehož smyslem je zachování rovnováhy práv obou smluvních stran neplatné či později zrušené smlouvy, dopadá na všechny případy, kde synallagmatický vztah vznikl ze zákona. Ostatně opačný závěr, totiž že v případě absolutně neplatné kupní smlouvy nejde o synallagmatický vztah dle §457 obč. zák., by činil ustanovení §107 odst. 3 obč. zák. v části pamatující na „neplatné smlouvy“ zcela nadbytečným.
Velký senát v citovaném rozsudku odkázal i na dřívější judikaturu (např. R 4/1988, str. 21-22) a uvedl, že účastník neplatné smlouvy splní povinnost vrátit přijaté plnění podle §457 obč. zák. také tehdy, jestliže vydá věc poškozenému (tj. vlastníkovi). Tento názor zastává Nejvyšší soud i v dalších rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2432/99, (a rovněž v usnesení ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 663/2005), podle nějž „kupující z neplatné smlouvy tím, že věc vydá nikoliv účastníku smlouvy, nýbrž přímo vlastníku, splní povinnost vydat věc vlastně za prodávajícího, a tím také současně splní i svoji povinnost vyplývající mu ze synallagmatického závazku vůči prodávajícímu, který není vlastníkem převáděné věci“.
Z výše uvedeného pro posuzovaný případ plyne, že pokud si účastníci podle kupní smlouvy ze dne 25. 11. 1999 plnili (prodávající převzal kupní cenu a vlastnické právo kupujících bylo zapsáno do katastru ), vznikl mezi nimi synallagmatický závazek ve smyslu §457 obč. zák., a obě strany byly povinny si tato plnění způsobem podle §457 obč. zák. vzájemně vrátit. Na charakteru jejich synallagmatického závazku nic nemění ani okolnost, že předmětné nemovitosti, které žalovaný neplatně převedl na žalobce, byly na základě pravomocného rozsudku „vráceny“ nikoliv smluvnímu partnerovi žalobců (žalovanému), ale skutečnému vlastníku L. K. „Vrácením“ předmětných nemovitostí žalobci splnili svou povinnost vyplývající ze synallagmatického závazku. Jelikož vlastnické právo se v souladu s §100 odst. 2 obč. zák. nepromlčuje, nemohli žalobci vznést proti L. K. jako vlastníku námitku promlčení. V souladu s §107 odst. 3 obč. zák. proto promlčení nemůže namítat ani žalovaný. Protože žalovanému námitka promlčení nepřísluší, je pro posouzení věci nerozhodné, zda k promlčení práva skutečně došlo, tedy i to, zda subjektivní promlčecí doba marně uplynula nebo zda došlo k platnému uznání dluhu.
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici ve zmíněné literatuře nebo na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí je věcně správné, a proto dovolání bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ) zamítl podle §243b odst. 2 o. s. ř. jako nedůvodné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo zamítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobcům účelně vynaložené náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši 46 345 Kč (§10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 5, §18 odst. 1 věta první, §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), vše zvýšeno o DPH ve výši 19 %, celkem tedy 55 508 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 8. září 2010
JUDr. Iva Brožová, v. r.
předsedkyně senátu