ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.4199.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 4199/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců a) Ing. L. H., b) Mgr. L. H., zastoupených Mgr. Ladislavem Hradilem, obecným zmocněncem, bytem Nový Jičín, Bařiny 509, proti žalovaným 1) městu Nový Jičín, se sídlem v Novém Jičíně, Masarykovo nám. 1, zastoupenému JUDr. Ondřejem Michnou, advokátem v Novém Jičíně, Slovanská 880/3, a 2) D. P., zastoupenému JUDr. Annou Vlčkovou, advokátkou v Novém Jičíně, Žižkova 2, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 408/2006, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2009, č. j. 71 Co 49/2009-144, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě shora označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 31. 10. 2008, č. j. 12 C 408/2006-90, kterým bylo určeno, že vlastníkem pozemku parc.č. 130 (ostatní plocha) v k. ú. Ž. u N. J., obec N. J., je první žalovaný. Odvolacím soudem byl dále změněn nákladový výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, a to tak, že žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.441,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III. odvolací soud zavázal žalované zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 204,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že v posuzovaném případě byl na straně žalobců dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jež je nutnou podmínkou určovací žaloby podle ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. Tento postoj nižší instance odůvodnily tím, že žalobci byli účastníky původního výběrového řízení, konajícího se o záměru prodeje shora uvedené nemovitosti a zveřejněného prvním žalovaným v roce 2002, projevili v určené lhůtě zájem o koupi předmětného pozemku (nabídkou ze dne 13. 5. 2002), avšak nebyli dále informováni o rozhodnutí zastupitelstva obce ve věci tohoto majetkoprávního záměru. Bez ohledu na jimi učiněnou nabídku byl uvedený záměr ze strany prvního žalovaného zveřejněn v roce 2006 znovu, a to pod identickým označením. S ohledem na tuto skutečnost se dle názoru odvolacího soudu jednalo o totéž výběrové řízení, a tudíž nebylo podstatné, že se žalobci v roce 2006 do tohoto nabídkového řízení již opětovně nepřihlásili. Soudy obou stupňů dále uzavřely, že vzhledem k tomu, že smlouvu o převodu tohoto pozemku uzavřel s druhým žalovaným za město jeho starosta I. T. dne 24. 10. 2006, kdy mu ze zákona takové oprávnění nenáleželo (jeho mandát zanikl v souvislosti s volbami do zastupitelstva obce), je tento úkon absolutně neplatný ve smyslu §39 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání. Dovodil přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku ve věci samé a jako důvod dovolání uplatnil nesprávné právní posouzení věci. Za právní otázku zásadního významu označil problematiku, zda dosavadní starosta obce v období ode dne voleb do zastupitelstva obce do dne konání ustavujícího zasedání nově zvoleného zastupitelstva byl oprávněn sdělovat a projevovat řádně konstituovanou vůli obce navenek podle konkrétního rozhodnutí zastupitelstva obce o majetkoprávním úkonu. V rámci vylíčení dovolacího důvodu dovolatel namítal, že na straně žalobců nebyla splněna podmínka naléhavého právního zájmu, neboť dle jeho názoru rozhodnutí soudu v této věci nijak neovlivní jejich právní poměry. Nesouhlasil se závěrem nižších instancí o absolutní neplatnosti kupní smlouvy v důsledku jejího uzavření starostou obce jako osobou k tomu neoprávněnou. Tvrdil, že jelikož zastupitelstvo města pověřilo starostu podpisem příslušné kupní smlouvy o prodeji předmětného pozemku, plnil tím jmenovaný orgán určitý úkol a nelze mu tak upřít právo, aby jednal v intencích takto projevené vůle obce. Dovolatel žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu jakož i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci se k podanému dovolání písemně vyjádřili. Trvali na svých dosavadních tvrzeních o existenci naléhavého právního zájmu na své straně i na absolutní neplatnosti uzavřené kupní smlouvy. Nesouhlasili s dovolacími námitkami a navrhli, aby dovolací soud s ohledem na nedostatek zásadního právního významu dovolatelem vymezené právní otázky dovolání odmítl.
Nejvyšší soud zjistil, že první žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). První žalovaný dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byl uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tvrzené nesprávné právní posouzení věci.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud se ve své rozhodovací praxi již zabýval otázkami předestřenými jak v předmětném dovolání, tak v rozhodnutí odvolacího soudu. V tomto směru je třeba předně odkázat na rozsudek ze dne 26. 5. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2696/2005, v němž se Nejvyšší soud vyjádřil tím způsobem, že podle §55 odst. 1 písm. d) zákona č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích, zaniká mandát starosty dnem nových voleb do zastupitelstva obce. V meziobdobí od voleb do ustavujícího zasedání nově zvoleného zastupitelstva zabezpečuje dosavadní starosta pouze úkoly explicitně vymezené v §107 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Mezi těmito úkony není uvedeno nakládání s nemovitostmi (ani jeho stvrzení navenek), jež náleží podle ustanovení §85 písm. a) posledně citovaného zákona do výlučné působnosti obecního zastupitelstva. Jelikož tedy i v posuzovaném případě uzavřel (signoval) předmětnou kupní smlouvu starosta, který k jejímu podpisu ve smyslu shora uvedených ustanovení nebyl oprávněn, pak je třeba uvést, že nižší instance dospěly ke správnému právnímu závěru, když z tohoto důvodu shledaly absolutní neplatnost kupní smlouvy. To přesto, že tomuto úkonu předcházelo rozhodnutí zastupitelstva, které starostu k následnému jednání pověřilo.
Pokud jde o výklad ustanovení §80 písm. c) o. s. ř., je třeba mít za to, že i když toto ustanovení dopadá zásadně na určení právního vztahu mezi žalobcem a žalovaným nebo o právu žalobce vůči žalovanému, nelze vyloučit, že předmětem určovací žaloby bude právní vztah mezi jedním z účastníků řízení (zde žalovaným) a třetí osobou. Aplikace výše citovaného ustanovení je namístě, jestliže požadované určení právního vztahu, jehož subjektem je třetí osoba, ovlivní postavení žalobce vůči žalovanému; jinak by žalobce nemohl mít na takovém určení naléhavý právní zájem. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 824/97, lze dále uzavřít, že neúspěšný účastník nabídkového řízení má naléhavý právní zájem na určení, že smlouva o převodu nemovitostí ve vlastnictví obce, kterou obec uzavřela s jiným zájemcem o koupi, je neplatná. Aby se však mohl úspěšně takového určení domáhat, je nutné, aby ve výběrovém řízení nejprve projevil zájem o koupi této nemovitosti a učinil tak obci nabídku. V předmětné věci se tak skutečně stalo, neboť se žalobci ke zveřejněnému majetkoprávnímu záměru přihlásili již v roce 2002. To, že obec uvedený záměr zveřejnila podruhé v roce 2006 pod shodným označením, avšak původní žádost žalobců z roku 2002 zastupitelstvu nepředložila a ani je v této věci dále neinformovala, lze pokládat za postup obcházející zákonnou právní úpravu, jakož i zkracující práva žalobců. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že ačkoli je kupní smlouva soukromoprávní úkon, je v daném případě nutno poukázat zároveň na její veřejnoprávní prvek, když jednou z jejích smluvních stran byla obec, tj. veřejnoprávní korporace. S ohledem na tuto skutečnost je nutno dodržet zákonem kogentně upravené postupy, které jsou pro subjekt veřejnoprávního charakteru stanoveny v právních předpisech, a je třeba se od nich neodchylovat , aby tak jednání obce v takových případech nevykazovalo aspekty libovůle. Jak již bylo zmíněno výše, požadované určení má navíc v posuzované věci nepochybně vliv na právní poměry žalobců, a tudíž lze podmínku naléhavého právního zájmu pro podání určovací žaloby ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř. považovat za splněnou.
Právní otázku lze pokládat za nevyřešenou a splňující atribut zásadního právního významu, tj. mající judikatorní přesah, za předpokladu, že nejde o obvyklou aplikaci, resp. interpretaci určitého zákonného ustanovení a obtížnost věci spočívá v jejím skutkovém základu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1603/99, 604/2000, 1731/99, Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 103, 111, 203). Právní otázka tedy postrádá judikatorní přesah, jestliže je příslušná zákonná úprava jednoznačná a nečiní v rozhodovací praxi aplikační ani výkladové obtíže. Nutno tu k procesní stránce věci podotknout, že Nejvyšší soud je vázán skutkovým základem věci zjištěným nižšími instancemi a není oprávněn – s výjimkou prokázání důvodů dovolání (tj. podle §241a o. s. ř. důvodů procesní povahy) – do něj jakkoli zasahovat případným prováděním dalších důkazů a tedy jej měnit (viz např. Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. C. H. Beck, 7. vydání, Praha 2006, zejména k §243a o. s. ř.).
Z výše uvedených důvodů tedy nebylo možno shledat judikatorní přesah projednávané věci, rozhodnuto bylo navíc správně, a dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání prvního žalovaného odmítl.
První žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly, a to s ohledem na skutečnost, že žalobci byli právně zastoupeni obecným zmocněncem a nikoli advokátem či notářem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. října 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu